TEST: BMW M2 je s manuální převodovkou zábavnější, pomalé rozhodně také není
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
- První M2 z roku 2016 byla ceněná pro zábavu a nízkou hmotnost.
- Nová M2 sdílí platformu a motor s většími modely M3/M4.
- Design nové M2 je rozporuplný, ale nabízí zajímavé barvy.
- Interiér je kvalitní a prostorný, ale zadní sedadla jsou spíše nouzová.
- Manuální převodovka je za příplatek, ale nabízí větší zážitek z jízdy.
- Šestiválec S58 je výkonný klenot s rozumnou spotřebou.
- Schopný podvozek dělá M2 až příliš rychlou a limitující.
- M2 je překvapivě rozumně naceněná, ale manuál už nemusí být v budoucnu.
BMW M2 je nejlevnější model z divize M, platformu však sdílí s většími modely M3 a M4. Díky tomu místy působí jako výhodnější nabídka velmi podobného auta. S manuální převodovkou je navíc mnohem zábavnější.
Malé BMW M nemá příliš dlouhou tradici. Prvním „pokusným králíkem“ bylo kupé 1M z roku 2011, kterého se vyrobilo pouze lehce přes šest tisíc kusů a dnes patří mezi velmi ceněné vozy. Zájem o malé kupé však BMW přesvědčil, a v roce 2016 přichází první generace M2. Té se daří hmotnost držet pod 1500 kilogramů a ze šestiválce N55 vydává 365 koní, díky čemuž si velmi rychle našlo zákazníky z řad těch, kteří vysloveně netoužili po extrémně výkonném voze, ale hlavně zábavném.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nadupaný kombík končí, poslední kusy jsou na skladě. Nástupce bude elektrifikovaný.
Aktuální, druhá generace M2, tento recept opustila. Je založená na stejné platformě jako větší sourozenci M3/M4, s nimiž sdílí poměrně dost - pohání ji stejný šestiválec, který nabízí stejný výkon jako základní M4, jsou stejně široké a i interiér je z velké části shodný. Navíc při volbě M2 i poměrně dost ušetříte - slušně vybavený kousek, jako ten na fotkách, vychází skoro stejně jako základní M4.
Rozporuplný design jako každé novodobé BMW
Popisovat vzhled u nových bavoráků není úplně jednoduché. Často totiž nejde o krasavce v tom klasickém slova smyslu, je potřeba si na nové křivky trochu... zvyknout. Zrovna M2 však nevypadá vůbec špatně, zejména zepředu mi přijde pěkná, byť zadní partie vozu úplně krásné nejsou.
BMW M2 lze pořídit v této limetkově žluté Sao Paulo Yellow bez příplatku. Zdroj: Radek Kukuš
Ocenit však musím možnost volby zajímavých barev bez příplatku – třeba tahle výrazná Sao Paulo Yellow není můj šálek kávy, ale barev (tím myslím cokoliv jiného než odstíny bílé a černé) je na výběr v nabídce dost – samozřejmě i za tučný příplatek v podobě programu BMW Individual.
Uvnitř na řidiče čeká pěkný a prostorný interiér, který vám bude připadat povědomý, pokud už znáte současnou trojkovou řadu – první jej však dostala právě dvojka. Není mu příliš co vytýkat, materiály jsou kvalitní, nejzásadnější věci (kromě klimatizace) mají svá tlačítka a působí solidně.
Zatímco na předních sedačkách je místa dostatek, druhá řada už taková výhra není, jak bývá u malých kupé běžné – slouží tak spíše jako dodatečný zavazadlový prostor. Oceníte však slušný a hluboký kufr, delší dovolená ve dvou tak není žádný problém.
Karbonové skořepinové sedačky patří mezi to nejlepší, co dnes ve sportovních autech najdete. Příplatek za ně je však tučný a život s nimi není jednoduchý. Zdroj: Radek Kukuš
Rozporuplně mohou působit i sedačky. V základu máte samozřejmě „normální“ s výrazným bočním vedením, za příplatek však můžete mít i tyhle karbonové skořepiny. Ano, leze se do nich složitě, ano, ještě hůř se z nich vylézá a pro pokročilejší ročníky to nebude nic příjemného.
Pro mě však patří mezi to nejlepší, co si dnes do auta můžete z továrny objednat – skvěle drží, jsou elektricky nastavitelné i vyhřívané, tvrdší, ale přitom jsou, aspoň pro mě, relativně pohodlné. Do malého sporťáku prostě takové sedačky patří a já bych si je do své M2 rozhodně vybral.
Poslední mohykán
Ruční řazení v autech pomalu ubývá. V těch normálních je to pochopitelné, nikoho nebaví řazení v ucpaném městě, ale ve sportovním autě je to něco jiného. To si člověk kupuje pro radost z jízdy, která není vždy jen o rychlosti, ale o správně trefeném meziplynu, efektivně projeté zatáčce a plné kontrole nad vozem. To vše vám automatická převodovka v autě sebere, byť může být ve výsledku řidič rychlejší i efektivnější.
BMW M2 je jedním z posledních aut, které si můžete objednat s manuální převodovkou. A měli byste to udělat, svezení je díky ní mnohem zábavnější! Zdroj: Radek Kukuš
Dříve se za automatickou převodovku připlácely nemalé peníze, dnes je to u sportovních vozů často naopak. I za manuál si u M2 připlatíte 13 546 Kč, ale stojí za to, byť dokonalá převodovka to rozhodně není. Dráhy jsou delší, než by se mi líbilo, navíc působí poměrně gumově a několikrát se mi stalo, že jsem místo jedničky zařadil zpátečku.
Převody jsou však rozumně dlouhé (dvojka má omezovač ve 115 km/h), byť šestý převod by mohl být rozhodně cestovnější – ve 130 km/h točí motor okolo tří tisíc otáček. Na začátku testovacího týdne jsem si říkal, proč by si někdo za manuál připlácel, když není vlastně nijak zásadně dobrý a akorát za něj dostanete „horší“ auto. Jenže M2 je pořád auto pro nadšence, které řízení baví. Automat je možná rychlejší, ale rozhodně vás jízda nebude bavit tak moc i v nízkých rychlostech.
ČTĚTE TAKÉ: TEST: Nové BMW X3 znovu rozděluje fanoušky. Designem šokuje, technikou potěší
Šestiválec je naprostý klenot
Motor u předchozí generace M2 byl pro mnohé trochu trnem v oku – šlo totiž o „normální“ řadovou šestku N55, jakou jste našli pod kapotou běžných modelů BMW. Později sice přibyla do nabídky verze Competition s „emkovým“ S55, ale většina vozů v nabídce ojetin je právě základní verze.
U nové generace už na výběr není, vždy dostanete vrcholný šestiválec S58 založený na běžnější B58, kterou mám osobně zařazenou mezi ty nejlepší motory, jaké si dnes můžete v autě pořídit. „Esková“ verze to jen posouvá dál a míří právě na lepší výkon i jeho průběh ve vyšších otáčkách.
BMW M2 pohání řadový šestiválec S58, který se rád nechá vytočit do omezovače, přesto umí být i relativně úsporný. Zdroj: Radek Kukuš
V nízkých otáčkách se příliš neděje, turbodmychadla ještě netlačí, byť pro normální jízdu krouticí moment bohatě stačí. Jakmile se však první turbo nafoukne ve třech tisících, M2 vystřelí kupředu a letí rychle vstříc omezovači v sedmi tisících. Vyšlápnout spojku, zařadit za tři a znovu.
Zvuk motoru je klasická řadová šestka z Mnichova, byť ji doprovází i trochu umělých tónů z reproduktorů. Otevření klapky výfuku tak přehluší spíše právě umělý doprovod, což je trochu škoda. Celkovému zážitku to však nijak zásadně neubírá na kráse.
To vše při zachování rozumné spotřeby. Na delší dálniční cestě se mi dařilo zůstat pod deseti litry na sto kilometrů, při hraní si samozřejmě spotřeba stoupá výrazněji. Celý testovací týden se mi dařilo pohybovat průměrně okolo 13 litrů, což je slušný výsledek – pořád se bavíme o takřka pětisetkoňovém šestiválci bez elektrifikace.
K TÉMATU: Ostrava bude mít moderní logistické centrum BMW. V Mošnově by měly najít práci stovky lidí
Až příliš schopný podvozek
Díky použití platformy CLAR z větších M3 a M4 je nejmenší „eMko“ schopnější než dřív. Otázkou však zůstává, zda to není na škodu. Pro mě totiž M2 vždy znamenala hodně zábavy i v nižších rychlostech, která se zde zase až tolik nedostavuje.
BMW M2 je velmi schopné kupé. Svou hmotnost maskuje až příliš dobře, na pěkné okresce je jako doma. Zdroj: Radek Kukuš
Díky extrémně schopnému podvozku, vyšší hmotnosti, lepivým pneumatikám a z toho plynoucímu až nesmyslnému množství přilnavosti je M2 zkrátka až příliš rychlá. U větších M3, M4 a M5 to chápu, ale nejmenší model značky by měl být zkrátka tak trochu chuligán, se kterým si mohu pohrát i bez nutnosti přijít o řidičský průkaz.
A to se tu zkrátka může stát až příliš rychle, protože M2 je prostě moc rychlá a limit je v tak vysokých rychlostech, že sebemenší chyba může znamenat obrovský průšvih. Samozřejmě, když budete chtít, můžete pálit gumy, zatáčet plynem a další srandy plynoucí z pohonu pouze zadních kol.
Podvozek od M Performance je sice extrémně schopný, ale díky adaptivnímu nastavení není vysloveně tvrdý. Ano, jízda v komfortním režimu není jako na obláčku, ale nerovnosti spíše tlumí, než že by z vás vytřásla duši. Na normální použití je tedy naprosto v pohodě a uskákanost se nedostavuje – to pouze na dlažebních kostkách v historických centrech měst.
BMW M2 má podobný interiér jako větší BMW M3 nebo M4. Je kvalitně zpracované a vše je relativně po ruce. Zdroj: Radek Kukuš
Pochvalu si zaslouží i dobré brzdy, které jsou na okreskách až neúnavné. Místy působí nástup ostřeji, ale po týdnu jsem si na jejich dávkování vesměs dobře zvykl. Horší to je s řízením, které je příliš odtažité a skrze volant si s vámi auto vůbec nepovídá, což je vlastnost všech novodobých BMW.
Kupujte, nebudou!
Mnohdy se při pohledu do ceníku nových aut až zděsím, kolik dnes stojí. Zejména za některé prémiové sportovní vozy máte pomalu slušný byt v Praze. BMW to však s M2 vůbec nepřehnalo a je až překvapivě rozumně naceněné, jakkoliv zvláštně to může u malého kupé za 2,5 milionu znít.
Za svých 2,5 milionu (v této výbavě začíná pod dvěma miliony) totiž dostanete 480 koní ze skvělého šestiválce, pěkné zpracování, skvělé skořepinové sedačky a hlavně manuální převodovku. Ta pravděpodobně už v příští generaci nebude, což je za mě velká škoda. BMW M2 jsme srovnali i s větší M4 a dalšími konkurenty. Jak si vedlo, zjistíte na tomto odkaze.
Fotografie poskytl Radek Kukuš. Jeho tvorbu najdete například na jeho instagramovém profilu @radek_kukus.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Horké chvíle Motoristů po hovoru u Babiše: Srabe, spílala žena Turkovi a dobývala se mu do auta
