Kdyby neexistovala konzervativní kompaktní modelová řada i30, prodal by Hyundai na českém trhu skoro o polovinu aut méně, což by jej v celkovém pořadí importérů odsunulo kamsi ke konci první desítky. Třetí generace „Třicítky“ se vyrábí už devátým rokem a loni prodělala další z dílčích faceliftů. Pořád je to fajn praktické auto – zvláště, pokud jde o kombík.
Notoricky známé korejské auto vznikající ve slezských Nošovicích patří k tak častým úkazům na tuzemských silnicích, že už jej člověk normálně ani nevnímá. Ideálně k němu pasuje rčení „v jednoduchosti je krása“, pro některé jeho modernější soupeře naopak platí „proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.“ S 8 744 kusy je i30 stále zdaleka nejprodávanějším Hyundaiem, kterého se loni prodalo více než všech ostatních modelů firmy dohromady. Oproti roku 2024 se autu představenému v roce 2016 dokonce podařilo zaznamenat mírný vzestup. Vyzkoušeli jsme sportovně laděnou výbavu N v kombinaci se svižným benzinovým motorem bez jakékoliv formy elektrifikace.
K TÉMATU: Hybridní Hyundai Santa Fe je originální korejská lednička, která okouzlí i estéty
V jednoduchosti je krása. Zejména kombík i30 odmítá zestárnout. Zdroj: Martin Kruliš (se svolením)
Exotiku hledejte jinde
Když si model i30 postavíte vedle jiných Hyundaiů, jako jsou elektrické modely Ioniq nebo SUV Santa Fe a Tucson, je to asi jako kdybyste Škodu Favorit zaparkovali vedle Octavie. Bez urážky. „Třicítka“ v jakémkoliv provedení je snad s výjimkou fastbacku příkladem auta naprosto konzervativních tvarů, dávající vzpomenout na dobu, kdy se vozy z kategorie „Golf“ vyskytovaly na našich silnicích nejčastěji.
Než je smetla vlna crossoverů a SUV. Výhodou korejského modelu je podobně jako u sesterské Kie Ceed nadčasovost designu, což znamená, že jeho skutečný věk byste mu na první dobrou asi nehádali. Pro testovanou verzi N Line jsou kromě poznávací zajímavé barvy typická vhodně kontrastující 17" litá kola nebo koncová LED světla, dvojitá koncovka výfuku a pár dalších detailů. Prostě žádné překvapení, ale také žádná urážka.
Konzervativní tvary a spousta tlačítek. To mají mazlíčkové rádi... Zdroj: Martin Kruliš (se svolením)
Tlačítka se neomrzí
V podobném duchu jako zevnějšek se nese i hodnocení interiéru i30. Když se podíváte na přístrojovku a někdo by vám řekl, že je z dvacet let starého auta, asi byste ani moc neprotestovali. Moderna, to je opravdu to poslední, čím vás i30 omámí. Nedávný facelift sice přivál plně digitální přístrojový štít, většina ostatního ale zůstala při starém a je to v zásadě dobře. Snad žádné jiné dnešní auto totiž nedisponuje fyzickým tlačítkem skoro na každou funkci jako Hyundai i30.
Na rozdíl od věčného hmatání v menu dotykových displejů tady žádaný knoflík najdete kdykoliv i po tmě. Paráda! Ve standardu se nicméně nachází 8,25" multimediální displej s funkcí Android Auto a Apple CarPlay, zadní parkovací kamera (hodně rozostřená), vyhřívaná přední sedadla a volant, dotyková nabíječka telefonu nebo otravný asistent udržování jízdního pruhu, který jde spolu s hýkajícím omezovačem rychlosti naštěstí celkem snadno vypnout. Na grafice multimédií je každopádně věk znát.
Všechna auta velikosti i30 musí být ideálně co nejvíce všestranná, aby vyhovovala vysokým nárokům českých rodin. S tím se pojí i prostornost kabiny a velikost zavazadlového prostoru. Ceed si vede velmi dobře a v drtivé většině parametrů společně se sesterským modelem Hyundai Ceedem poráží soupeře. Na zadních místech v prostoru před koleny i nad hlavou je dostatek prostoru i pro dospělé osoby. Dlouhé výlety na dovolenou tak nebudou pro čtyřčlennou posádku utrpením. Prostřední sedadlo je spíše taková nouzovka. Potěšily i přední sportovní sedačky, o luxusně velkém a dobře přístupném kufru není nutné dlouze diskutovat. Pod jeho podlahou najdete i klasickou rezervu.
Přístrojový štít je sice plně digitální, grafika ale zcela klasická. Zdroj: Martin Kruliš (se svolením)
Potentní „benziňák
S testovanou verzí N Line se pojí výhradně přeplňovaná benzinová patnáctistovka o výkonu 140 koní, což slibovalo docela hezké svezení. Vyšlo to jen tak napůl. Motor má sice papírově síly dost a je příjemně kultivovaný, odspodu se ale do otáček moc nehrne a teprve ve 4000 ot./min v něm jaksepatří chytnou saze a zhruba další dva tisíce je připraven živě akcelerovat.
Zkrátka takové turbo po staru, které většina řidičů i30 asi moc neocení a auto jim možná bude připadat trochu líné. Sladění motoru s manuálem se sedmistupňovou dvouspojkou je naproti tomu velmi dobré, což je zásadní plus oproti verzi s manuální převodovkou, se kterou se jezdí poněkud kostrbatě. Tady se projevuje fakt, že s ručním řazením už se příliš nepočítá a motory jsou laděny na automatiku, která různé nuance spojené s rozjezdy nenápadně pochytá.
Sedmistupňový automat je pro i30 lepší volbou než manuál. Zdroj: Martin Kruliš (se svolením)
Vynikající je spotřeba – i s relativně „těžkou“ nohou na plynu se dalo jezdit kolem šest a půl litrů na sto. Na turbo klobouk dolů. Jízdní vlastnosti jsou stejně tuctové jako celé auto – neurazí, nenadchnou. Na 17" kolech není auto právě nejpohodlnější a kdejaký výmol dá posádce rázně pocítit, slyšet je i hukot o podvozku. V zatáčkách je i30 jistá a je cítit, že na rozdíl od dnešních hybridů a „elektrik“ středně velký kombík s obyčejným motorem moc neváží. Do zatáček se vrhá směle, že by ale řidič měl díky zpětné vazbě z řízení nějaké pocity kontroly nad vozem nebo dokonce radosti, to zase ne.
Kufr toho pojme opravdu hodně. Zdroj: Martin Kruliš (se svolením)
Závěr
Hyundai i30 je obyčejné auto, které si kupují obyčejní lidé, což nemyslím vůbec nijak hanlivě – spíš naopak. Letitý model člověka nezaskočí žádnými komplikovanostmi a za jeho volantem se rychle cítí jako doma. Prostoru je uvnitř dost, jen na 17" kolech, která jsou tím největším, co na i30 můžete dostat, to na horší silnici není úplně nejplavnější jízda. Tohle umí mnozí modernější konkurenti lépe.
Konzervativní řidiči ocení mraky klasických tlačítek nebo tradiční páku ruční brzdy. Při volbě převodovky bych upřednostnil automat, se kterým je přeplňovaná patnáctistovka lépe sladěná. Určitě potěší, že i relativně silné auto s turbomotorem málo „žere“. Těžko říct, jak dlouho ještě na trhu vydrží, přijde ale asi brzy doba, kdy se bude o ceedech psát okřídlené „kupujte, nebudou“. Podrobný ceník výbav a technické údaje najdete tradičně pod tímto odkazem.
