Velké luxusní sedany mimoněmecké provenience jsou čím dál tím řidším jevem, tradiční čtyřdveřové Volvo se ale ani po šesti letech produkce nemá zač stydět. Velice příjemně jezdí i nejlevnější dvousetkoňová verze s benzinovým dvoulitrem dopovaným mild-hybridním ústrojím.
Automobilka Volvo se tu a tam ocitá v poněkud schizofrenní situaci. Na jedné straně se pohybuje na čele pelotonu značek mířících k plné elektrifikaci a jako první třeba zavedla omezení maximální rychlosti svých aut na 180 km/h, na straně druhé lze v nabídce značky najít pozapomenuté modely, které potěší ryze konzervativní zákazníky. Právě takový je velký sedan S90 v základním provedení. Nadčasové auto na střízlivých kolech s prostorným interiérem bez obřích displejů.
Volvo S90 je především velmi prostorné auto. Zdroj: Bart Běhal
Zastavený čas
Šest let starý design Volva S90 je čistou esencí nadčasové elegance a vznešenosti. Ladná silueta dlouhé karoserie spolu s masivními a přesto jednoduchými detaily dělá ze švédského sedanu v letech jednu z nejhezčích limuzín na trhu, která v champagne metalíze ještě dorostla do krásy.
V podobném duchu se nese i interiér auta, který v našem případě kombinoval světlou kůži Moritz s dekory z ořechového dřeva a hliníku. V S90 nenajdete žádné předimenzované displeje, ale jen obyčejnou obrazovku o velikosti menšího tabletu. Propracovanější a větší systémy jsou třeba i ve Škodě Fabia. Ale k čemu vlastně?
Vždyť většinu funkcí běžný zákazník stejně ani nevyužije, proto mi přijde infotainment od Volva, respektive Googlu, zcela dostačující. Menu není nikterak obsáhlé, ale zato je hezky přehledné a intuitivní. Zároveň tu konstruktéři přemýšleli o něco lépe než u většiny ostatních konkurentů. Displej situovaný svisle dolů je prostě lepší volbou než ten ve vodorovné pozici. Mobil přeci také nedržíte napříč.
Místa je vpředu i vzadu až až a kůže je opravdu kůží. Zkrátka útulný pokojíček plný kvalitních materiálů, které evokují dojem vysoké kvality a nesmrtelnosti.
Ve Volvu se vždycky hezky žije. Zdroj: Bart Běhal
Civilní svezení
Po dlouhé době jsem se svezl s Volvem zcela obyčejné koncepce nevybaveným, s výjimkou vítaného „postrku“ v podobě mild-hybridu pomáhajícímu s rozjezdy benzinovému motoru, dalšími vymoženostmi. Základní verze B4 znamená výkon necelých 200 koní, točivý moment 300 Nm a zrychlení z nuly na stovku za 7,9 sekundy. O maximálce 180 km/h už byla řeč. Možná se mýlím, ale tak nějak mi přijde, že tyto hodnoty dnes už moc lidí neřeší, protože teoretickou dynamiku stejně není moc kde aplikovat.
Velmi potěšující je u tohoto bezmála dvoutunového vozu naopak spotřeba, kterou se mi při troše snahy dařilo držet okolo osmi litrů na sto.
Jízdní praxe je veskrze příjemná – klidná a neuspěchaná. Už po otočení startovacího tlačítka hladí po uších kultivovaný, ale snadno rozpoznatelný chod motoru, s jehož přiměřeným, ač určitě ne nadbytečným koňským stádem, umně hospodaří osmistupňový automat od Aisinu. Vedle transmise ZF užívané třeba ve vozech BMW na trhu moc lepších převodovek není.
Řazení je ukázkově plavné. Zdroj: Bart Běhal
Díky mild-hybridu nemá řidič nikdy pocit nedostatku výkonu. Volvo S90 svižně táhne jak z nižších, tak i vyšších rychlostí. Jízda samotná je hlavně o komfortu a bezpečí než o nějakém ostrém svezení zatáčkami. Auto na měkkých tlumičích a menších základních kolech proplouvá všemi nástrahami českých silnic a posádce nedá poznat větších ran ani vibrací.
Řízení je obligátně bezpohlavní, ale u auta formátu S90 je to úplně jedno. Kdo by snad přece jen toužil po tužším kormidlu, stačí na středovém displeji přepnout do sportovního módu. Proč bych to ale dělal?
Ze zadních sedadel se člověku nechce. Zdroj: Bart Běhal
Invazivní zásahy
Kde je Volvo oproti konkurenci napřed, jsou bezpečností systémy. Ne nadarmo se o vozech švédské automobilky říká, že patří mezi ty nejbezpečnější na trhu. Soupis jednotlivých systémů zabírá v ceníku luxusního sedanu čtyři stránky formátu A4. Nemá smysl vypisovat jejich jednotlivé funkce. Úplně stačí říci, že sice fungují, někdy ale až moc intenzivně. Řidiče nepustí k žádným zběsilejším manévrům a zejména systém hlídání jízdního pruhu s vámi bude rád interreagovat. Také systém pro předcházení a zmírňování kolizí s funkcí automatického brzdění bývá občas zbytečně iniciativní. To je ale asi tak jediná věc, která mě na Volvu S90 otravovala.
Velké sedany mají stále něco do sebe. Zdroj: Bart Běhal
Ať ještě chvíli vydrží
Volvo S90 se základní motorizací je autem, kterým člověk skutečně chtěl jezdit každý den. Ani ne tak kvůli luxusu a tomu odpovídající ceně, ale zkrátka proto, že je úplně normální a neskonale příjemné za každých podmínek. Snad jen ti asistenti bezpečnosti, kdyby se trochu uklidnili...
Zákazníky se značka nyní snaží potěšit výrazně nižší pořizovací cenou než řada soupeřů. Podívejte se sami v našem porovnávači zde. Kompletní ceník Volva S90 včetně technických údajů potom najdete tady.
