Univerzita, která přináší hodnotu. Brněnské VUT hostilo evropské fórum o financování vysokých škol
Náklady rostou, peněz nepřibývá a rozdíl se zvětšuje. Evropské univerzity čelí takzvanému efektu nůžek. Jak z něj ven, řešilo v polovině října na Vysokém učení technickém v Brně přes 200 rektorů, expertů a zástupců evropských institucí. Brněnská technika totiž hostila prestižní fórum Evropské univerzitní asociace o financování vysokých škol. A její studenti ukazují, proč by se o téma měl zajímat každý z nás.
Efekt nůžek
Vysoké učení technické v Brně se letos stalo hostitelem Funding Fora, které každé dva roky pořádá Evropská univerzitní asociace (EUA). Ta sdružuje zhruba devět set univerzit a národních rektorských konferencí a letos slaví 25 let. Pro brněnskou techniku byla akce příležitostí nejen přivítat zahraniční hosty, ale také se přímo zapojit do debaty o budoucnosti vzdělávání, výzkumu a spolupráce s průmyslem.
„Máme celou řadu výzev, ať už jde o konkurenceschopnost Evropské unie, podporu kvalifikované pracovní síly, výzkum nebo spolupráci. Různé modely financování vysokých škol v Evropě jsou zdrojem inspirace pro všechny, kdo tu sdílejí své zkušenosti,“ říká rektor VUT Ladislav Janíček.
Letošní ročník nesl motto „A university of value“, tedy univerzita, která přináší hodnotu. Univerzita totiž není jen místo, kde studenti skládají zkoušky. Vznikají tu nápady, nové technologie a odborníci, bez kterých se moderní společnost neobejde.
Evropské univerzity přitom čelí rostoucímu tlaku. Náklady na energie, provoz budov, technologie i zaměstnance rostou, ale peněz v mnoha zemích stejným tempem nepřibývá. „V mnoha institucích panuje krize financování a prostředků ubývá. V řadě evropských zemí navíc studenti vycházejí do ulic, protože jejich podmínky nejsou dobré. Univerzity ale mají velmi dobré vedení i komunitu, která zajistí, že se těmto výzvám postaví,“ říká ředitel EUA Thomas Estermann.
Stabilita na tři roky dopředu
Problémy jsou v mnoha zemích podobné, přístupy k jejich řešení se ale liší. Jiné jsou rozpočty i způsob, jakým stát vysokým školám peníze přiděluje. „Rakouské univerzity jsou většinou financovány státem a zbytek tvoří externí zdroje, které se snažíme získat. Univerzita sdružuje množství chytrých lidí, kteří mohou rozvíjet vlastní myšlenky. Zdroje samozřejmě potřebujeme, ale věřím, že stále existuje mnoho možností, které můžeme probudit sami v sobě,“ říká rektor univerzity v Salcburku Bernhard Fügenschuh.
Významnou roli hrají i evropské fondy. „Kohezní politika má zcela zásadní roli. Umožňuje propojovat se ve skvělých výzkumných týmech a budovat infrastrukturu. Přístrojové vybavení i vybavení pro výuku je z velké části financováno právě z ní,“ vysvětluje vrchní ředitel sekce evropských fondů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Pavel Doleček.
Evropské dotace ale většinou míří do konkrétních investic a projektů. Univerzity přitom musejí platit i každodenní provoz, výuku a mzdy. A právě tady vidí české vysoké školy zásadní problém. „Chybí především stabilita financování, abychom mohli strategicky plánovat. Potřebovali bychom mít stabilní financování minimálně na tři roky dopředu. A pak samozřejmě celkové množství peněz, hlavně těch nesoutěžních, ze kterých můžeme udržet kvalitní zaměstnance,“ říká předseda České konference rektorů Milan Pospíšil.
Univerzity totiž soupeří o odborníky s výzkumnými institucemi i soukromými firmami doma i v zahraničí. „Náklady rostou, a pokud rozpočet vysokých škol stagnuje, musíme nějak řešit třeba mzdy akademických pracovníků. A ani internacionalizace se nedá dělat bez peněz,“ doplňuje rektor Janíček.
Formule, letadla i expedice za zatměním
Z pohledu veřejnosti mohou podobné debaty působit vzdáleně. Studenti ale financování univerzity poznají na vlastní kůži: v kvalitě výuky, vybavení laboratoří, možnostech vyjet do zahraničí nebo pracovat na zajímavých projektech.
Vybavení rozhodlo i o tom, kde bude studovat Ivan Samuel Gaži. „Vybíral jsem mezi bratislavskou STU a touhle školou. Na dni otevřených dveří mi VUT přišlo mnohem lépe vybavené a modernější,“ říká student. Nejvíc ho podle jeho slov baví dobře vybavené laboratoře na fyzikální cvičení.
VUT studentům nabízí i možnosti nad rámec běžné výuky, od specializovaných pracovišť po mezinárodní programy. „Strašně se mi líbí, kolik má naše univerzita možností, ať jde o další studium nebo o Erasmus. Máme hodně laboratoří a třeba i StrojLab, kde si můžeme sami vytvořit vlastní projekt,“ popisuje studentka Diana Solnoková.
Škola podporuje také studentské tvůrčí týmy, ve kterých si mladí lidé zkoušejí vlastní projekty a týmovou práci. „Můžeme si stavět formule nebo letadla, nebo vyrážet na expedice za úplným zatměním Slunce. Finance tak jdou přímo na rozvoj studentských aktivit,“ říká student Václav Široký.
Takové příležitosti ale nejsou samozřejmostí, jejich rozsah závisí na tom, kolik může univerzita do studentů investovat. „Kdyby peníze chyběly, neměli bychom takový prostor. Klidně by nám mohli osekat třeba StrojLab a přišli bychom o příležitost získat praxi,“ obává se Solnoková.
Nemáme nerosty, máme chytré lidi
Pro technické univerzity má debata ještě jeden rozměr. Připravují odborníky pro průmysl, který stále víc stojí na nových technologiích, automatizaci a výzkumu. „Česko má jeden menší handicap: dlouhodobě máme o deset procent méně vysokoškolsky vzdělané populace než Evropská unie. Tak to bylo v roce 2007 a kupodivu je to tak i v roce 2026,“ upozorňuje rektor Ladislav Janíček.
Bez vzdělaných lidí by podle něj země ztratila konkurenceschopnost. „Nejsme země s velkým nerostným bohatstvím, ale máme chytré lidi a um. Na tom je potřeba stavět. Česko navíc bylo, je a zřejmě bude průmyslovou zemí, jednou z mála, které si udržují finální produkci. A k tomu potřebujeme kvalifikovanou pracovní sílu,“ říká Janíček.
Přínos vysokých škol se přitom neomezuje jen na trh práce. „Máme poměrně solidně zmapováno, že přínos pro ekonomiku je zjevný. A vzdělaná společnost je například méně náchylná ke kriminalitě, má aktivnější pracovní kariéru a lépe se stará o své zdraví,“ dodává Pavel Doleček z ministerstva školství.
Hledání dlouhodobě udržitelného modelu financování přesto zůstává jednou z největších výzev evropského vysokého školství. „Někdy musíme přijímat i obtížná rozhodnutí a pracovat efektivně, aby naše činnost přinášela skutečný užitek studentům, výzkumu i celé společnosti,“ říká Thomas Estermann z EUA.
Pro české univerzity budou zásadní i následující měsíce, kdy se diskutuje o změnách vysokoškolského zákona a o financování škol v dalších letech. Rektoři usilují hlavně o větší jistotu při plánování rozpočtů. Bez dostatečných prostředků se podle nich vystavují riziku, že budou přicházet o kvalitní odborníky, omezovat investice do vybavení a v krajním případě i počty přijímaných studentů. Právě na výsledku těchto jednání bude záležet, co dokážou české vysoké školy nabídnout dalším generacím.