Albíny v Africe by před zmrzačením měly chránit alarmy, ty ale nefungují (zdroj: AP)
Lidé v Africe trpící albinismem žijí ve strachu a úřadům se nedaří dlouholetý problém dostat pod kontrolu. Podle tamních pověr mají části jejich těl kouzelnou moc, mohou přičarovat například bohatství a na to převaha chudých lidí dobře slyší. Sex s albínem podle báchorek léčí HIV. Catherine z Malawi má s únosem vlastní zkušenosti. Dostala alarm, který ji má při útoku chránit.
Sedmnáctiletá Catherine Amidu z Malawi, která trpí albinismem, přežila v roce 2017 útok cizinců, kteří si přišli pro část jejího těla, znásilnit ji, nebo ji unést. V jejím vlastním domě ji přepadli uprostřed noci. Měla štěstí, pohotoví sousedé z vesnice slyšeli hluk, a tak ji přispěchali ihned na pomoc.
V oblasti Machinga, odkud Catherine pochází, žije přes 3000 albínů, to je nejvíce z celé Malawi. Na útoky jsou tedy zvyklí. Části těl lidí s touto genetickou vadou se na černém trhu dají prodat za tisíce dolarů, a to už je obnos, za který by nejeden chudý v Africe dokázal i vraždit. Jen v Malawi bylo kvůli zázračným pověrám zaznamenáno 26 vražd od roku 2014. Stále se pohřešuje 11 lidí. V celé Africe se pak registrují stovky případů. Otázkou však zůstává, kolik jich nahlášeno nebylo.
Catherine v říjnu dostala od policie malý alarm, který ji má při útoku chránit. Když se spustí, hluk útočníka vyplaší. Zvuk by měl přivolat i pomoc ostatních. Její matka už obyvatele vesnice o alarmu, který její dcera má, obeznámila. Poprosila je, aby tomu věnovali pozornost a přiběhli, když ho uslyší. Problémem jsou ale baterie. Ty se často vybíjí a jsou nedostatkovým zbožím. „Když jsou baterie vybité, mám strach. Mám strach, že se pro mě jednou ti, co mi chtěli ublížit, vrátí a já se znovu ocitnu v nebezpečí,“ povzdechla si mladá albínka.
Alarmy nefungují, jak by měly
Vesnice jsou velmi chudé, nemají elektřinu a sehnat baterie není jednoduché. Sedmnáctiletá dívka řešila nejeden problém s alarmem. „Jednou, když jsem mi vybily baterky, vzala jsem zařízení na místní policii a nechala si ho tam nabít, ale když jsem si ho vyzvedla a vrátila se domů, stále nefungoval,“ postěžovala si a alarm musela vyměnit za nový.
Stát Malawi rozdal přes 5000 těchto zařízení lidem trpícím albinismem. Matka Catherine je ale skeptická, protože tyto alarmy nefungují, jak by měly. „Bylo nám řečeno, že by měla s alarmem i spát a když uslyšíme něco podezřelého, neměly bychom váhat a alarm spustit. Upozornila jsem i sousedy, kdyby alarm uslyšeli, je to znamení, že se zřejmě něco děje a aby přiběhli,“ řekla paní Stephano, matka Catherine.
Mercy Mleme z Asociace lidí s albinismem o problémech s nefunkčními alarmy ví. „Alarmy mají své slabiny. Na venkovech není elektřina. Máme i místa s elektřinou, ale albíni vesměs žijí v odlehlých částech, takže se k proudu nedostanou. Doporučili jsme jim tedy, aby chodili ven jen s lidmi, kterým důvěřují a mohou se na ně spolehnout. Také není od věci, aby si pořídili píšťalky, díky kterým by své komunitě mohli dát znamení, že se ocitli v nebezpečí.“
Život albínů je složitý už od narození. Čelí diskriminaci a předsudkům svého okolí a často žijí v rozvrácených rodinách. Keňský poslanec Isac Mwaura o tom ví své. Je také albín a pro jejich komunitu v zemi se snažil udělat opravdu mnoho. V roce 2006 stál u zrodu organizace na pomoc albínům v Keni. Podle něj se albínům v jeho zemi teď žije, v porovnání s Ugandou, Tanzanií nebo právě Malawi, mnohem lépe. „Když do těchto zemí musím vycestovat a vidím, jak je tam s albíny zacházeno, tak musím uznat, že jsme v Keni udělali opravdu velký pokrok,“ řekl Mwara v roce 2016.
Albíni v Africe se cítí jako lovná zvěř a úřadům se dlouhá letá nedaří dostat situaci pod kontrolu. Lidé s touto vrozenou genetickou vadou jsou mezi pověrčivými příslibem bohatství, úspěchu a uzdravení. Lovcům jde hlavně o krev a jejich končetiny. Krev vypijí a končetiny prodají šamanům a čarodějnicím. Podle různých pověr může noha albína detekovat drahé kovy a jejich prsty by zase měly zajistit bohatství. Pro hojnost lovu si rybáři vplétají jejich vlasy do rybářských sítích. Častou jsou ale i terčem sexuálních útoků. Mnozí totiž věří, že pohlavní styk s albínem nebo albínkou vyléčí AIDS.
Lovcům, šamanům a „sběratelům štěstí“ nezáleží na pohlaví ani věku albína. V roce 2015 zabili v Tanzanii teprve ročního chlapečka s albinismem na přípravu lektvaru štěstí. V únoru tohoto roku byla napadena 92letá albínka v Malawi. Útočníci ji usekli prsty ze stejných důvodů. Lidé s touto vrozenou vadou žijí ve strachu, že budou napadeni, znásilněni, zmrzačeni nebo dokonce zabiti.
Nedůvěra ve vlastní rodinu
Úřady a organizace na pomoc albínům se je snaží chránit tím, že je umisťují do speciálních zařízení a škol, kde jsou ale odříznutí od společnosti. Ve 26 afrických zemích se za poslední desetiletí registrují stovky útoků na albíny, z toho dvě třetiny jsou děti. Podle agentury AP je trh s částmi těla albínů poháněn poptávkou tradiční medicíny a čarodějnickými rituály. Měla dokonce vzniknout i jakási databáze provozovatelů této alternativní medicíny, kteří by byli pod kontrolou úřadů stejně jako vystudovaní lékaři.
Nejenže afričtí albíni žijí ve strachu ze zmrzačení a smrti, mnohdy nemohou věřit ani vlastní rodině, celý život čelí diskriminaci a ve svahilštině jsou hanlivě nazývaní duchy. Kvůli špatné tvorbě pigmentu čelí na ostrém africkém slunci i rakovině kůže. Tuto vrozenu vadu doprovází často slabozrakost.
