Ze starého pionýrského tábora rodinné sídlo. Statek Bedřiška ukazuje, jak dát minulosti nový život
Jak proměnit starý rekreační areál v moderní rodinné bydlení, aniž by místo ztratilo svou osobitost? Statek Bedřiška v srdci křivoklátské přírody prošel v letech 2021 až 2024 výraznou proměnou. Architekt Miroslav Polák při ní hledal rovnováhu mezi současnými nároky na pohodlné bydlení, respektem ke krajině a zachováním stop minulosti. Výsledkem je rodinné sídlo, které propojuje prosklené obytné prostory, dřevěné terasy i původní materiály.
Při rekonstrukci starších budov se nabízí jednoduché řešení: původní stavbu odstranit a postavit novou. Architekt Miroslav Polák ale upozorňuje, že tím může člověk přijít o něco, co se nedá snadno nahradit – o charakter místa a jeho historii. „Spousta lidí vám bude radit vlastně, že je lepší začít znovu. Zbourat a postavit znovu,“ popsal architekt jednu z častých úvah při rekonstrukcích. Podle něj má ale smysl nejprve hledat, co lze zachovat a jak původní prvky propojit s novým záměrem.
„My architekti se na to díváme i s takovým, nebo hledáme v tom ten genius loci. Hledáme v tom, proč vlastně ta stavba tam vznikla taková, jaká je,“ vysvětlil Polák. Pokud se podaří najít hodnotu původní stavby, může podle něj její zachování dodat novému domu jedinečnou atmosféru.
Právě takový přístup se uplatnil také na Statku Bedřiška. Původní provozní budova, která sloužila jako zázemí pionýrského tábora, byla příliš rozměrná. Architekt proto navrhl její zmenšení – z původního objektu zůstalo přízemí, na které navázalo nové řešení domu.
Staré cihly a tašky dostaly druhou šanci
Při rekonstrukci nemusí mít hodnotu jen samotná budova. Důležitou roli mohou hrát i materiály, které se v ní dochovaly. Na Bedřišce se proto snažili využít části původního vybavení i stavebních prvků. „Ty tašky jsme nepoužili na ten nový objekt, ale na přilehlé objekty hospodářské, které zase získávají takovou patinu, takový jako ráz toho, že tam byly vždycky,“ popsal Polák. Zachovalé cihly, některé pálené ještě před válkou, našly své místo v interiéru.
Takové řešení není jen vzpomínkou na minulost. Staré materiály mohou propojit novou architekturu s původním charakterem místa a dodat interiéru osobitost, které se jen obtížně dosahuje pomocí zcela nových prvků.
Ani při pečlivém plánování ale není možné předvídat všechno. U rekonstrukcí se často až po odkrytí konstrukcí ukáže, v jakém jsou skutečně stavu. „U těch rekonstrukcí po odkrytí konstrukcí se ukáže, že už jsou napadené, zvláště ty dřevěné,“ upozornil architekt. Někdy je proto nutné původní části odstranit nebo zvolit jiné technické řešení.
Rozhodování podle něj musí probíhat v dialogu s majiteli. Architekt má vysvětlit, proč se vyplatí konkrétní prvek zachovat a jaký význam bude mít v novém celku.
Dům otevřený krajině
Statek Bedřiška leží v blízkosti chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Návrh proto musel respektovat nejen potřeby rodiny, ale také charakter okolní přírody. „My jsme se snažili vlastně na ni navázat. Aby opravdu ta stavba byla taková typická česká, se sedlovou střechou, aby zapadla v těsné blízkosti toho lesa, který na to hned navazuje,“ uvedl Polák.
Současně bylo potřeba dům přizpůsobit dnešnímu způsobu života. Moderní rodiny chtějí mít obytné místnosti propojené se zahradou, terasou a výhledem do okolí. Právě proto se hlavní obytný prostor na Bedřišce přesunul do vyšší úrovně domu, odkud se otevírá pohled do údolí.
Velké prosklené plochy přivádějí do interiéru světlo a umožňují vnímat okolní krajinu i při běžných domácích činnostech. Na obytnou část navazují dřevěné terasy, které kopírují stoupající terén. Dům tak není od okolí oddělený, ale přirozeně se do něj začleňuje.
Domov pro velkou rodinu
Proměna areálu souvisela také s rozhodnutím majitelů změnit životní styl. Rodina s pěti dětmi hledala místo, kde by mohla žít blíž přírodě. Podle příběhu zveřejněného na oficiálním webu statku objevili Marek a Marie Vraní místo na začátku roku 2021 poté, co prodali dům a firmu v soukromém školství, kterou budovali dvacet let. „Měli jsme 5 malých dětí a toužili jsme po prostém životě v přírodě, klidu, částečné soběstačnosti a soužití se zvířaty,“ popisují majitelé své tehdejší přání na webu Statku Bedřiška.
Nové uspořádání domu proto muselo nabídnout dostatek prostoru pro děti i soukromí rodičů. Děti mají své zázemí v obytném podkroví, zatímco rodiče využívají ložnici v prvním patře. Hlavní obytná část s velkými okny a návazností na terasu se stala společným prostorem pro každodenní rodinný život.
Když rekonstrukce respektuje minulost i současnost
Příběh Bedřišky ukazuje, že citlivá rekonstrukce není jen otázkou vzhledu. Vyžaduje rozhodování o tom, které části minulosti mají hodnotu i dnes, co už neodpovídá současným potřebám a jak novou podobu stavby sladit s okolím. „Všechno vznikalo s nějakou myšlenkou, všechno vznikalo s nějakou energií a my se snažíme tam tu energii najít, a pokud to stojí za to, tak ji zachovat,“ řekl Polák.
Ne vždy je možné uchovat vše. Staré konstrukce mohou být poškozené a původní dispozice nemusí vyhovovat dnešnímu bydlení. Podstatné je podle architekta hledat řešení, které zachová to cenné a zároveň umožní budově dobře sloužit novým obyvatelům.
Statek Bedřiška dnes představuje rodinné zázemí uprostřed křivoklátských lesů. Jeho příběh ale nekončí u soukromého bydlení: na statku nabízejí také ubytování v chaloupce a apartmánech a po předchozí domluvě umožňují návštěvy zvířat či programy pro děti a školy. Více informací najdou zájemci na oficiálním webu Statku Bedřiška.
Proměna areálu tak připomíná, že stará stavba nemusí být překážkou moderního života. Pokud se podaří najít její původní hodnotu a propojit ji s novými potřebami, může minulost zůstat přirozenou součástí současného domova.
