Za posledních deset let přibylo 15 procent diabetiků. Svému lékaři ale v případě hypoglykémie zavolá jen jeden z pěti

Údaje Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) uvádějí, že v roce 2017 bylo v ČR asi 928 tisíc lidí s diabetem a tento počet od roku 2007 vzrostl zhruba o 123 tisíc, tedy o 15 procent. Pokud by počet diabetiků přibýval podobným tempem jako nyní, tedy že zhruba 10 tisíc nových případů přibyde za rok, bude v roce 2035 postižen tímto onemocněním každý desátý občan ČR bez ohledu na věk! Takto velký počet pacientů je ale úzce spojen s vysokými náklady na léčbu diabetu a jeho komplikací.

Je nutné však vědět, že jsou nemocní, kteří trpí diabetem 1. typu a pak ti, kteří mají diabetes 2. typu. Diabetes 1. typu vzniká, když slinivka břišní nevyrábí vůbec žádný inzulin, který je nutný pro přesun glukózy do buněk. Nemocní si musí inzulin aplikovat do těla sami, a to čtyřmi i více dávkami denně. Tímto typem diabetu trpí zhruba osm procent nemocných.

Diabetes 2. typu je častější, objevuje se u dospělých, a to hlavně u obézních lidí. Velice často patří do takzvaného metabolického syndromu, kdy je nemocný ještě navíc postižen poruchou metabolismu tuků, aterosklerózou, obezitou a vysokým krevním tlakem. Jednoduše řečeno u nemocného jde o přebytek inzulinu, který se opožděně uvolňuje do krve a který málo účinkuje (tzv. inzulinová rezistence). Nemocní musí užívat léky zlepšující uvolňování vlastního inzulinu, nebo jeho účinnost.

I přes léčbu ale mohou nemocní trpět hypoglykémií, což je skokový pokles krevního cukru pod hodnotu 4 mmol/l. Tou při vynechání jídla trpí všichni, nejen diabetici a často se projevuje hladem a špatnou náladou. Má ale i jiné projevy a zvláště u diabetiků si ji je možné splést například s opilostí. Tehdy je nemocný člověk dezorientovaný, což často vede k tomu, že zůstává bez pomoci, přitom jej ohrožuje bezvědomí a v extrémních případech až smrt. Hypoglykémii totiž doprovází srdeční arytmie nebo srdeční zástava. Příliš vysoká hladina zase znamená nebezpečí v dlouhodobém horizontu.

Hypoglykémie přitom prožívají diabetici 1. typu průměrně jednou za osm dní, diabetici 2. typu pak průměrně jednou za tři týdny. Velkou roli při snížení počtu a závažnosti hypoglykémií hraje dodržování režimu a vhodná léčba. I když pacienti s diabetem dávají často vinu za hypoglykémie sami sobě a chybám v léčebném režimu, ve skutečnosti k vyšším rizikům hypoglykémií přispívaly i starší generace inzulinů, které riziko hypoglykémií zvyšovaly. Léčba novými inzulinovými preparáty ale umožňuje i při flexibilní aplikaci počet hypoglykémií snížit.

„Jde o inzulinová analoga 2. generace, která jsou buď ultrakrátce působící, která zejména těm mladším umožňují, že se inzulin může píchnout těsně před jídlem, někdy i výjimečně po jídle. Pak jsou inzulinová analoga 2. generace, ultradlouze působící, a ta pokrývají léčbu na více než 24 hodin a nemusíme je tak aplikovat přesně po 24 hodinách,“ vysvětlila redakci iPrima.cz diabetoložka Jana Psottová.

Podle ní jde tady o pokrok v léčbě, protože nová generace inzulinů ulehčuje život těm diabetikům, kteří nejsou schopni užívat inzulin ve stejnou dobu každý den. „U inzulinových analog 2. generace je mnohem menší riziko hypoglykémie, ale obecně hrozí hypoglykémie u všech pacientů,“ upozornila Psottová.

Když to na mě přijde, vystoupím z autobusu

Z dotazování mezi diabetiky vyplývá, že se nejvíce bojí následků svého špatného soustředění během a po hypoglykémiích a dlouhodobých zdravotních komplikací a pobytu v nemocnici. Toho se bála i paní Eva, u níž nemoc začala tak, že byla hodně unavená a myslela si, že to je spíše přepracováním než nemocí.

„Cukrovkou jsem onemocněla v padesáti letech a vzhledem k tomu, že je mi 78, je to víc jak třetina života,“ svěřila se paní Eva Plicková, která na začátku jen držela dietu, pak brala léky a nyní si píchá inzulin.

„Vysoký cukr se mi spravil spolu s užíváním inzulinu. S čím jsem ale bojovala dál, byly hypoglykémie, tedy nízké hladiny cukru. Ty jsem měla několikrát měsíčně, i když jsem dělala jen obyčejné věci. Jako třeba při cestě z nákupu, nebo při jízdě autobusem. Hodně lidí má problémy s poklesem hladiny cukru i v noci, to se ale stalo mně jen párkrát,“ zmínila dále.

Většinou cítí, když „to na ni jde“, protože pak se cítí slabá a jako by byla z hadru. „Když to na mě přijde, tak vystoupím z autobusu, nebo si sednu. Diabetoložka mě předem připravila na to, co v případě hypoglykémie dělat. Nejvíc mi vyhovuje hroznový cukr, na pokles hladiny jsem také vždy připravená svačinou. Navíc mi paní doktorka nasadila nový, dlouhý inzulin (jde o inzulinová analoga 2. generace), který snižuje riziko vzniku hypoglykémií a píchám si jej jen jednou denně. A opravdu to funguje. Nízký cukr mám teď méně často, tak jednou do měsíce,“ dodala.

Dlouhodobé a neléčené hypoglykémie mohou vést k tomu, že pacienti přestávají být citliví na hypoglykemické příznaky a zvyšuje se u nich tak množství tzv. nerozpoznaných hypoglykémií. Následkem je vyšší riziko závažných hypoglykémií vyžadujících záchranu druhou osobou.

„Preventivně“ si snižují dávku inzulinu

Diabetoložka Psottová zdůraznila také fakt, že pacienti s diabetem se snaží často hypoglykémie zvládnout sami, bez pomoci diabetologa. Výsledkem pak podle ní je, že si tři čtvrtiny diabetiků 1. typu a přibližně polovina diabetiků 2. typu po hypoglykémiích samovolně bez konzultace s lékařem „preventivně“ snižují dávku inzulinu, což je špatně.

„Tito pacienti to někdy berou jako svou prohru nebo neschopnost zvládnout tuto chorobu, stydí se, mají pak problémy psychické i sociální a radši nikam nejdou, aby se jim něco nestalo. Někdy tyto stavy opravdu nechtějí se svým diabetologem řešit, protože se bojí, že se jejich nemoc zhoršuje, a že by tak mohli přijít o řidičský průkaz, nebo o práci. Svému lékaři zavolá jen jeden z pěti. Na vině může být nejen stud před svým lékařem, ale též před lidmi, kteří byli svědky jejich hypoglykemického stavu,“ vysvětlila Psottová a zdůraznila, že přímým následkem hypoglykémie může být dokonce i pracovní neschopnost v následujících hodinách či celém dnu. S tou má po tzv. noční hypoglykémii zkušenosti až 23 procent diabetiků.

Jsou však i pacienti, kteří si kvůli tomu, aby zmenšili riziko hypoglykémie, častěji měří hladinu krevního cukru, zvyšují si příjem cukru nebo svačin, což vede k přibírání na váze, a každý šestý ubere v pohybu.

„Někdy to je i chyba lékaře, že diabetikovi nevysvětlil dostatečně, proč k hypoglykémii došlo,“ dodala diabetoložka.

Podle vedoucí lékařky diabetologického centra DIAvize Marty Klementové se zcela běžně stává, že mnoho cukrovkářů „své“ léky nebere.

Až 36 procent diabetiků léčebný režim nedodržuje

„Důležitou součástí léčby je však pacientova motivace ke zlepšení životních návyků a jejich dodržování. Dost často se nám ale stává, že až 36 procent diabetiků léčebný režim nedodržuje. Nemocní prostě neberou léky, a i nadále se přejídají,“ zdůraznila Klementová s tím, že je někdy úplně běžné, když má pacient čtyřkombinaci léků na cukrovku a k tomu má ještě trojkombinaci léků na hypertenzi, zvýšený cholesterol a snížení hladiny kyseliny močové.

Zhruba polovina diabetu 2. typu je tvořena genetickou zátěží, zbytek je zapříčiněn nevhodným stravováním a nedostatkem pohybu. „I u druhé poloviny se dá říci, že to je také zapříčiněno rodinnou zátěží, neboť životní styl se v rodině dědí. Jde o to, jak rodina vaří, jak tam jsou lidé zvyklí sportovat,“ uvedla Marta Klementová. Nejúčinnějším lékem je ale podle diabetoložek zdravý životní styl, tedy vyvážená strava, nekouření a hlavně pohyb. Už 30 minut pohybové aktivity včetně chůze nebo třeba práce na zahradě snižuje riziko vzniku diabetu až o třetinu. Vždy je třeba mít na paměti, že diabetes je nemoc celého těla, nikoliv pouze „zvýšený cukr v krvi“ a lze na něj i zemřít. Provází jej těžké chronické komplikace, které mohou vést k úplnému selhání ledvin, amputaci končetin, mozkové mrtvici či oslepnutí.

Olga Böhmová