Slzy, barety i stomilionové bitvy: 10 nejzásadnějších momentů z festivalu v Cannes


Letošní filmové Cannes se symbolicky rozkročilo mezi dvěma filmovými světy a krajinami. Festival začal velkolepou poctou režisérovi Peteru Jacksonovi a oslavou malebné krásy fantasy Středozemě, hlavní cenu si však nakonec odvezlo mrazivě realistické drama Fjord. Rumunský režisér Cristian Mungiu v něm využil úchvatné norské scenérie k vyprávění morálně nejednoznačného příběhu o tvrdém střetu rodinných zvyklostí a společenských norem.

Méně hollywoodského pozlátka, více ryzí kinematografie. Letošní ročník prestižního festivalu v Cannes se záměrně vzdal velkých amerických popcornových premiér a namísto červeného koberce plného celebrit vsadil na autorské vize. Třeba největším klasickým žánrovým trhákem se tak letos stal korejský sci-fi film Hope.

VÍCE K TÉMATU: V Cannes triumfovaly evropské filmy, Zlatou palmu získal Fjord

Mezi elitou světového filmu byl na Azurovém pobřeží vidět i Karlovarský mezinárodní filmový festival (KVIFF), který ve spolupráci s prestižním magazínem Variety uspořádal oslavu svého nadcházejícího kulatého 60. výročí. Připomněl tak, že patří spolu s Cannes do nejužší skupiny elitních festivalů.

1) Návrat krále Petera Jacksona

Zahajovací ceremoniál patřil jednoznačně novozélandskému vizionáři Peteru Jacksonovi, který převzal čestnou Zlatou palmu za celoživotní přínos kinematografii. Dojemně mu ji předal jeho filmový Frodo – herec Elijah Wood. Cannes tím oslavilo 25 let od chvíle, kdy zde Jackson v roce 2001 poprvé exkluzivně ukázal tehdy ještě nedokončené pasáže z Pána prstenů. Slavný filmař navíc prozradil, co bude jeho příštím velkým projektem po dlouhé pauze, kdy se stáhl z Hollywoodu.

2) Provokatér Refn nezklamal

Nejvíce odchodů ze sálu si podle novinářů z Ground News vysloužil šokující exploatační krvák Her Private Hell od Nicolase Windinga Refna (tvůrce kultovního snímku Drive). Navázal v něm na své předchozí podobně polarizující snímky Neon Demon a Jen bůh odpouští. Polovina publika bučela, polovina tleskala, což režisér ještě podpořil bizarním hecováním přítomných. Kritici nenechali na snímku se Sophií Thatcherovou a Charlesem Meltonem nit suchou (skóre 38/100 na Metacritic).

3) Slzy s příchutí dieselu

Okázalé emoce nabídla projekce prvního Rychle a zběsile s osobním uvedením Vina Diesela.  Ten při pohledu na zaplněné kino neudržel slzy při vzpomínání na Paula Walkera. „Ve scénáři rozhodně nebylo, že se blonďatý modrooký chlápek stane mým bratrem,“ pronesl dojatý Diesel, jenž byl na místě s Walkerovou dcerou Meadow a herečkami Jordanou Brewsterovou a Michelle Rodriguezovou. Kromě vzpomínání na Walkera a první film přitom také propagoval jedenáctý (a údajně poslední) díl série Fast Forever, který bude mít premiéru v roce 2028.

4) Vítěz vypráví o palčivém tématu odebírání dětí

Hlavní trofej Zlatou palmu si odváží rumunský režisér Cristian Mungiu za své anglojazyčné psychologické drama Fjord, v němž excelují Sebastian Stan a Renate Reinsve. Mungiu se tak stal teprve desátým režisérem v historii, který získal hlavní cenu podruhé. Před 19 lety se poprvé radoval za interrupční drama 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Letos uvedený snímek koupila ambiciózní distribuční společnost Neon, která tím prodloužila svou neuvěřitelnou festivalovou šňůru – v Cannes ulovila už sedmého vítěze hlavní ceny v řadě. Příběh filmu vypráví o konfliktu, který vyvolá přestěhování velké konzervativní křesťanské rodiny do progresivního městečka v malebném norském fjordu. Brzy vznikne situace, jejíž součástí se stane i norský úřad na ochranu dětí Barnevernet.

5) Přehlídka baretů Johna Travolty

Dvaasedmdesátiletý John Travolta dorazil na festival uvést svůj vlastní hodinový režijní debut Propeller One-Way Night Coach podle vlastní dětské povídky z devadesátých let o fascinaci létáním. Herec předvedl mladistvou energii, kterou podtrhl velmi specifickým stylem: na večírcích i kobercích střídal barevné francouzské barety (viz galerie). Výsledkem byla lavina virálních memů a debaty, zda jde o absolutní cool, nebo bizarní a kosmetickými zákroky podpořenou krizi identity.

6) Mrazivý obraz poválečného Německa

Historické drama Fatherland (v českém festivalovém překladu Otčina) polského oceňovaného filmaře Pawła Pawlikowského (Studená válka, Ida) patřilo podle ohlasů k absolutním vrcholům soutěže. Precizně vystavěné a pouhých 82 minut trvající černobílé zkoumání zdevastované krajiny i duše poválečného Německa vypráví o tom, jak se spisovatel a držitel Nobelovy ceny Thomas Mann (Hanns Zichler) vrací v roce 1949 do své rodné země v doprovodu dcery Eriky (Sandra Hüller). Pawlikowskému vyneslo cenu za nejlepší režii (o kterou se kvůli remíze dělil se španělskou dvojicí filmu La bola negra).

7) Módní extravaganza Demi Mooreové

Jako členka hlavní poroty vedené Pak Čchan-ukem (Oldboy, Komorná) musela Demi Mooreová absolvovat maraton slavnostních premiér, což proměnila v osobní módní přehlídku. Každý večer překvapila radikálně odlišným stylem; od avantgardních architektonických kousků až po závěrečnou nepřehlédnutelnou zelenou róbu od Balenciagy. Na letošní Croisette si suverénně ukradla status nejfotografovanější ikony a samozřejmě se nevyhnula ani štiplavým komentářům o vyzáblé postavě nebo tváři změněné plastikami.

8) Dominantní ročník queer tématiky

Cenu za nejlepší mužský herecký výkon získali společně Belgičan Emmanuel Macchia a Francouz Valentin Campagne, kteří ve filmu Coward (Zbabělec) režiséra Lukase Dhonta ztvárnili dva mladé vojáky, kteří se v zákopech první světové války do sebe zamilují. Šok i nadšení kritiků (skóre 91 na Metacritic) vyvolal cinefilní vyvražďovací horor Teenage Sex and Death at Camp Miasma pracující s explicitním zobrazením tělesnosti a trans tématy. Bitvy o distribuční práva způsobila i dvojice queer filmů s velkým diváckým potenciálem La bola negra a Club Kid (viz bod 10).

9) Hope – největší trhák festivalu

Úlitbou velkým žánrovým podívaným byl letos nejdražší korejský film všech dob Hope od režiséra Na Hong-džina (Kvílení, Bílé maso). Epický, 160 minut dlouhý sci-fi thriller o mimozemské invazi v izolované vesnici si pojistil mezinárodní publikum obsazením Michaela Fassbendera a Alicie Vikanderové. Diváci jistě budou znát i herečku a modelku Hoyeon ze Hry na oliheň. Šílená žánrová jízda si podle Rotten Tomatoes vysloužila ocenění „slátanina“, ale na druhou stranu i „mistrovské dílo“. Padala rovněž srovnání s chaoticky energickým hitem Šílený Max: Zběsilá cesta. Bude z Hope nečekaný globální hit letošního podzimu, který potvrdí tažení korejské popkultury světem?

10) Bitvy o miláčky publika

Magazín Vulture měří každoročně délku ovací. Letošním premiantem s délkou potlesku 22 minut se stal španělsko-francouzský tříhodinový epos La bola negra, který si klade otázku, co znamená být gayem v různých historických érách. Otázky si rozhodně nekladli filmoví obchodníci, kteří o film svedli nemilosrdnou bitvu. Zámořská práva nakonec ukořistil Netflix, který ho uvede na podzim v kinech, aby se mohl s filmem ucházet o nejprestižnější ceny včetně Oscarů.

Ještě větší poprask způsobila indie komedie Club Kid. Vypráví o gayovi Peterovi, který jako promotér undergroundových večírků žije v sebedestruktivním kolotoči pařeb. Vzhůru nohama vše převrátí příchod jeho desetiletého syna Arla, o jehož existenci dosud neměl ani tušení. Mezinárodní práva nakonec v největší přihazovací válce letošního festivalu nad Netflixem urvalo prestižní studio A24 za astronomických 17 milionů dolarů (v přepočtu zhruba 390 milionů korun).

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Kdo nahradí Craiga? Šest favoritů na obsazení nového Jamese Bonda