Citlivé děti nejsou slabé. Jsou to průkopníci a obrovské mašiny, říká odbornice
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Jsou dnešní děti citlivější, nebo je tak vnímají jen dospělí?
Vysoká citlivost není slabost, ale vrozený rys osobnosti.
Citliví jedinci jsou často průkopníci s originálním myšlením.
V posledních letech se mnoho rodičů přesunulo k respektující a laskavé výchově. Vykládají si ji ale všichni správně? Pedagožka a lektorka Ludmila Bakonyi Selingerová v podcastu Dětství 2.0 vysvětluje, že dítě s námi nemůže vždy souhlasit. Zároveň upozorňuje, že vysoká citlivost není porucha chování ani selhání výchovy a je potřeba k ní přistupovat individuálně.
Jsou dnes děti citlivější, nebo jen my dospělí jejich citlivost více vnímáme?
Je to pravda obojí. Protože v dnešní době čelíme obrovskému množství podnětů. Naše kapacita, která je omezená, se řídí tím, jak jsme se vyspali, kolik máme vytvořeno glukózy, nakolik dobře jsme jedli. A ta kapacita se vyčerpá mnohem rychleji.
ČTĚTE TAKÉ: Rodiče děti učí, aby na sebe nenechaly sahat bez souhlasu. A poruší to hned u babičky
Ale pravdou je i ta druhá věc, že dříve se citlivost brala spíše jako neduh nebo něco špatného, jako nějaká nemoc, slabost. Teď už víme, že to tak není, že citlivost je vrozený rys osobnosti.
Kdo je Ludmila Bakonyi Selingerová
Česká spisovatelka, pedagožka, literární recenzentka a divadelnice známá také pod pseudonymem Pohádková Lída, se zaměřuje především na tvorbu pro děti a podporu čtenářské gramotnosti. Ve své pedagogické i autorské praxi propojuje hravost a fantazii s moderními pedagogickými a psychologickými poznatky. Věří, že pohádky jsou nejlepším způsobem, jak pečovat o dětskou duši a srdce. V knize Citlivé dítě se zaměřila na problematiku dětské hypersenzitivity, čerpala z vlastních zkušeností i mnoha let odborného vzdělávání, výzkumů a své bohaté pedagogické praxe.
Je vyšší citlivost něco, s čím se už narodíme?
Ze 30 % je to dáno dědičností. To znamená, že když je vysoce citlivý rodič, velmi pravděpodobně se mu narodí alespoň jedno vysoce citlivé dítě. Potom je to dáno i výchovou, rodinným zázemím, přirozeným temperamentem… A potom jsou to individuální zkušenosti s tím, že nás může zcitlivět i nějaké trauma nebo nestabilní rodinné zázemí a tak dále.
Lidé často reagují na hysterický záchvat dítěte na veřejnosti. Řeší ho častěji rodiče vysoce citlivých dětí?
Odborně se to nazývá meltdown a je to právě výbuch v důsledku přetížení. A jelikož je tohle riziko u vysoce citlivých dětí docela silné, tak je hlavní se zaměřit na prevenci. To znamená učit to dítě dávat si pauzy a sledovat ho.
A potom můžeme přehodnotit, jestli skutečně musíme jít na nějaká rušná místa, jestli si nemůžeme ten nákup třeba objednat domů, jestli můžeme udělat něco pro to, abychom už dítě dále nešponovali. A učit i to dítě, aby řeklo: „Já se necítím dobře, už jsem unavené, tady se mi nelíbí.“
Čtěte také
Čím byste podpořila rodiče, kteří se do těchto situací opakovaně dostávají?
Já bych jim vzkázala dvě věci. První ta věc je, že vykašlete se na svoje okolí. A druhá věc je, že my teď jedeme hodně na vlně gentle parentingu, kdy vlastně rodiče chtějí být s tím děťátkem vždy zadobře, aby bylo všechno v pořádku, aby ono moc neplakalo, aby si neodneslo z toho dětství něco špatného. A jde to do extrému. Nepříjemné emoce existují. Dítě s námi nebude vždycky souhlasit, ani nemůže. To dítě bude prožívat nepříjemné emoce a musí je prožívat a musí se naučit, jak jimi projít.
Je potřeba děti utužovat, aby byly odolné, jak se dříve hodně říkalo?
Budeme se bavit o tom, z jakého je to motivu a co to těm dětem způsobí. Protože pokud je to sebepotlačení, tak to správně v žádném případě není a povede to k sebeodmítání a k nepříjemným zážitkům na celý život. A my chceme pravý opak. My chceme, aby si děti věřily natolik, aby dokázaly odhadnout svoje možnosti a uměly se motivovat k tomu, aby vystoupily z komfortní zóny. A to je sebeřízení. To znamená, že je velký rozdíl mezi sebepotlačováním a sebeřízením – my chceme to druhé.
Máte doma citlivé dítě?
V Institutu pro vysokou citlivost najdete spoustu informací, a také odborníky a psychology, na které se můžete obrátit. S Ludmilou Bakonyi Selingerovou spolupracovali na knize Citlivé dítě, kterou vydalo nakladatelství Grada – i v této knize najdete potřebné informace a velký orientační test.
Co nám vysoká citlivost dává pozitivního?
Co se týče pozitivní stránky toho, čím nás citlivost vybavila, tak jednak je to velká empatie a za druhé je s námi obrovská zábava; když tedy nejsme unavení, tak je to takové originální myšlení. A skutečně se má za to, že vědci, umělci, ale i duchovní v historii, kteří mohou za naši kulturní evoluci, tak z drtivé míry byli neurodivergentní – to znamená buď vysoce citliví, nebo ADHD. To znamená, že my jsme naprostí průkopníci a obrovské mašiny. Akorát že se o tu mašinu musí člověk umět hodně dobře postarat, aby fungovala, jak má.
V čem jsou vysoce citliví lidé výjimeční a proč naopak více tíhnou k závislostem? A jak přistupovat k výchově, aby nebyla extrémní ani v jednom směru? Pusťte si celý díl podcastu Dětství 2.0 s pedagožkou a spisovatelkou Ludmilou Bakonyi Selingerovou. Najdete ho v úvodu článku, ale také v podcastových aplikacích a na YouTube.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Predátora dítě většinou zná. Varovné signály snadno uniknou i rodině, říká odborník
Autorka se věnuje především tématům zaměřeným na životní styl, je certifikovanou trenérkou a Ing. v oboru Výživa a potraviny. V letech 2020–2022 působila jako šéfredaktorka časopisu Dieta.
