divoký kůň

Koupí Lampiona, dnes sedmiletého slezského norika, si Veronika splnila dětský sen. Po čtyřech letech společné cesty se však potýká s nečekanou situací. Milovanému koni se na těle vytvořily boule, které se naplnily hnisem, a je podezření, že v nose má buď to samé, nebo se jedná o nádor. Dosavadní výsledky testů jsou neprůkazné, sdělila pro CNN Prima NEWS. Už samotná vyšetření jsou však velmi nákladná a budoucí léčba bude vyžadovat další finance. Mladá majitelka se proto obrací o pomoc na veřejnost, na platformě Donio vznikla sbírka.

Jak jsme avizovali v předešlém článku o odchytech divokých mustangů v Americe, odchyty opravdu 15. července začaly a stále trvají. Akce, které organizace Bureau of Land Management (BLM) omlouvá přemnožením koní, velkým suchem a tedy nedostatkem potravy a vody pro koně. Paradoxně ale před začátkem odchytů bylo několik dní deštivo a napajedla se zase zaplnila.

Mustang, symbol svobody, nespoutanosti a Divokého západu. „Divoký kůň“ ze Severní Ameriky, potomek španělských koní, na kterých se proháněli kolonizátoři i indiáni. Španělské slovo „mustengo“ znamená zatoulaný kůň, hříbě vyrůstající v osamění a sžité s divokou přírodou. Jsou rychlí, neunavitelní a byli hrdiny snad všech westernů i románů o Divokém západě (1607–1920), nechyběli ani v románech Karla Maye. Když už západ přestal být divokým, lidé mustangům našli zúročení. Naverbovali asi milion těchto koní do první světové války. Domů se jich moc nevrátilo a za tyto oběti se jim lidé moc hezky neodvděčují. Stali se nadbytečnými pro velké spásání trávy a ve Státech už jsou dobří vlastně jen jako zdroj masa.

Je těžké začít vyprávění tak rozsáhlého problému v USA, jako je odchyt divokých mustangů jen tak všeobecně, a tak začneme konkrétním příběhem hřebce, který dostal jméno Phoenix.