Dnešní Putin vznikl v NDR. Tady v roce 1989 zastavil demonstranty a žádal vyslání tanků
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Jak formoval Putina drážďanský podzim roku 1989?
Agent KGB v pasti: Moskva tehdy odmítla poslat tanky.
Likvidace tajných dokumentů.
Od špiona v NDR k vládci Kremlu.
Ruský prezident Vladimir Putin působil v 80. letech jako agent sovětské KGB v Drážďanech. Jeho tamní kariéru ale ukončil pád Berlínské zdi. Právě v událostech dramatického podzimu 1989 se zformovala podstata Putinova pozdějšího stylu vlády.
Bylo 5. prosince 1989, když se malebnou drážďanskou čtvrtí Waldschlösschenviertel prohnal dav demonstrantů. Jejich cílem bylo zdejší sídlo nenáviděné východoněmecké tajné policie Stasi. Menší část z nich ale zamířila přes ulici k nenápadné vile obklopené zahradou. Tady pro změnu sídlila sovětská KGB.
A Moskva mlčí
„Strážný u brány okamžitě vběhl do domu,“ vzpomínal pro britskou BBC Siegfried Dannath, jeden ze skupiny demonstrantů. Krátce nato se ale objevil vcelku malý, zato rozrušený důstojník. „Nesnažte se na tento pozemek vniknout násilím. Mí kolegové jsou ozbrojení a mají povolení zbraně v případě nouze použít,“ řekl podle Dannatha neznámý agent. Nebyl to nikdo jiný než budoucí ruský prezident Vladimir Putin.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Putin křísí Mrtvou ruku. V tajném podzemním městě jezdí autobusy, má zajistit jadernou odvetu
Skupina se stáhla, Putin ale přistoupil k akci. Později vylíčil, jak zavolal na velitelství tankové jednotky Sovětské armády a požádal o vyslání tanků. Odpověď, které se mu dostalo, pro něj byla zdrcující ranou, která významně ovlivnila jeho další život. „Bez rozkazu z Moskvy nemůžeme nic podniknout,“ ozvalo se na druhém konci. „A Moskva mlčí.“
Auto, pivo a salát z kantýny
Vila na Angelikastraße 4 na severním předměstí Drážďan, kde v 80. letech sídlila drážďanská rezidentura KGB, nebyla jediným Putinovým pracovištěm. Přímo naproti, pouhých 80 metrů přes rušnou Budyšínskou ulici, stála rozlehlá budova bývalé Stasi, v jejímž komplexu se kromě kanceláří nacházelo i vězení.
Putin zde byl častým hostem, přinejmenším v bufetu, který přiléhal k vězeňskému bloku ve 2. patře. Jak poznamenává reportérka Los Angeles Times, zdejší muzeum dodnes uchovává na stroji psaný jídelní lístek z konce 80. let, z něhož si mladý sovětský agent mohl objednat třeba játrový salám s kysaným zelím nebo ruský salát (obdobu českého bramborového salátu) za 77 feniků.
Čtěte také
Se svou tehdejší manželkou Ljudmilou a dvěma malými dcerami žil Putin v několikapatrovém obytném komplexu vzdáleném jen několik minut pohodlné chůze přilehlým parkem. Rodiny agentů KGB a Stasi si zde užívaly relativního komfortu, přestože Ljudmila později vzpomínala, že němečtí kolegové měli vyšší platy a bydleli ve větších bytech.
Životní úroveň v NDR byla mnohem vyšší než v Sovětském svazu a Putinovi toho využívali, byť s určitými omezeními. „Samozřejmě jsme se snažili uskrovnit a našetřit si na auto,“ přiznala Ljudmila v knize rozhovorů, která pod názvem First Person vyšla v roce 2000. Putinův kolega z KGB Vladimir Usolcev zase vzpomínal, jak Putin vydržel celé hodiny listovat v západních zásilkových katalozích, jen aby měl přehled o módě a nejnovějších trendech.
Putinovi chutnalo i východoněmecké pivo, takže si zajistil pravidelné týdenní dodávky místního moku značky Radeberger. Budoucí vládce Kremlu kvůli tomu zdaleka nepůsobil tak štíhle jako na vysportovaných snímcích s odhalenou hrudí, které o mnoho let později šířil jeho PR tým.
Vlaky z Prahy a pálení důkazů
To vše vzalo za své v dramatických událostech podzimu 1989. Na přelomu září a října režim v NDR povolil přesun tisíců uprchlíků tábořících na západoněmecké ambasádě v Praze zapečetěnými vlaky na Západ. Celkem 14 souprav projíždělo přes Drážďany, kde se na hlavním nádraží sbíhaly davy lidí snažících se do vlaků násilím proniknout. Docházelo přitom k dramatickým střetům s policií.
O měsíc později, 9. listopadu 1989, padla Berlínská zeď a východoněmecký režim se začal hroutit. Ve vzduchu visel i zásah sovětské armády, k němu ale nedošlo. V Moskvě v té době vládl Michail Gorbačov, jehož drolící se Sovětský svaz už neměl zájem ani sílu své satelitní státy podpořit.
Pro 37letého Putina to byl naprostý šok. Viděl, jakou moc má dav a jak slabý je stát v rukou nerozhodného vůdce. Právě tehdy se rozhodl, že něco takového už nikdy nechce zažít. Nejprve ale musel zničit důkazy. „Osobně jsem spálil obrovské množství materiálu,“ vzpomínal Putin v knize First Person. „Spálili jsme toho tolik, až kamna praskla.“
Špion, který neexistoval
Byl to konec Putinova velkého snu inspirovaného vůbec nejslavnějším ruským špionem, který zatápěl hitlerovskému Německu. Byl jím Max Otto von Stierlitz, který se za druhé světové války v uniformě standartenführera SS volně pohyboval po říšském kancléřství a dalších vládních úřadech v Berlíně, kde pro Stalina sbíral cenné informace. Měl rád luxusní auta a dobré jídlo, a Němci ho nikdy neodhalili. Jeho jediným problémem tak nakonec bylo, že kromě seriálu Sedmnáct zastavení jara, kde ho ztvárnil ruský herec Vjačeslav Tichonov, nikdy neexistoval.
Čtěte také
Do Drážďan Putin dorazil v roce 1985 a jeho zdejší působení mělo k výkonům Von Stierlitze hodně daleko. Má se za to, že měl na starosti hospodářskou špionáž, ale mohl také sledovat západní Němce, kteří v Drážďanech pracovali nebo studovali, a monitorovat německou opozici.
NDR v té době byla doslova bitevním polem špionů – v zemi se nacházelo přes půl milionu sovětských vojáků a ohromné množství agentů. Putin tady nasbíral zkušenosti, a hlavně kontakty do budoucna. Mnozí z jeho tehdejších drážďanských kolegů jsou mu věrní doteď – stačí vzpomenout na Nikolaje Petroviče Tokareva, dlouholetého šéfa ruské státní ropné společnosti Transněfť.
Konec blahobytu
Když 19. prosince 1989 před troskami dnes již opraveného kostela Frauenkirche promluvil západoněmecký kancléř Helmut Kohl a poprvé po desítkách let použil v poválečném Německu tabuizované slovo Vaterland (vlast), dostalo se mu nadšeného přivítání. Nejpozději od tohoto okamžiku bylo sjednocení Německa nevyhnutelné a Putin si začal balit kufry. „Měli jsme strašný pocit, že země, která se pro nás téměř stala domovem, už nebude existovat,“ vzpomínala jeho manželka Ljudmila.
V roce 1990 se s dvacet let starou pračkou od německých přátel Putinovi vrátili do Leningradu, který se mezitím přejmenoval na Sankt Petěrburg, česky Petrohrad. Budoucnost byla nejistá – do rozpadu Sovětského svazu, kterému agent Putin přísahal věrnost, zbývaly už jen měsíce.
Cesta k moci
Stará spojenectví ale s rozpadem SSSR v prosinci 1991 nezanikla. Putin se stal poradcem petrohradského starosty a postupně se vypracoval na pozici náměstka primátora a vedoucího výboru pro obchod v době, kdy do Ruska ze zahraničí proudily miliardy dolarů. V roce 1996 přesídlil do Moskvy a začal stoupat v kremelské hierarchii. V roce 1998 jej tehdejší prezident Boris Jelcin jmenoval do čela FSB, nástupkyně KGB, a o rok později si ho Jelcin vybral za premiéra, což představovalo mezistupeň na cestě k prezidentskému úřadu.
V roce 2001 v německém Bundestagu Putin dokonalou němčinou pronášel smířlivá slova o společném evropském domě a zároveň důrazně hájil ruskou vojenskou kampaň v Čečensku, vedenou metodou spálené země, což se dnes jeví jako zlověstná předehra ke zkáze ukrajinských měst a útokům na civilní obyvatelstvo. Jak si představuje své další kroky, pak předvedl v roce 2014, když obsadil Krym, a poté v roce 2022 po rozpoutání plnohodnotné války proti Ukrajině.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Just: Putin už není alfasamec a macho. Šéf Kremlu ztratil roli prezidenta, získal však novou
