František Nedvěd v rozhovoru dva měsíce před smrtí: Umírat se mi ještě nechce

S rakovinou plic se František Nedvěd statečně rval od října loňského roku. Nebýt svého lékaře – urologa, ke kterému po prodělané rakovině močového měchýře docházel na pravidelné kontroly, nevěděl by, že vůbec něčím trpí.

„Bohužel ta choroba je svině, potichu chodící. Mně vůbec nic nebylo, nic mě nebolelo, cítil jsem se úplně normálně. Pan doktor mě poslal na cétéčko, kde se ukázalo, že mám na plicích dvě ťopky. Ten nádor nebyl veliký, ale dost urputný. Začal jsem chodit na chemoterapie, pak na ozařování. Bylo to náročné na psychiku, člověku se hlavou honí všelijaké věci. Samozřejmě mě napadlo i to, že to může být konec. Ale mně se ještě umírat nechtělo, život miluju. Snažil jsem v sobě uchovávat víru, že to dobře dopadne, a také dopadlo. Nádor se podařilo odstranit. Za měsíc jdu ještě na kontrolu, kde se to snad potvrdí stoprocentně, ale vypadá to, že jo,“ svěřil se nám na začátku května.

Poslední přání se mu nesplnilo

V hlavě měl plno plánů. „Za čtrnáct dní mě čeká očkování proti COVID-19 a pak už se budu jenom těšit na to, až začne vláda rozvolňovat a budeme moci začít konečně hrát a zpívat. Koncerty už mi strašně chybí, potřebuju je ke svému životu. A v červnu nás čeká s manželkou velká sláva. Budeme mít zlatou svatbu. Už jsme si nechali udělat prstýnky a já si nechal ušít šaty. Padesát let je docela slušná doba. Znovu se vezmeme na Staroměstské radnici. Mám báječnou ženu, v životě jsem měl obrovské štěstí,“ vyznal se dojatě František, který měl ještě jeden velký sen, který toužil uskutečnit.

S bratrem Janem, s nímž několik let nemluvil, chtěl zopakovat jejich nejslavnější koncert na Strahově, který navštívilo 70 000 lidí. „Říkal jsem si, že pokud to s tou mojí nemocí všechno dobře dopadne, že ho zkusím oslovit, abychom spolu znovu vystoupili. Naposledy jsme se spolu viděli před Vánoci u naší sestry, kde jsem mu to naznačil. Zatím se k tomu staví neutrálně, ale věřím, že to vyjde. Bylo by to nádherné. Jsou mezi námi nějaké nesrovnalosti, které si musíme vyříkat. To za nás nikdo nevyřeší, jen my dva. Ale náš společný koncert není vyloučený,“ zasnil se František Nedvěd. Přání se mu už nesplnilo...