Každý prožíváme údery, které planetě zasazuje rok 2020, jinak intenzivně. Já jsem si naivně myslela, že nic horšího než porod za nouzového stavu mě letos už nepotká. Moje zvířata ale mají na věci samozřejmě jiný názor. Místo toho, abych si po měsících strávených v karanténě plnými doušky užívala první léto na vsi, strávila jsem ho zabarikádovaná v domě se zataženými závěsy. Proč? Zeptejte se zvířecích expertů na ničení života.
Odstartoval to Pizzly. Devět let ho týráme panelákem a je zdravý. V okamžiku, kdy má konečně výběh na zahradě, diagnostikují mu autoimunitní chorobu, kvůli které nesmí ven bez opalováku, jinak mu hrozí, že bude muset denně užívat silné a nebezpečné léky. Zkoušeli jste někdy napatlat chlupatému psovi na uši, packy a čenich jakýkoli krém? Doporučuju, pak si můžete zabruslit v předsíni, kde se tu čuňu snaží otřít, a samozřejmě se rozlučte s tím, že od té mastnoty ještě někdy vyperete šaty nebo očistíte zeď.
Ke konci léta jsem rezignovala, strčila mu pelech ven pod vrbu a mažu ho tam. A nechávám ho venku, jenom párkrát denně reaplikuju nátěr. Z duše to nenávidí, takže přede mnou zdrhá po celé zahradě. Aspoň sportuju, že jo.
Mumie je v letních teplotách velmi spokojená, konečně se jí prohřívají kosti a povoluje revma. Přestěhovali jsme jí proto ohrádku k balkonovému oknu a ona se tam vždycky k večeru, když tam začalo svítit slunce, blaženě rožnila. Až do chvíle, kdy se ze senility zapomněla napít a vysušila se tak, že se nám málem rozpadla v prach. Tak teď smrdí u televize. Doslova.
A Vepřena. O Vepřeně mi ani nemluvte. Vepřena vynalezla, jak se vloupat do kuchyňského koše, což mi připadalo nemožné, protože i já mám co dělat, abych ten krám otevřela. Ještě předtím, než jsem ji při tom zhaftla a zatrhla to, se stačila vyžrat tak, že nechápu, že se pod ní nepodlomí ty její křivé množírnové hnáty. Vypadá jako balon s nožkama.
Asi tušíte, co udělá kombinace tropických teplot, obezity a zběsilého sprintování z místa na místo. A doktor prý že má být v klidu a držet dietu. Tak určitě. Leda že bych ji přivázala na tak krátkou šňůru, aby se na ní nemohla ani oběsit, a zalepila jí tlamu. Ovšem jak znám Vepřenu, brzy by se naučila jídlo šňupnout nebo vstřebat kůží. Tak jsem ji nechala být, odpadkový koš jsem zamkla do skříňky, dítěti jsem rázně přikázala, ať si hlídá veškerý proviant, a říkám si, že když Vepřenu definitivně jebne, aspoň umře šťastná.
Hrdinou tohoto léta se stává Králík, která se domů chodí jen nažrat a jinak jsme o ní už měsíce neslyšeli… když nepočítám, jak si minulý týden sousedka stěžovala, že jí Králík pokousala kočku.
Chcete vidět celý komiks, který sám o sobě vydá za tisíc slov? Pak se podívejte SEM!
