reklama

Víte, jak vypadaly počátky turistického ruchu? Za sto let se cestování neuvěřitelně změnilo

Romantismus 19. století dalo zaklad dnešnímu outdoorovému cestová
Foto: http://pixabay.com

Cestování se neuvěřitelně zrychlilo a mnohým zevšednělo. To, co je dnes normou, bylo před pouhým jedním stoletím nepředstavitelný sen.

reklama

Z pohodlí obýváku, aniž by se budoucí turista zvedl ze svého oblíbeného křesla, jen s notebookem na klíně, si koupí letenku na druhý konec světa, objedná potřebné vybavení, jež mu přivezou až do domu a které zaplatí elektronicky bankovním převodem. I když nevládne cizím jazykem, tak si na webových stránkách za pomoci internetového překladače přečte nejzákladnější údaje o své vysněné destinaci a po porovnání cen zarezervuje noclehy v hotelích. V zásadě to nejdůležitější vyřídil, aniž se zvedl od svého oblíbeného šálku kávy.

Cestování se stalo nejdostupnějším za celou dobu lidstva. Pomiňme aktuální omezení kvůli pandemii COVID-19. Je to sotva 31 let, co přejet vlakem bez celní kontroly do „západního“ Berlína vypadalo ve světě polarizovaném studenou válkou jako svého druhu fantasmagorie nebo neuvěřitelná naivita. Stovky tisíc Čechů každoročně navštíví Chorvatsko, další běžně vyjíždějí do Afriky a velká část Asie je díky finanční nenáročnosti na jedné straně a atraktivitě památek na straně druhé lákadlem pro dobrodruhy a baťůžkáře. Někdo hledá duševní očistu v Indii, jiný si zvyšuje sportovní výkony v Himalájích a další objevuje historii starověkého osídlení v Barmě či Laosu.

Turista bývala nadávka

„Od druhé poloviny 19. století získává v Evropě slovo turista pejorativní nádech. Turistovi jsou vyčítány mnohé negativní vlastnosti. Má sklony k vandalismu, jeho poznávání cizí země je povrchní a tudíž nedokonalé a zkreslující, jeho snahou není poznat cizí zemi a kulturu, ale pouze se utvrdit ve svých předsudcích, nestará se o nic jiného než o své rozptýlení, neustále spěchá a neumí si všímat věcí kolem sebe,“ píše Jiří Guth-Jarkovský ve svém pojednání Turista, turistický katechismus. Tento muž se stal jakýmsi etalonem společenských zvyků, takže jeho pohled je logicky zatížen jeho touhou vše správně umístit do patřičných parametrů a kritérií. Co není v normě, je odsouzeníhodné. Guth-Jarkovský viděl radikální rozdíl mezi turistou a jeho protikladem – cestovatelem.

Český turista

„V českém prostředí se turistika začala rozvíjet v první polovině 19. století organizovanými výlety uzavřených společností nebo jednotlivců. Významnou roli hrála v poslední fázi národního obrození zejména ve vzdělaných vrstvách. Například Josef Kajetán Tyl byl horlivým turistou pořádajícím výlety za památkami slavných dob naší minulosti, jako byly hory Říp, Blaník či Radhošť ...,“ udává Fakulta sportovních studií brněnské Masarykovy univerzity.

Vzor amerického hotelu

V 19. století se hlavním dopravním prostředkem stal vlak a symbolem kvalitního ubytování americký hotel. Podle amerického vzoru se stavěly i velké prestižní hotely v Evropě. Kristýna Ulmanová v knize Cestování před 100 lety cituje F. A. Heringa: „Hotel americký čítá zpravidla 400 až 800, mnohdy však i více pokojů. Při každém lepším pokoji je zpravidla i kabinet s lázní a jiným, ještě pohodlným zařízením. Skorem celé přízemní ohromné budovy hotelu záleží z několika velkých síní a vedlejších místností v nichž se může zdržovat každý, ať jest v hotelu ubytován nebo ne. Všude podél stěn rozsáhlých těchto místností rozestaveno jest na sta pohodlných, plyšem bohatě potažených křesel a pohovek, na nichž ve dne v noci povalujících se zdarma a jak dlouho jim libo lidé, kteří mnohdy snad ani jiného přístřeší nemají.“

Turistické podvodné stálice

„Nechcete hodinky? Rolexky. Pravé! Za dvacet euro.“ Nabídka padělků pouličního prodavače je například v Paříži, ale i v mnohých dalších metropolích, století přetrvávající klasikou. Jen to dříve nebyly hodinky, nicméně jistá část sortimentu přetrvala. „Obecenstvo sedící venku před restauranty jest obtěžováno různými prodavači, umělci, ba lépe žebráky. Obligátní prodavači novin lítají jeden za druhým řvoucím a některý i chraptivým hlasem nabízí a strká vám pod nos svoje noviny. Tu přijde prodavač s pohledy a plány pařížskými, jiný nabízí šperky a sochy hrací karty průsvitné, “ dočteme se ve starých průvodcích.

Pařížské hotely se skvěly elegancí, ale pro mnohého českého turistu i nedostižnou drahotou. Quido Šimek ve svém cestopise popisuje trik, kterak si prohlédnout eleganci budov, jejich maleb i křišťálových lustrů, a přitom nic neutratit. „Prohlédli jsme několik restauránů hotelních i koncertních, aniž bychom si byli něco poroučeli, všude jsme prošli a na otázky číšníků co si přejeme, byla vždy stejná odpověď, že hledáme profesora Vobejdu z Litoměřic.“

Ženy cestovatelky

Tak jako dnes se řeší péřové spacáky a speciální outdoorové vesty, tak i v minulosti bylo oblečení pro cestování tématem vhodným k dlouhým disputacím. Ženám se doporučovaly apartní čepičky místo vysokých klobouků, které nebyly pro pobyt v železničním vagonu ideální. Časopis Nové módy ve svém prvním ročníku z roku 1889 představoval ženské cestovní modely, které sice byly elegantní, ale rozhodně pro cestování nemohly být v dnešním slova smyslu pohodlné.

Už tehdy ženské časopisy zásobovaly cestovatelky radami, kterak se nejvhodněji obléci a jak čelit případným nebezpečím a v tisku se začaly objevovat inzeráty na organizované návštěvy světových výstav. První hromadné zájezdy se spojují s pořádáním celosvětových výstav, například v letech 1867 a 1878 nabízela C.K. česká západní dráha zvýhodněné jízdné do Paříže právě za účelem cest na světové výstavy.

Hvězdy českého cestovatelského nebe

Zatímco cesty na světové výstavy, jakkoliv byly ve své době přínosné, byly přece jen víceméně společenskou záležitostí, existovali v 19. a na počátku 20 století i skuteční cestovatelé – dobrodruzi. Ať už to byl Alberto Vojtěch Frič, vynikající botanik, po němž je pojmenována celá řada kaktusů, Bedřich Machulka a Richard Štorch, kteří pro zájemce organizovali africká safari spojená s lovem zvěře, Emil Holub, jenž se proslavil svými cestami Afrikou, Čeněk Paclt, který jako první Čech navštívil všech pět kontinentů, či Benetikt Roezl, velký propagátor pěstování orchidejí, s nimiž ve velkém obchodoval. Jeho jméno nese téměř 130 druhů rostlin.

Z hlediska české turistiky je důležitou postavou Vojtěch Náprstek, jehož etnografické sbírky se staly základem Náprstkova muzea a kolem kterého se sdružila skupina nadšenců zakládající Klub českých turistů, který dnes eviduje kolem 40 000 aktivních turistů.

Jejich knihy (a později celé řady dalších autorů) udržovaly ve světě povědomí o české cestovatelsko-dobrodružné nátuře, na kterou později navázaly expedice dvojice Zikmund a Hanzelka či expedice Lambaréné vezoucí zásilku léků do Gabunu. Tradice pokračuje, aktuálně je i přes koronavirové komplikace na cestě expedice Tatra kolem světa 2. Ale to už je jiný příběh.

Tagy: cestování historie outdoor
reklama
reklama

Další hlavní zprávy

reklama
Kotleba měl pozitivní test. Jak je to možné, když tvrdí, že covid není? ptá se Matovič
Vláda jedná chaoticky. Působení Hřiba v Praze je hrůzostrašné, nešetřil Klaus kritikou
Komplikace pro české pendlery. Bavorsko od pátku vyžaduje negativní testy na koronavirus
Nej sestřička 2020 Marcela Prayerová: Už loni jsme věděli, že něco přijde
reklama
reklama
Chystá se další velká demonstrace. Počet účastníků pořadatelé omezovat nehodlají

Domácí

Domácí zpravodajství

Forejt o zrušení ceremoniálu: Prázdný sál by byl depresivní. Možná bude projev na dálku
Prodloužení nouzového stavu se nevyhneme, přiznal Prymula. Rozhodne se 30. října
U stromečku s rouškou? Babiš nechce nic slibovat, Flegr má o letošních Vánocích jasno
PŘEHLEDNĚ: Vláda omezila pohyb, maloobchod i služby. Jaké jsou výjimky?
Ve čtvrtek přibylo zatím 7511 případů nákazy. Za jediný den zemřelo 108 lidí s covidem
Další články
reklama
reklama