CNN Trump vede nad Bidenem
Čínské vedení pragmaticky sleduje americké předvolební zápolení. Tamní média začínají hledat odpověď na otázku, kdo z pravděpodobných prezidentských kandidátů bude pro Čínu nejstravitelnější, zejména pak za současných podmínek přetrvávající recese a regionálních válek s globálními dopady.
Přestože kromě staronové dvojice Biden-Trump ve hře teoreticky zůstává republikánka Nikki Haleyová a Robert Kennedy, nikdo se jimi už moc nezabývá. I o něco viditelnější kandidátka Haleyová má jen pramalé šance. Po poslední porážce v primárkách v New Hampshire ji exprezident Trump ještě varoval, že na ni cosi ví. Co? To není těžké uhodnout. Americké politické špičky dostávají od vojensko-průmyslových korporací statisíce dolarů za účast na jednodenních promočních akcích a Haleyová, která před pár lety musela sanovat rodinné finance, zřejmě této finanční péče nadužívala s rostoucím rizikem, že šlápne vedle. I proto si Čína už skoro výhradně klade jedinou otázku: Biden, nebo Trump?
ČTĚTE VÍCE: Trumpa v Bílém domě se Ukrajinci neděsí. Že miluje Rusko? Nesmysl, řekl CNN šéf rozvědky
Podle jednoduššího, emotivního pohledu největších singapurských čínsky psaných novin Lianhe Zaobao Čína nejvíce doufá, že volby prohraje Trump. Z uchazečů o úřad prezidenta USA je snad v Číně nejméně oblíbený. Ve srovnání s ním prý prezident Biden pro čínsko-americké vztahy alespoň něco vykonal.
Bidenovým největším přínosem je jeho všemožné vyhýbání se přímému čínsko-americkému vojenskému konfliktu. Strategie vytváření protičínské aliance, naordinovaná Bidenem po nástupu do úřadu, způsobila Číně velké potíže, ale žádný čínský zájem přímo nepoškodila. Trumpův postoj je ovšem zcela odlišný. Inicioval čínsko-americkou obchodní válku a jeho administrativa přivedla Spojené státy k přehodnocení pohledu na Čínu jako celek. A právě proto už teď nejen obě hlavní politické strany, ale i většina běžných Američanů považuje Čínu za největší hrozbu pro Spojené státy.
Trumpovo prosazování myšlenky „udělat Ameriku opět skvělou“, jeho nevyzpytatelný, nekonzistentní a neetický styl vládnutí měly obrovský dopad na Spojené státy, čínsko-americké vztahy a celou globální politiku. Zejména pokud jde o čínsko-americké vztahy, byl Trump extrémně destruktivní. Uvalil vysoká cla na čínské zboží a zahájil obchodní válku, což podnítilo i následnou technologickou válku a reciproční opatření z druhé strany Tichého oceánu.
Proto si dnes v Číně mnoho komentátorů Trumpův návrat k moci nepřeje. Skoro všichni si však uvědomují, že ať už se k moci dostane kdokoliv, nezmění to politiku USA vůči Číně. Čínsko-americké vztahy už nikdy nebudou jako dřív.
Čínská média dále zdůrazňují, že spolu s prezidentskou volbou se na další čtyři roky přesměruje také nová americká zahraniční politika. Podobně, jako když Trump s republikány stavěl zeď podél mexické hranice, zatímco Biden ji pak s demokraty strhával. Všichni ale vidí, že ani jeden přístup problém migrace z jihu amerického kontinentu nevyřešil.
Demokrati mířící k všeobecné lásce?
Ale jiný čínský žurnalistický vhled to vidí opačně. Přirovnává demokraty, jakožto levicové liberály, k někdejším čínským taoistům či škole filozofa Mo-tiho, směřujícího k „všeobecné lásce“ a pomoci ostatním. Vždyť demokraté prosazují společenskou odpovědnost, úctu, pluralitu, ekologii a dobrou sociální stabilitu. K tomu potřebují vyšší daně, větší stát, přerozdělování a státní regulaci.
Konzervativní republikáni či pravicoví tradicionalisté mají v tomto příměru blízko ke státotvorné ideologii konfuciánců, a snad ještě blíž k přísné „škole právníků“, která za pradávného sjednocení Číny zavedla jasný systém odměn a trestů za jednání pro a proti společnosti. Republikáni podobně přísně zpomalují a kontrolují společenské proměny, prosazují morálku, disciplínu, tradiční rodinu a individualismus, vyjadřované nízkými daněmi, menším sociálním zabezpečením a dobrými podmínkami pro podnikatele, zaručující jim menší a „levnější“ stát.
V porovnání hodnot naplňují republikáni spíše vize americké střední a starší generace, odpovědnost k tradiční rodině a křesťanské společnosti, demokraty zase víc vede vášeň a odpor mladých k tradičním předsudkům a limitům. Čínská kultura stojí velmi silně na rodinných hodnotách, charakterizovaných jasnou hierarchií a sítí vazeb, což nakonec ukazuje i složité příbuzenské názvosloví. Například „vnitřní“ jsou příbuzní z otcovy strany, „vnější“ (a tím i vzdálenější) jsou zase příbuzní z matčiny strany. I proto se zdá, že čínská diaspora v USA má mnohem blíž k republikánské úctě k rodině a k individuálnímu úsilí vypracovat se. Odtud nakonec plyne i část čínských sympatií k podnikateli Trumpovi, který má mimo jiné i velmi schopnou dceru. Zatímco Biden je v jejich očích naopak jen lstivý politický hráč, navíc se synem, přitahujícím skandály a pomluvy.
Trump rozpoutal obchodní válku, protože chtěl svou příslovečnou tvrdostí donutit Čínu, aby kupovala více amerického zboží a tím zprostředkovaně vytvořit nová pracovní místa a příjmy. V tom by se Trump v Číně mohl jevit jako patriarcha ze „školy právníků“. Vždyť i od evropských zemí požaduje vyšší poplatky za členství v NATO s pohrůžkou vyloučení. Chce, aby Evropané zaplatili Američanům za zajištění bezpečnosti to, co jim dluží, zcela v duchu pravicového individualismu.
Na druhé straně i Biden pokračuje v obchodní válce, ne však už jen zvedáním cel, ale vytvářením koalice zemí, dohromady bojkotujících Čínu. S Indií, Vietnamem a Mexikem buduje dodavatelský řetězec. Už nejde jen o střet zájmů, ale úplné nahrazení čínské továrny světa, a Biden to dělá velmi záludně. A tak se sice Trump jeví jako obchodník, tvrdě bojující o svůj výnos, ale Biden zase jako starý lišák, za jehož úsměvem je cítit hrozba.
Kam by však směřovalo Spojené státy další Trumpovo vítězství? Všude na Západě bují levicový populismus a nezasloužená nárokovost, proti nimž v Německu nebo Francii nastupuje pravice, doufající v ochranu tradičních hodnot a národních zájmů, odporující přílivu přistěhovalců a civilizačním a náboženským střetům. I ve stárnoucí euro-americké populaci nacionalismus střídá „internacionalismus“ a společenská dohoda vede k tržnímu ochranářství. A pokud Trump vydupe ze země další volební vítězství, z čínského pohledu těší, že nebude tvrdý jen vůči Číně, ale i vůči západním spojencům. Čínsko-americký spor tak může vést k dohodě a sdílení výhod, což se mnohým může jevit výrazně lepším řešením, než plíživá politika současné Bidenovy administrativy, štvoucí proti Západem opuštěné Číně.
