KOMENTÁŘ JANA VÍTKA: Kdo pomohl Ghosnovi k útěku? Jakuza nebo Tokio? Hlavní roli sehrál futrál od kontrabasu?

Když se podaří postavit sesazeného automobilového cara před soud, bude na lavici obžalovaných spolu s ním sedět konkubinát průmyslu a moci. Benito Mussolini řekl: „Tam kde prorostl velkokapitál do politiky a vlády, začíná fašismus.“ 

Carlos Ghosn uprchl z japonské klece, kde čekal na soud, před nímž se měl zodpovídat, že zatajil japonskému berňáku sedmdesát milionů dolarů ze svého příjmu a bonusů, které dostal od automobilky Nissan, která spolu s Mitsubishi a Renaultem tvoří prosperující franco-nipponský koncern.

Ale když jej Ghosn před deseti lety vytvořil, jen Renault byl v černém, Mitsibushi v červeném a Nissan na pokraji bankrotu. Carlos Ghosn předepsal japončíkům přísnou odtučňovací dietu. Propustil desetitisíce dělníků, zavřel pobočky, snížil platy, zvýšil normy. A výroba rostla a zisky překonávaly očekávání, za což byl štědře odměňován. Postačí, když řekneme, že v roce 2018 jeho jmění činilo sto dvacet milionů dolarů.

„Víte, Carlosi, že vy jste vlastně genius,“ polichotil mu před časem Barrack Obama a když se stal prezidentem, nabídl Ghonovi dvacet milionů dolarů ročně, když vytáhne z bryndy Chryslera.

„Vím, všichni to říkají,“ přisvědčil Ghosn podle francouzského novináře, který tuto historku vykládal onehdy v televizi.

Ghosn ale obvinění z daňových úniků a přidružených finančních přečinů kategoricky popírá. Prohlašuje, že se vždy řídil nejen japonskými zákony, ale také zavedenými zvyklostmi. Tvrdí, že v pozadí celé aféry je střet dvou rozdílných kultur řízení podniku a že vedoucí japonští pracovníci konglomerátu se nikdy nesmířili s tím, že jim velí cizinec.

Člověk může těžko Carlosu Ghosnovi zazlívat že uprchl, neboť v Japonsku se okrádání berňáku považuje, za obzvlášť těžký zločin. Loupežný vrah může uvést nějaké polehčující okolnosti, kdežto daňovému šizuňkovi vše, co řekne na svoji obranu, jenom přitíží. Navíc je známo, že každý japonský soud je samec. Statistika ukazuje, že v 99 případech udělí obžalovanému sazbu, kterou státní nadvládní požaduje. Pro srovnání je to o tři procenta lepší průměr, nežli dosahují soudy v Číně a Severní Koreji.

Ghosn byl zatčen 19. listopadu 2018, vězněn a vyslýchán, propuštěn na kauci, zatčen, vězněn a vyslýchán, propuštěn na kauci. Víc jak rok ho byly plné noviny a obrazovky. Jak se 30. prosince 2019 dostal ze své rezidence na letiště, proklouzl kontrolou, opustil na palubě letounu soukromé turecké společnosti Japonsko, přistál v Ankaře, kde se prokázal francouzským pasem, a odletěl do Beirutu v Libanonu, jehož je státním příslušníkem, jsou bizarní situace a některé připomínají scénáře špionážního celuloidového trháku.

Například se vypráví, že byl propašován do letadla v Tokiu ve futrále na basu hudebníka, který ten den koncertoval v jeho sídle. Tomu by mohl uvěřit jenom ten, kdo není obeznámen s důkladností a svědomitostí japonských policistů a úředníků. Jejich věhlasnou bdělost a ostražitost může obelstít pouze japonská mafie, Jakuza, která ví, jak na ně. Případně také, i když s větším rizikem neúspěchu, tým nájemných dobrodruhů. Většina pozorovatelů ale odmítá věřit, že to byla skupina bývalého příslušníka amerických Zelených baretů Michaela L. Taylora, který se k činu přihlásil. Taylor se proslavil, když vysvobodil reportéra New York Times Davida Rohde z talibanského zajetí; to je hrdinský čin. Vyfouknout Japoncům Ghosna je mezinárodní zločin, s nímž se člověk nechlubí. Za tím bude spíš snaha udělat si levně reklamu. Druhá možnost je, že na pokyn shora, zavládla mezi hlídači Ghosna, a bylo jich nemálo, chvilková slepota a hluchota, jaká postihla chlapíky, kteří hlídali v newyorském vězení Jeffreyho Epsteina blahé paměti, RIP.

Plnou pravdu o tom, podle kterého scénáře se točilo, se asi nikdy nedozvíme. Carlos Ghosn na své první tiskového konferenci v Beirutu ve středu 8. ledna odmítl odpovědět na otázku, kdo mu pomohl na svobodu. Nicméně během příštích týdnů a měsíců se objeví náznaky, které by nám mohly pomoci chytit zápach zakopaného psa.

Sledujme, zda Tokio požádá Spojené státy a jiné národy – jako Libanon, Brazílii a Francii, jejichž je Ghosn občanem – aby uprchlíka zatkli? Sledujme rovněž, jaké sankce Tokio uvalí na společnost, která na letišti vlastní a zodpovídá za provoz soukromých tryskáčů a jejich pasažérů. Zda její ředitel bude zatčen a dostane se mu stejného zacházení jako Ghosnovi. Ubytování v bývalé věznici pro odsouzence k smrti, až šestnáctihodinové výslechy bez advokáta, omezení styku s vnějším světem, sprcha dvakrát týdně, fyzička půlhodiny denně.

Ale hlavními parametry skutečné lakmusové zkoušky případu Carlose Ghosna budou personální změny spočívající v tom, zda následující funkcionáři dostanou padáka:

ředitel Národní policejní agentury,

náčelník tokijské Metropolitní policie,

ministr spravedlnosti,

šéf tokijské prokuratury odpovědné za případ Ghosn.

I rutinní ponížení a úklona hlavy před kamerou by mohly přesvědčit některé skeptiky, že v tom jede Jakuza (japonská tradiční zločinecká organizace), neboť se ještě nestalo, a bohdá nestane, aby odmítla udělat službu mnohonásobnému milionáři, který vlastní cenné nemovitosti na třech kontinentech. Jinak šeptanda o pokynu shora zesílí.

Kdo se táže, proč by Tokio mělo mít zájem na tom, aby Ghosn nemohl vypovídat před soudem, žije na jiné planetě, kde vládnoucí elita není spojena pupeční šňůrou peněz s průmyslovými giganty a kde přestupníci zákona, kteří vědí příliš mnoho o příliš velkém počtu lidí v příliš vysokém postavení, mají šanci objevit se a vypovídat před soudním tribunálem při veřejném líčeni.

Upřesněme si to na příkladu výše zmíněného pedofila Jeffreyho Epsteina. Ve své videotéce měl kompromitující záběry z večírků s nezletilými dívkami a významnými osobnostmi, jako jsou Bill Clinton, anglický princ Andrew, Tony Blair, Ted Kennedy, John Kerry, David Rockefeller, Ehmud Barak a desítky dalších menších ryb politiky, financí a šoubiznysu. Po jeho zatčení se videa někam vypařila (naštěstí kopie má Mossad), ale paměť Epsteinova zůstala neporušená. Kdyby mu ji někdo nepomohl vypnout jednou provždy a on tak stanul před soudem, mohl prozradit, kdo všechno se účastnil radovánek v jeho newyorské rezidenci a na ostrůvku v Karibiku, co všechno se tam dělo, kdo ho řídil a chránil. Byl to muž, který s tímto břemenem šel životem v naději, že v případě nejvyššího ohrožení své vědomosti smění; že budou jeho pojistkou a spasením. Není prvním ani posledním. Zkušenost ale ukazuje, že jedinci jeho druhu a v jeho situaci se vždy mýlili. To břímě je jejich zatracením.

Co se týče schopnosti zplodit skandály, je Ghosn oproti Epsteinovi čučkař. Nicméně ví o trojlístku Nissan-Mitsubishi- vládnoucí elita takové věci, které by mohly v Říši vycházejícího slunce způsobit politické tsunami a poskvrnit její dobrou pověst ve světě. I když je dnes v Beirutu a i když Libanon nemá smlouvu o vydání zločinců s Japonskem, nelze s jistotou říci že Ghosn je za vodou. Objevují se další obvinění a žaloby nejen z Japonska, ale i z Francie. Jeho případ se jistě protáhne a řada advokátů na něm zbohatne.

Když se podaří postavit sesazeného automobilového cara před soud, bude na lavici obžalovaných spolu s ním sedět konkubinát průmyslu a moci. Benito Mussolini, který o tom hodně věděl, řekl: „Tam kde prorostl velkokapitál do politiky a vlády, začíná fašismus.“

Viděno z tohoto zorného úhlu bychom mohli být diváky procesu století. Ale dojde k němu?

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.