Lebky dávných Egypťanů odhalily děsivé tajemství. Potvrzuje morbidní teorii archeologů
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Záhada hrobek v Abydosu: potvrzena morbidní teorie.
Analýza 46 lebek odhalila stopy násilné smrti.
Nad částí dvořanů se stále vznáší tajemství.
Jakou roli hrálo rituální zabíjení poddaných?
Kolem hrobek prvních vládců sjednoceného Egypta v Abydosu ležely stovky menších hrobů, do nichž uložili řemeslníky a nižší úředníky. Nová forenzní analýza 46 zachovaných lebek z tohoto pohřebiště odhalila u osmnácti z nich stopy vážných poranění hlavy. Potvrdila se tak jedna více než století stará, poněkud morbidní teorie.
Bioarcheoložka Roselyn Campbellová z americké Purdueovy univerzity vedla studii publikovanou v časopise Frontiers in Environmental Archaeology, v níž se zaměřila na lidi, kteří ve stínu slavných faraonů obvykle zůstávali stranou zájmu historiků – na dvořany.
ČTĚTE TAKÉ: Velký básník Mácha byl chlap se vším všudy. Zemřel jinak, než se často vypráví
„Kdo byli tito lidé a jak vnímali panovníka a svou roli v jeho životě a smrti?“ nastínila podle webu Science Daily hlavní otázku, na kterou se spolu se svým týmem rozhodla zkusit hledat odpověď. Využila k tomu starší archeologické nálezy, které její tým podrobil dalšímu zkoumání. Šlo o lebky z vykopávek v egyptském Abydu.
Stoletá záhada prvních egyptských králů
V době kolem roku 3000 před naším letopočtem budovali panovníci takzvané 1. egyptské dynastie hrobky v Umm el-Kábu poblíž Abydosu. Celé je podrobně popsal a hrobky identifikoval počátkem minulého století anglický archeolog a egyptolog William Flinders Petrie. Hlavní královské hrobky tam obklopovaly desítky až stovky menších vedlejších hrobů uspořádaných v pravidelných řadách.
Zemřelí měli většinou prostou rakev, k některým patřily i keramické nádoby, v mnoha hrobech se pak našly měděné nástroje, hroty střel či malé slonovinové figurky. Část náhrobních značek nesla jména a tituly, které patřily především nižším a středním úředníkům a řemeslníkům.
Petrie na základě neobvyklé koncentrace hrobů přišel s hypotézou o takzvaném obětování družiny – tedy, že raní egyptští panovníci nechávali při svém pohřbu rituálně zabíjet část své družiny. Tehdejší metody mu však neumožnily prokázat, že tito lidé zemřeli násilnou smrtí. Většinu koster proto znovu pohřbil a k dalšímu studiu uchoval jen výběr lebek.
Lebky promluvily
A právě výběr 46 lebek z Petrieho vykopávek z Abydosu vypátrala Campbellová v Duckworthově sbírce na Cambridgeské univerzitě. Její tým je podrobil důkladné forenzní analýze a u 18 jedinců – tedy u 39 procent zkoumaného vzorku – odhalil výrazná kraniální traumata, která Petrie před sto lety mylně považoval za přirozené poškození kostí v zemi.
Čtěte také
Moderní metody potvrdily, že zranění vznikla v době smrti. „Zranění na dochovaných lebkách tvoří převážně lineární zlomeniny, které by pravděpodobně způsobily rychlé bezvědomí, vnitřní krvácení a smrt,“ upřesnila Campbellová. U několika lebek navíc zaznamenala stopy po ostrém nástroji, včetně sečného poranění v oblasti oka u jednoho ze zemřelých.
Šlo o různé druhy poprav?
Původní Petrieho teorie byla definitivně potvrzena. Archeoložka připomněla, že nejde o typicky egyptský rituál. V řadě kultur praxe vycházela z víry, že obětovaní budou vládci dál sloužit v posmrtném životě, zároveň však šlo o okázalou demonstraci panovníkovy moci. Někteří sloužící se mohli přihlásit dobrovolně kvůli vidině posmrtné cti, jiní byli vybráni nebo donuceni.
Přesný způsob poprav v Abydosu zůstává předmětem dalšího bádání. Staroegyptské reliéfy sice často zobrazují krále, jak nepřátele srážejí palcátem, taková zbraň by však na lebce zanechala vtlačenou zlomeninu. Zjištěné lineární praskliny naopak odpovídají spíše úderu širokým plochým předmětem nebo prudkému pádu. Při pádu by však došlo i k poškození dalších kostí v těle, což však Petrieho pečlivá terénní dokumentace nezmiňuje.
U zbývajících lebek se stopy násilí nenašly, ale tito dvořané mohli být usmrceni jinými způsoby, které nezanechávají stopy na kostech, například udušením. Pro další důkazy by bylo potřeba znovu vykopat zbývající části koster, které Petrieho archeologové vrátili zpět do země.
„Kdybych měla neomezené zdroje, moc ráda bych zjistila, kde se těla těchto jednotlivců nacházejí, a prozkoumala je,“ posteskla si Campbellová, podle níž její studie ukazuje, jak cenné poznatky lze získat přehodnocením starších nálezů pomocí nejmodernějších metod.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nejzpackanější poprava? 33 ran mečem a sekerou, než kat oddělil hlavu od těla, říká historik
