Mladík přiznal, že s kamarádem hrozil teroristickými útoky. Byl to humor, vysvětlil
Výběr redakce
Za vyhrožování teroristickými útoky se pražskému městskému soudu zodpovídá Marcel Houf. Hrozí mu až 12 let vězení. Obžaloba ho viní z toho, že měl společně se svým známým opakovaně volat do nemocnic a na policejní stanice, hrozil odpálením bomb ve vlacích, na náměstích nebo v obchodech. Houf se přiznal, zároveň ale vypověděl, že mělo jít o vtip.
Telefonáty podle obžaloby uskutečňoval od 14. května do 6. června 2017 Houfův o půl roku starší kamarád Josef, jehož stíhání státní zástupce zastavil kvůli nepříčetnosti. Houf prý Josefa na dálku podporoval, pomáhal mu a radil. „Nikdy jsme se neviděli, ani přes webovou kameru. Osobně jsem ho neznal,“ vypověděl Houf u pražského městského soudu. Seznámili se při hraní počítačových her.
Josef telefonoval policistům přes aplikaci Skype, pod rozličnými jmény a někdy s využitím modulátoru hlasu. Hrozil odpálením bomb ve vlacích, na náměstích nebo v obchodech. V některých případech uváděl, že je bojovníkem Islámského státu, má výcvik Tálibánu a bude střílet do lidí. Někdy požadoval peníze jako výkupné. Houf některé telefonáty podbarvoval arabskou hudbou, zvuky výstřelů nebo tikáním bomby.
Čtěte také
„Přišlo mi, že policisté to taky berou jako humor, kolikrát si z toho dělali legraci,“ prohlásil Houf. Mezi důsledky, které mladíci svým počínáním způsobili, ovšem patřilo mimo jiné uzavření příjezdových cest na pražské Václavské náměstí, uzavření českobudějovického parku Stromovka nebo evakuace 230 lidí z vlaku a nádraží v Lysé nad Labem. Zbytečnými výjezdy policistů a hasičů vznikla škoda v řádu desetitisíců korun.
Houf u soudu svůj podíl na trestné činnosti bagatelizoval, zároveň ale řekl, že nechce vyvolat dojem, že by u telefonátů nebyl. Kvůli přípravě na maturitu prý „neměl čas to řešit“. „Josef si vždycky vyžádal nějakou moji radu. Třeba se ptal, co má říct. Čísla většinou vybíral on nebo mě požádal, ať mu nějaké vyhledám,“ řekl. Jednou také do telefonu předstíral, že je rukojmím.
Intenzita telefonických výhružek postupně vzrůstala a Houf tvrdí, že se od kamaráda snažil distancovat. „Říkal jsem mu, že už je to přes čáru, že se mi to nelíbí. On na to řekl, že jen tenhle humor ho dostatečně uspokojí. Když jsem řekl, že to není sranda, tak ho to ještě víc vyhecovalo,“ odpověděl na dotaz soudkyně, proč svého počínání nezanechal nebo proč věc neohlásil.
Svými telefonáty se mladíci nejčastěji zaměřovali na služebny pražských strážníků a policistů, také ale volali jejich kolegům do Brna, Plzně, Rakovníku nebo Českých Budějovic i do slovenského Martina. „Přesvědčoval mě, že jde o humor, o srandu, že se tomu společně zasmějeme. Nikdy mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát, že by to mohla policie řešit. Přišlo mi absurdní, že by v České republice někdo ohrožoval někoho se samopalem na ulici,“ doplnil mladík.
Čtěte také
