Rozmohl se nám tady takový nešvar. Někteří fanoušci Petra Pavla stále zřetelněji budují současnému prezidentovi kult osobnosti, čímž mu nevědomky dělají medvědí službu. Tento fenomén byl dobře vidět třeba u reakcí na účast hlavy státu v Itálii u příležitosti olympijských her. Bezmezná adorace a naprostá posedlost „spasitelem“ Pavlem přitom začínají lézt na nervy i mnoha jeho podporovatelům.
Do té doby vcelku nudné středeční jednání mimořádné schůze Sněmovny k nedůvěře vládě výrazně oživilo odpolední vystoupení ministra zahraničí Petra Macinky (Motoristé). Ten se do Prahy vrátil předčasně poté, co byla zrušena jeho cesta do USA kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám – navzdory faktu, že klimatická krize skončila v den, kdy se Macinka stal ministrem. Co všechno během středečního projevu stihl sdělit?
Motoristé ve válce s prezidentem, který jim nechce jmenovat Filipa Turka ministrem, zůstali sami. Ostrou lekci jim dal již zmíněný Petr Pavel. Další ránu do slabin pak (ne)překvapivě uštědřil Miloš Zeman, který dal ve sporu o výklad Ústavy za pravdu svému nástupci. A oporu Motoristé zřejmě nenaleznou ani u premiéra a šéfa ANO Andreje Babiše. Ten chce v konfliktu působit spíše jako mediátor, jehož posledním přáním by byla další eskalace napjatých vztahů s Pražským hradem.
Současné dění v Íránu nám kromě jiného připomnělo jednu věc. Nejen Rusko a Čína, ale i teheránský islamistický režim má zájem o vyvolávání rozporů v Evropě s cílem rozložit ji zevnitř. Všeobecně se už dlouho ví, že Rusko aktivně podporovalo například úsilí o Brexit. To ukázal v plné nahotě případ prokremelského europoslance Nathana Gilla. Nyní vychází najevo, že i Írán měl zájem zasahovat do vnitřních záležitostí Velké Británie.
Nepřehlédnutelným prvkem současné politické scény v tuzemsku je vládní SPD, jejíž vrcholní představitelé se v poslední době totálně utrhli ze řetězu. Občas se zdá, že zahraniční politiku České republiky chce vést osmiprocentní hnutí, které se v Parlamentu jako jediné otevřeně staví proti Ukrajině a Západu. A co mezitím dělá opozice se svými 92 mandáty v dolní komoře? Chrlí jedno hodnotové prohlášení za druhým, ovšem bez reálného pokusu o odstavení SPD ze sedla. Před volbami přitom hlásala, že jde o všechno, zatímco pivními deklaracemi Petra Fialy a Víta Rakušana nahnala Andreje Babiše do spárů SPD.
Strany vládní koalice předvádějí v případě zahraniční politiky naprosté selhání v přímém přenosu. Jejich předvolební sliby se jim nyní vracejí jako bumerang a skutečnost, že ANO, Motoristé a SPD mluví k zcela odlišným voličům, může tento problém nadále prohlubovat. SPD se navzdory všem ubezpečením z minulosti totálně vymyká kontrole a ANO neumí nebo nechce šílené přešlapy svého koaličního partnera korigovat. Jak k této prekérní situaci vůbec došlo? Vysvětlení nabízíme pomocí přehledného tragikomického příběhu.
Českou politickou scénou rezonuje krátce před Vánoci velmi bizarní událost. Místopředseda vlády a ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD) si dovolil říct, že česká podpora Ukrajiny bude pokračovat a že Rusko je agresorem. Generálovo prohlášení velmi nelibě nesou zástupci SPD, kteří Zůnu do kabinetu nominovali. Páteční výroky se teď s až tragikomickým nádechem snaží korigovat. Doslova v šoku jsou pak fanoušci Tomia Okamury, kteří výše popsanou zradu nejsou schopni pochopit.
Pouhých pár hodin po jmenování čelila nová vláda premiéra Andreje Babiše (ANO) první nepříjemnosti. Pomyslnou bombu odpálilo pondělní oznámení šéfa Motoristů Petra Macinky, že na úterní Radě unijních ministrů životního prostředí bude za Česko jednat a hlasovat slovenský politik Tomáš Taraba. Následovala obří vlna negativních reakcí, které byly v mnoha ohledech opodstatněné. A i když nakonec za Čechy v Bruselu jednal stálý zástupce České republiky při EU Štěpán Černý, přesto je velmi pravděpodobné, že se Motoristům fiasko s Tarabou bude ještě dlouho vracet jako bumerang.
Prezident Petr Pavel v úterý jmenoval Andreje Babiše (ANO) premiérem a v úvodu příštího týdne pak jmenuje celou jeho vládu. Doufejme, že tak skončí fňukání některých podporovatelů budoucí koalice a zejména pak zástupců SPD, kteří v naprostém rozporu s realitou vymýšleli pohádky o tom, jak se Hrad chová nestandardně, či snad dokonce protiústavně. Ti samí lidé paradoxně před lety oslavovali Miloše Zemana, který k ústavním zvyklostem přistupoval zhruba jako běžný člověk k toaletnímu papíru a v hloubi duše snil o zavedení prezidentského systému.
Zdá se, že apel Jiřího Pospíšila na posledním sjezdu TOP 09, aby se tato strana vrátila ke svým kořenům a navázala užší vazby s Miroslavem Kalouskem, nebyl vyslyšen. A zřejmě ani nebude. Nový šéf TOP 09 Matěj Ondřej Havel zatím nepůsobí zrovna dojmem, že by měl recept, jak stranu probudit z klinické smrti. Místo toho na sociálních sítích exhibuje s podivnými výroky, nad nimiž kroutí hlavou i podporovatelé dosluhující vládní koalice.
Praha v posledních týdnech zažívá doslova dopravní peklo a zejména řidiči osobních automobilů hledají viníka. Logicky se nabízí jméno pirátského předsedy Zdeňka Hřiba, který je již skoro tři roky náměstkem primátora zodpovědným za dopravu a předtím byl přes čtyři roky primátorem. Stal se symbolem dopravní apokalypsy po právu? Nebo mu Pražané křivdí, přičemž za problém mohou všichni ostatní – jen ne Hřib?
Co jsem dělal(a) 17. listopadu 1989? Tak by mohla znít otázka celostátní ankety pro všechny občany ve věku nad 50 let. A garantuji, že to nebude nuda, jedině snad národní ostuda. Podobný sociologický průzkum totiž může barvitě ukázat, jak totalitní režim snadno držel za klopy téměř každého občana. Začnu od sebe, v pátek 17. listopadu 1989 jsem v maskáčích Československé lidové armády (ČSLA) pochodoval po buzerplacu vojenské katedry, načež tentýž den večer se mi do cesty připletlo sousoší Klementa Gottwalda s Josifem Stalinem.
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
lajk
prima-living
