názory

Před parlamentními volbami bývají ponejvíce ohroženy dvě věci. V prvé řadě jsou to naše peněženky, protože politici v honbě za hlasy neváhají slibovat komukoliv cokoliv. Ve druhé řadě pak volby představují nebývalý nápor na naši psychickou pohodu – či jak se dnes moderně říká „wellbeing“. Zachovat si ve vypjaté atmosféře alespoň špetku zdravého rozumu a vnitřní harmonie by byl těžký oříšek i pro zkušeného jogína, natož pro průměrného voliče. Tyto volby jsou ale přesto něčím jiné. Tady už nejde jen o prachy nebo o rozum. Teď jde doslova o život!

Není to tak dlouho, co opozice plísnila Spolu a PirSTAN s tím, že nemají odvahu jít do voleb samostatně a že podvádějí voliče. Nutno říct, že tehdy šlo o regulérní předvolební koalice, které musely pro vstup do Sněmovny překonat vyšší kvorum. Neparlamentní opozice letos posunula trendy politické integrace na nový level. Pravicoví libertariáni se nalodili k nacionalistům, pár vyvolených sociálních demokratů se vecpe ke komunistům a Motoristé znovu pokukují po Přísaze, dříve zavrhnuté ex. Někteří politici by si pro poslanecký mandát zřejmě nechali vrtat i koleno.

Více než měsíc po vypuknutí bitcoinové aféry lze s jistotou konstatovat, že koalice Spolu tuto kauzu ustála – minimálně z hlediska volebních preferencí. Proč spojení kolem ODS, KDU-ČSL a TOP 09 v průzkumech prakticky nekleslo a drží si nadále podporu přes 20 procent? Faktorů může být více, bezpochyby mezi ně patří rychlé vyvození odpovědnosti od Pavla Blažka i skutečnost, že koalice na české politické scéně prakticky nemá reálnou konkurenci.

S příchodem letních prázdnin si nejeden pozorovatel mohl znovu povšimnout, jak někteří představitelé ODS dělají vše pro to, aby své podporovatele přetransformovali na nevoliče. Velkou snahu v tomto ohledu očividně vyvíjí ministerstvo kultury v čele s Martinem Baxou (ODS), které prostřednictvím mediální novely máchá novými povinnostmi pro OSVČ jako rudým hadrem na býka.

Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Třeba zastírat jasná fakta, uchylovat se k polopravdám nebo rovnou zatloukat, zamlžovat, zatajovat, kličkovat a všelijak jinak se vykrucovat. Ne náhodou má čeština pro takový typ počínání bezpočet výrazů, protože jde o něco jako národní sport. Ovšem plný faulů. I životopis Zbyňka Stanjury potvrzuje, že už jako regionální politik občas kopal „malou domů“, takže je s podivem, proč dostal lano až na ministerstvo financí.

Pohled na průběh předvolební kampaně už nyní leckoho nutí k tomu vzít si do rukou pytlík na zvracení. Dva největší političtí rivalové – tedy představitelé hnutí ANO a koalice Spolu – už dávno sundali rukavičky, nebo si je spíš od volebního roku 2021 ještě nenandali. A je to znát... Některé výpady už jsou skutečně za hranou – třeba když Spolu pokrytecky plísní Adama Vojtěcha a Roberta Plagu, přičemž opozičnímu hnutí vyčítá tisíce mrtvých kvůli covidu. ANO si také nebere servítky. A tak je otázkou, kdy bude ten pytlík skutečně třeba.

Co Čech, to trenér! je nejen pořad CNN Prima NEWS, který sleduje a komentuje dění velkých světových událostí, ale název vystihuje i typický český povahový rys. Po každém, především nepovedeném, zápase se z nás všech stávají experti a trenéři – fotbaloví, hokejoví, tenisoví, podle toho, co je zrovna v kurzu. A všichni přesně víme, co měl trenér nebo hráči udělat jinak, aby byl výsledek lepší. Zápas v kvalifikaci na fotbalové mistrovství světa s Chorvatskem, ve kterém družina Ivana Haška schytala potupného bůra, je toho dalším příkladem. Hokej možná ale nabízí řešení.

S příchodem nového týdne Pavel Blažek definitivně končí ve funkci ministra spravedlnosti a pomalu uzavírá své působení ve veřejné sféře. O koho česká politická scéna vlastně přichází? Zcela jistě o velkého zákulisního hráče i pragmatika, který má obrovský podíl na kariérním vzestupu Petra Fialy a který sehrál naprosto klíčovou roli při vzniku současné vlády. Zároveň končí jeden z posledních politiků svého druhu a žoviální intelektuál, který si pro četné kontroverze vysloužil přezdívku Don Pablo.

Velmi často slýcháme tvrzení, že sankce proti Rusku ze strany EU postrádají smysl, protože prý Moskvu příliš nebolí a Evropa jimi nejvíce škodí sama sobě. To je ale nesmysl. Ať už jsou sankce ekonomické, finanční nebo politické, pro Evropskou unii představují jeden z nejsilnějších dostupných nástrojů, jak omezit ruskou agresi a podpořit napadenou Ukrajinu.

Když může ODS, proč ne my? Prostřednictvím tohoto konstruktu Zdeněk Hřib vysvětluje, proč jeho Piráti, kteří podporují jadernou energetiku, mají na kandidátkách zástupce Zelených, přičemž ti budou mít ve Sněmovně zřejmě výsadu hlasovat proti jádru. „Tak Zelené nekroužkujte, až nás budete volit,“ doporučil předseda Pirátů kritikům. Rovněž připomněl, že ODS a TOP 09 se také na všem neshodnou. Jenže pokud občanští demokraté skočí z okna... Skočí i Zdeněk Hřib?

Co stojí za očividným propadem preferencí Motoristů? Správnou odpovědí na tuto otázku nemusí být pouze arogance Filipa Turka při vysvětlování rychlé jízdy a instagramová hranatá challenge. Lidé si možná v poslední době říkají, zda jsou Motoristé skutečně svěžím pravicovým větrem či ODS revival, jak o sobě sami tvrdí.

Velké zápasy často rozhodují přesilovky. A těch měli Američané v závěrečném skupinovém zápase na MS v hokeji proti Česku skutečně mnoho. Někdy v tom hrály roli nepochopitelné myšlenkové pochody rozhodčích, jindy zase zbrklost či nedisciplinovanost samotných hokejistů. Kolem a kolem je prohra s USA v poměru 2:5 skvělou lekcí do klíčového čtvrtfinále. Tým kouče Radima Rulíka má nepochybně obrovskou sílu, teď ji jen pořádně využít.