názory

Takto zahnaného do kouta diváci Tomia Okamuru už asi dlouho neviděli. Šéf SPD se zapotil v nedělní Partii na CNN Prima NEWS, když opakovaně čelil otázce, jak by hlasoval v referendu o vystoupení České republiky z NATO. Nejdříve se přímé odpovědi vyhýbal jako čert kříži. Nakonec řekl, že by se k takovému referendu možná vůbec nedostavil. Asi by to celé bylo k smíchu, kdyby Okamura netoužil po vládní odpovědnosti.

Co ještě před pár lety vypadalo jako nemožné, se nyní stalo realitou. Alexandr Ovečkin v nedělním zápase proti New Yorku Islanders vstřelil svůj 895. gól v NHL a překonal zdánlivě nepřekonatelný rekord nejlepšího hokejisty všech dob Wayna Gretzkého. Ze sportovního hlediska jde o naprostou senzaci. Ošklivou pachuť nicméně přináší politická linka, kdy kanonýrskou korunu kanadského génia převzala osoba, která se hrdě hlásí k přátelství s ruským masovým vrahem Putinem.

Vyhodíš ho dveřmi, vrátí se oknem. S aktivitami proruských a protiukrajinských Čechů je to vlastně obdobné. „Putin promluvil k Evropanům. A sorry, má pravdu,“ čtu jen dvě minuty poté, co jsem začal brouzdat po oficiálním profilu statutárního města Ostravy. Ďábel číhá všude, hrozí občas z kazatelny katoličtí kněží, zatímco na Facebooku číhají fanoušci ruských pořádků. A docela snadno se zapojují do jakéhokoliv typu komentářů, aby nenápadně nabídli cestu až do politického suterénu, kde se ctí Vladimir Putin a nesnáší Evropská unie.

Asi mylně jsme se domnívali, že politici mají hájit naše zájmy bez ohledu na to, zda zrovna jednají před zapnutými či vypnutými kamerami. Politický boj, který měl kdysi nějaký obsah a věcnost, se proměnil v ukřičenou a infantilní reality show, v níž uspěje ten, kdo se nejlépe předvede na sociálních sítích s tím, jak to tomu druhému natřel. A když je vypnutá kamera? Zadarmo ani kuře nehrabe... Své o tom ví zástupci ANO, kteří svolali na středeční odpoledne mimořádnou schůzi Sněmovny kvůli koncepci armády. Jenže když jim bylo řečeno, že s ohledem na utajované informace bude jednání neveřejné a že tak u řečnického pultu nebudou moci předvádět show pro své voliče, na protest raději odešli ze sálu.

Jaká barva vám vyjde, když smícháte modré konzervativce, fialové liberály a žluté lidovce? Marketérům koalice Spolu z toho vyšla svítivě zelená, kterou v kampani bude doplňovat meruňkový a šedobílý odstín. Co si z této změny vizuální identity mají lidé odnést? Čert ví...

Poté, co Donald Trump nařídil pozastavení americké vojenské pomoci Ukrajině, lze definitivně konstatovat, že nová administrativa Spojených států zatím vyvíjí tlak na napadenou zemi, přičemž agresora přehlíží. Nyní je nutné, aby se Evropa s touto skutečností smířila a zařídila se podle toho. USA už nejsou zemí, která bude starému kontinentu neúnavně krýt záda. Winston Churchill měl na rozdíl od Volodymyra Zelenského velké štěstí. Franklin D. Roosevelt ho totiž netlačil do náruče agresora a Američané jej neuráželi za to, že se po Bílém domě producíroval bez kravaty.

Americký prezident Donald Trump a jeho vrchní sekundant J. D. Vance ostrou roztržkou s ukrajinskou hlavou státu Volodymyrem Zelenským dali jasně najevo, že vyžadují respekt, vděk a vyloženě až servilitu. To Zelenskyj jasně odmítl a většina západního světa mu za to tleská. K čemu mu to však je, když tím může přijít o klíčového spojence v obraně proti zhoubě z Moskvy?

Pro někoho disident a neúnavný bojovník za demokracii, pro jiné zase exot a blázen. Ať už je Petr Cibulka jakýkoliv, v případě předpovědí o ukrajinsko-ruském konfliktu měl leckdy pravdu. Škoda, že západní lídři tohoto politika – vyzbrojeného siderickým kyvadlem – neposlouchali již v roce 2014. Už tenkrát zmiňoval vyslání jednotek NATO na ukrajinsko-ruskou hranici. I proto nyní někteří čeští uživatelé na sociálních sítích s nadsázkou uvádějí, že Cibulka byl před deseti lety vizionářem rozumnějším než celý zbytek Evropy.

Jen máloco vystihuje současný úpadek Evropy lépe než roztřesený hlas a slzy německého diplomata Christopha Heusgena na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Tohle má být ta nová silná Evropa, která je nezávislá na Spojených státech a která dokáže čelit ruskému agresorovi? To se asi masový vrah Putin musel v Moskvě smíchy za břicho popadat...

Kauza soukromé iniciativy s dovozem dronů na Ukrajinu má hned několik velmi pozoruhodných vedlejších efektů a souvislostí. Třeba se na ní pěkně ukazuje, jak se někteří armádní představitelé trhají ze řetězu. Ukazuje se, jak to prezidentovi alias vrchnímu veliteli ozbrojených sil vlastně nevadí a premiér k tomu pro jistotu mlčí. Mlčí, i když jde také o jeho ministryni a stranickou kolegyni Janu Černochovou. Tu v tom nechává vykoupat bez sebemenšího zastání.

Politický pád sociálních demokratů v posledních letech připomíná antickou tragédii. Za pomyslné katastrofické rozuzlení lze považovat krach jednání s hnutím Stačilo!, což je úspěšný kamuflující projekt KSČM. Jaký je závěr? Předsedkyně SOCDEM Jana Maláčová touhou domluvit se s komunisty nenávratně potřísnila svou stranu rudou barvou. A nakonec úplně zbytečně. SOCDEM má totiž bez účasti na kandidátce Stačilo! jen teoretické šance, že se na podzim vrátí do Sněmovny. Zachrání Maláčovou Andrej Babiš? Popřípadě Robert Šlachta?

Česká pivní kultura má na kahánku. Vymírá, zkrátka mele z posledního, jinak by ji ministerstvo kultury nemohlo zapsat na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky, jak se to stalo tento týden. Na seznamu totiž figurují jen ohrožené druhy, k nimž patří například dudáci, voraři, bednáři, odzemek a jízda králů, čili vymírající řemesla a tradiční lidové zvyky. Mimo jiné mečové tance, slovácký verbuňk a morové průvody.