názory

Můj přítel Matteo Salvini, můj přítel Geert Wilders a moje přítelkyně Marine Le Penová. Přesně tak šéf SPD Tomio Okamura v posledních letech mluvil o svých politických partnerech z Itálie, Nizozemska či Francie. Jeho kamarádi, s nimiž chtěl změnit směřování Evropy a s nimiž se rád vyobrazoval na billboardech, ho však nechali na holičkách a připojili se k frakci Andreje Babiše (ANO). Zástupci hnutí SPD volební debakl ani ztrátu kamarádů příliš nekomentují.

Až 1600 radnic vyvěsilo v den svátku věrozvěstů Cyrila a Metoděje údajnou moravskou vlajku. Podle platných zákonů však žádný prapor Moravy neexistuje, a starostové tak nechali na radnicích celý den vlát kus látky, který by se dal v nejlepším případě nazvat firemní zástavou kontroverzního brněnského spolku s názvem Moravská národní obec. Vinu za tuto blamáž nese vláda i poslanci, kteří se na podobě a způsobu užívání symbolické moravské vlajky nedokážou dohodnout. Dokud ale parlament nerozhodne, tak modré či žluto-červené prapory nemají na fasádách radnic opodstatnění.

Bylo zřejmě naivní očekávat, že se první cesta Viktora Orbána do Kyjeva od vypuknutí Putinovy invaze ponese v duchu jednoznačné podpory napadené země. Maďarský premiér během své návštěvy vyzval Ukrajinu k uzavření příměří, které by podle něj mohlo urychlit zahájení mírových rozhovorů s Ruskem. Politik v EU proslulý zdržováním sankcí a bagatelizací agrese zřejmě zapomněl, že Rusko napadlo Ukrajinu, nikoliv naopak...

Kdo očekával, že alespoň začátkem léta bude na české politické scéně klid, šeredně se pletl. První prázdninovou bombu odpálilo hnutí ANO, když jeho šéf Andrej Babiš oznámil vznik nového unijního uskupení Patrioti pro Evropu. Co formální spojení se stranou maďarského premiéra Viktora Orbána a rakouskými Svobodnými vlastně znamená? Mimo jiné definitivní odklon od politiky prvního českého eurokomisaře Pavla Teličky. ANO se zároveň více ideologicky ukotvilo, čímž zřejmě pohřbilo svou vlastní hru na „stranu pro všechny“.

Ani v evropských volbách sociální demokraté nezvrátili trend své tragicky klesající podpory. Sázka na kočkopsovitou kandidátku, na níž byste našli zástupce snad všech existujících názorových proudů uvnitř SOCDEM a jako bonus ještě kandidáty ultralevicového hnutí Budoucnost, očividně nevyšla. Zaorálek a spol. se soustředili hlavně na peněženku běžného občana. Protestní hlasy ale vysálo hnutí ANO, koalice Stačilo! a Filip Turek. Hlavním tématem eurovoleb totiž nebyla peněženka, nýbrž migrace a Green Deal.

Ještě před dvěma lety obdivoval Volodymyra Zelenského, aby nakonec jeho tvář skončila na billboardech: Peníze Čechům, ne Ukrajině. Vskutku smutný příběh napsal lídr koalice SPD a Trikolory Petr Mach. Na mandát europoslance nakonec nedosáhl, jelikož ho v preferenčních hlasech přeskočil Ivan David – častý zastánce Ruska. Hnutí Tomia Okamury dosáhlo na jeden jediný mandát. Co za tímto překvapivým fiaskem stojí?

Když se dva perou, třetí (a čtvrtý) se směje. V tomto případě opravdu platí, že když se v ostře sledovaném duelu na CNN Prima NEWS utkala Danuše Nerudová s Filipem Turkem, představitelé Pirátů a koalice Spolu se museli smát. I když Starostové na sociálních sítích debatu prezentují jako velké vítězství, je otázkou, kterému z nerozhodnutých voličů pětikoalice opravdu imponovalo handrkování bez věcného obsahu, neustálé vytahování kompra či nezadržitelný smích během řeči protivníka. Ani nepřesvědčivý a až překvapivě nervózní výkon Turka na celé věci nic nemění.

Snažení některých přisluhovačů Kremlu znehodnotit význam triumfu českých hokejistů tvrzením, že zlatá medaile vlastně nemá žádnou váhu, jelikož na šampionátu nenastoupila sborná, je mimořádně směšné. Ono totiž nelze říct, že by Rusko na posledních turnajích před invazí nějak zářilo. Opravdu někomu chybí přemrštěná ega, namyšlené výrazy, sundávání stříbrných medailí z krku či buranské odchody z ledu ještě před kanadskou hymnou? Připomeňme také, že když náhodou Rusko necpe do svých sportovců doping, stejně se samo rozhodlo, že ho zjevně více baví střílet rakety na obytné ukrajinské budovy než puky do brány.

Dlouholeté čekání na nejcennější kov čeští hokejisté snad ani nemohli prolomit krásnějším způsobem. Letošní zlaté partě nechybělo vůbec nic – měla velké srdce, obrovskou bojovnost, nevídanou chemii uvnitř všech formací, nezpochybnitelného lídra, potřebný přínos individuálních hvězd i výborně chytajícího brankáře. K tomu všemu připočtěte výhodu domácího prostředí v podobě milionů fanoušků, ať už na stadionu, náměstích či doma u televize. Tohle byla prostě pohádková nádhera.

Semifinálový duel mezi Českem a Švédskem bude nervák, při němž padne málo gólů. Takový průběh předvídala většina hokejových expertů. No to se hodně spletli... Domácí tým v pražské O2 areně totálně přejel severského favorita 7:3. Nezabránil tomu ani tragický výkon rozhodčích, kteří působili dojmem, že jim bylo frustrovaných žlutomodrých korunek tak trošku líto. A jak bude vypadat finále? Češi porazili Švédsko v semifinále například už v ročnících 2001, 2005 či 2010. Ve všech třech případech z toho nakonec byla zlatá medaile.

Osudný čtvrtfinálový zápas je vždycky velký nervák. Každý rok totiž rozhoduje o tom, jestli se na hokejové mistrovství světa bude nahlížet jako na úspěšné, či neúspěšné. Obzvlášť letos by byla obrovská škoda, kdyby český výběr v duelu s USA padl. Nikdo přece nechtěl, aby sehraný tým napěchovaný hvězdami NHL a s úžasnými fanoušky v domácím prostředí skončil tak brzy. Díky bohu, že postup do semifinále vyšel. A co je nejlepší zprávou – svěřenci kouče Radima Rulíka opravdu mají na zlato. Američané, kteří za 60 minut nedokázali ani jednou překonat českou zeď, by mohli vyprávět.

Fotbalisté pražské Sparty slaví double. Po oslavě ligového titulu o pár dnů později přidali triumf v MOL Cupu. Radost letenských však není jediným aspektem, který spojuje sobotní zápas s Mladou Boleslaví a středeční finále s Plzní. Dalším společným jmenovatelem je absolutní chaos po závěrečném hvizdu rozhodčího, nejrůznější šarvátky a zásah policie. Co tedy vzkázat fanouškům Plzně a Sparty, kteří se rvali přímo na hřišti nebo házeli židle po novinářích? To samé, co jednou řekl Pepik Hnátek Jardovi Kuželovi: Měl jsi šanci, prosr*ls ji!