názory

Poté, co Donald Trump nařídil pozastavení americké vojenské pomoci Ukrajině, lze definitivně konstatovat, že nová administrativa Spojených států zatím vyvíjí tlak na napadenou zemi, přičemž agresora přehlíží. Nyní je nutné, aby se Evropa s touto skutečností smířila a zařídila se podle toho. USA už nejsou zemí, která bude starému kontinentu neúnavně krýt záda. Winston Churchill měl na rozdíl od Volodymyra Zelenského velké štěstí. Franklin D. Roosevelt ho totiž netlačil do náruče agresora a Američané jej neuráželi za to, že se po Bílém domě producíroval bez kravaty.

Americký prezident Donald Trump a jeho vrchní sekundant J. D. Vance ostrou roztržkou s ukrajinskou hlavou státu Volodymyrem Zelenským dali jasně najevo, že vyžadují respekt, vděk a vyloženě až servilitu. To Zelenskyj jasně odmítl a většina západního světa mu za to tleská. K čemu mu to však je, když tím může přijít o klíčového spojence v obraně proti zhoubě z Moskvy?

Pro někoho disident a neúnavný bojovník za demokracii, pro jiné zase exot a blázen. Ať už je Petr Cibulka jakýkoliv, v případě předpovědí o ukrajinsko-ruském konfliktu měl leckdy pravdu. Škoda, že západní lídři tohoto politika – vyzbrojeného siderickým kyvadlem – neposlouchali již v roce 2014. Už tenkrát zmiňoval vyslání jednotek NATO na ukrajinsko-ruskou hranici. I proto nyní někteří čeští uživatelé na sociálních sítích s nadsázkou uvádějí, že Cibulka byl před deseti lety vizionářem rozumnějším než celý zbytek Evropy.

Jen máloco vystihuje současný úpadek Evropy lépe než roztřesený hlas a slzy německého diplomata Christopha Heusgena na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Tohle má být ta nová silná Evropa, která je nezávislá na Spojených státech a která dokáže čelit ruskému agresorovi? To se asi masový vrah Putin musel v Moskvě smíchy za břicho popadat...

Kauza soukromé iniciativy s dovozem dronů na Ukrajinu má hned několik velmi pozoruhodných vedlejších efektů a souvislostí. Třeba se na ní pěkně ukazuje, jak se někteří armádní představitelé trhají ze řetězu. Ukazuje se, jak to prezidentovi alias vrchnímu veliteli ozbrojených sil vlastně nevadí a premiér k tomu pro jistotu mlčí. Mlčí, i když jde také o jeho ministryni a stranickou kolegyni Janu Černochovou. Tu v tom nechává vykoupat bez sebemenšího zastání.

Politický pád sociálních demokratů v posledních letech připomíná antickou tragédii. Za pomyslné katastrofické rozuzlení lze považovat krach jednání s hnutím Stačilo!, což je úspěšný kamuflující projekt KSČM. Jaký je závěr? Předsedkyně SOCDEM Jana Maláčová touhou domluvit se s komunisty nenávratně potřísnila svou stranu rudou barvou. A nakonec úplně zbytečně. SOCDEM má totiž bez účasti na kandidátce Stačilo! jen teoretické šance, že se na podzim vrátí do Sněmovny. Zachrání Maláčovou Andrej Babiš? Popřípadě Robert Šlachta?

Česká pivní kultura má na kahánku. Vymírá, zkrátka mele z posledního, jinak by ji ministerstvo kultury nemohlo zapsat na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky, jak se to stalo tento týden. Na seznamu totiž figurují jen ohrožené druhy, k nimž patří například dudáci, voraři, bednáři, odzemek a jízda králů, čili vymírající řemesla a tradiční lidové zvyky. Mimo jiné mečové tance, slovácký verbuňk a morové průvody.

Nejeden pozorovatel české politické scény může sem tam nabýt dojmu, že někteří představitelé ODS zapomněli, kdo je vlastně volí. Často je to pravicový a liberálně-konzervativní jedinec, který si přeje štíhlý stát a nízké daně. Jenže někdy se zdá, že vláda s ODS v čele dělá vše pro to, aby takovou osobu od volby občanských demokratů odradila. Typickým příkladem jsou aktivity ministra kultury a místopředsedy ODS Martina Baxy. Ten svými provokativními výroky o mediální novele a podivnými konstrukcemi o komunistech dráždí i mnoho svých spolustraníků.

Dříve největší „darebák“ Fialova kabinetu, nyní nejpopulárnější subjekt vládní koalice. Hnutí STAN v průzkumech stabilně převyšuje ODS. Jak je to možné? Vít Rakušan a spol. totiž zmodernizovali své marketingové nástroje, zároveň šlápli na brzdu, pokud jde o antikampaň, a soustředí se především na sebe. No a ono to funguje… Několik měsíců před klíčovými volbami se zdá, že Starostům ke druhému místu postačí, když s úsměvem počkají na chyby, které napáchá koalice Spolu.

Zatímco se Jiří Pospíšil (TOP 09) a spol. radují z rozhodnutí policie, která „vyhověla“ podání trestního oznámení a požádala Sněmovnu o vydání Tomia Okamury, z politického a marketingového hlediska je očividné, že vítězem je právě šéf SPD. Ten díky „rozmáznutí“ chirurgů z dovozu ušetří miliony korun na předvolební kampani. Představitelé vládní koalice se navíc chytili do neřešitelné pasti – prohrají, když podpoří vydání Okamury k trestnímu stíhání, a prohrají i v případě, když budou proti.

Zatímco Češi slaví třetí cenný kov hokejové dvacítky v řadě, Kanada tradičně svůj sportovní neúspěch svádí na všechny okolo a veřejný prostor zaplavuje mořem slz. Mimořádně vtipná a bizarní situace dokazuje skutečnost, že se hokejová velmoc stále nenaučila prohrávat, přičemž trpí nedostatkem nadhledu a hladina její sebereflexe se blíží nule.

Motoristé sobě... V roce 2022 nenápadná pražská revolta proti cyklopruhům Zdeňka Hřiba a Jana Čižinského. O dva roky později pak sebevědomá strana s celorepublikovým přesahem a početnou členskou základnou, která chce v příštích volbách vysát ODS a skončit ve vládě s hnutím ANO. Jsou občanští demokraté definitivně ztraceni, jak tvrdí Petr Macinka? To ukážou právě sněmovní volby 2025. Sobotní kongres Motoristů, kteří se nyní vezou na popularitě Filipa Turka, by nicméně měl pro Petra Fialu a spol. sloužit jako poslední budíček.