Nesnázím navzdory: Krumlovský vodácký maraton nezastavily zima, déšť ani nízká hladina Vltavy
Jedni plují o závod, jiní pro radost a všichni s nadšením, které nezmenší ani fakt, že hladina Vltavy je opovážlivě nízko. To je Krumlovský vodácký maraton se Slavia pojišťovnou v kostce. Letos se konal už 23. ročník a i když množství vody nečekaně změnilo pravidla hry, nikoho ani na chvíli nenapadlo dobrodružství vzdát. A stejně jako nouze naučila Dalibora housti, náhlá změna podmínek přinesla organizátorům jedinečnou příležitost k improvizaci i vzniku nové tradice ambasadorů.
Je to každý rok stejné — všude zní šplouchání vody a nadšené volání a hecování. Na startu se tísní jedna loď vedle druhé a všichni čekají, až budou moct pádla zanořit pod hladinu Vltavy. Ta byla letos o poznání níže, než by se pořadatelům líbilo. Nicméně ani na okamžik nikoho nenapadlo, že by se 24. ročník Krumlovského vodáckého maratonu se Slavia pojišťovnou nekonal. Jak říká Lukáš Novosad, ředitel Krumlovského vodáckého maratonu, bylo zkrátka potřeba se s tím poprat. A povedlo se. „Nejdůležitější je bezpečnost. Tím, že je méně vody a jezy nejsou sjízdné tak, jak bychom pro závodní lodě potřebovali, vytvořili jsme z jednoho masového startu spoustu malých přátelských kolektivů, kteří si to sami změří a závod stejně pojedou naplno.“
A navíc pod vedením ambasadorů, kteří jsou letošní novinkou. Poznat byli, jak se říká, na první dobrou: Stačilo najít vodáka s maskou medvěda. „Vymysleli jsme to metodou drobné porady těsně před startem. Vysvětlili jsme, co bylo třeba. A děj se, co děj,“ říká Lukáš Novosad s tím, že ambasadorem se mohli stát loňští vítězové nebo známé osobnosti. Jeho úkolem je vést tým a nabudit ho k výkonu.
Poprvé se Krumlovský vodácký maraton konal v roce 2003. Dává příležitost užít si jednu z nejoblíbenějších vodáckých tratí u nás zkušeným závodníkům i nadšeným amatérům. Tradice se na Vltavě v okolí Českého Krumlova opakuje každý říjen a pravidelně přiláká desítky účastníků, kteří sem přijíždějí nejen z ČR ale i z celého světa.
Tradice na hladině i na břehu
Nezůstat pozadu a dát do toho všechno, to je základní nastavení každého úspěšného závodníka. Mezi nimi nechyběli ani hvězda běhu na lyžích na dlouhé tratě, Stanislav Řezáč, nebo skialpinista a držitel několika medailí ze světových závodů, Fabián Štoček. Ani pro jednoho není vodáctví cizí. „My jsme oba dva v týmu Slávie Pojišťovna Robinson Trentino tým, takže v zimě jezdíme na běžkách samozřejmě, ale i v létě, jelikož pracujeme hodně s rukama na běžkách, je důležité občas jezdit na kánoi, na kajaku, takže to bereme jako formu tréninku,“ říká Fabián Štoček.
A ten je třeba brát s nadhledem a humorem. „Může se stát, že budu brzda, protože jedu jako háček a ten prostě jenom pádluje a poslouchá zadáka, že jo,“ dodává Stanislav Řezáč, dálkový běžec na lyžích. Jeho zadákem je přitom několikanásobný medailista z mistrovství světa v kanoistice na divoké vodě. „Naskytla se mi příležitost si zazávodit s běžkařskou legendou, se Standou Řezáčem, takže jedeme spolu na K2 a jsem docela zvědav na tuhle výzvu,“ říká Kamil Mrůzek, sjezdař na divoké vodě.
A že výzva to byla! Pro účastníky hlavního závodu i toho dorosteneckého a vůbec všechny účastníky. Mezi nimi nechyběli další známí sportovci, třeba další sjezdařka na divoké vodě, dvojnásobná mistryně světa, Marie Němcová. „Jsem mistryně světa ve sprintu, tohle je zhruba o 33,5 kilometru delší, než na co jsem normálně zvyklá, ale tady je úžasná atmosféra a ten závod je prostě pecka.“
A ani několikanásobný mistr světa i Evropy ve sjezdu na divoké vodě a raftingu neměl v ruce pádla, místo nich Antonín Haleš, sjezdař na divoké vodě a raftový šampión, držel kytaru. „Já jsem tady závodník z oddílu SK Vltava, jezdil jsem mnoho let i v reprezentaci, ale tady děláme po sezóně takovou oslavu. A jednou ta oslava měla téma punkový večírek a my jsme si řekli s klukama, že by byla legrace udělat takovou improvizovanou kapelu, v podstatě na karneval, tak jsme to zkusili. To už je asi 10 let a od té doby jsme kapela a hrajeme.“
Čtěte také
Vida, další tradice!
Nepřízni počasí navzdory aneb Srdcaři na Vltavě
Letošní trasa Krumlovského vodáckého maratonu byla sice o tři jezy kratší, měla jich pouze pět oproti standardním osmi. Přesto bylo třeba zajistit odborný dohled, který zajistí bezpečnost všech účastníků závodů. A o tu se staralo osmdesát vodních záchranářů z Českých Budějovic a z Českého Krumlova. „Při takhle nízkém stavu vody je vždycky dávat pozor na jazyk, který je přímo pod jezem. Ten vás narazí na beton, slyšíme vždycky rány... A potom po rozjetí je třeba mít se na pozoru, aby závodníci nenarazili do stěny,“ vysvětluje Michal Svoboda, vodní záchranář z Českého Krumlova s tím, že to mají v rukou sami závodníci. „Kdyby to náhodou nevybrali a narazili, tak to musíte nechat narazit. Nemůžeme si tam stoupnout mezi ně.“
Naštěstí se sjíždění jezů obešlo bez karambolů a z případných nárazů měli závodníci spíš legraci. A kdo měl z jezů respekt, prostě ho nesjel, ale loď přenesl po břehu. Tak či tak si jízdu všichni užili. „Jelo se velmi dobře! Občas jsme se šuchli, ale jinak to bylo super,“ hlásí jeden z účastníků, zatímco další říká: „Všechny jezy jsme sjeli!“
A stejně tak se všichni letos dočkali medaili: „Pršelo, byla zima, ale jsou to srdcaři. Viděli jsme obrovské množství rozbitých lodí, nervozita byla obrovská, ale náš tým je plný borců, kteří dokázali udělat zázrak. A vodáci je nezlomení, jsou to prostě závodníci. A já smekám,“ netají se uznáním Lukáš Novosad.
ČTĚTE TAKÉ: Svoboda a dobrodružství. Base jumper Honza na záběrech ukázal šílené seskoky s padákem
