Tatra Force nejnovější generace: tatrovácká odolnost a moderní elektronika
Musí zvládnout bláto, prudká stoupání i dlouhé kilometry po silnici. Charakteristická silueta zůstala, pod ní se ale změnilo téměř všechno. Třetí generace vozu Tatra Force přináší novou elektronickou platformu, modernizované vzduchem chlazené osmi- a dvanáctiválcové motory, zcela nové nápravy i bezpečnější kabinu. Do vývoje se promítly i zkušenosti z bojového nasazení na Ukrajině.
Nová generace, osmdesát procent nových dílů
Na první pohled by se mohlo zdát, že se nová Force od té předchozí příliš neliší. Opak je pravdou. „Troufnu si tvrdit, že jsme sáhli téměř na 80 procent všech dílů. Nejen na kabinu, motor a převodovku, ale i na podvozek,“ říká šéf výzkumu a vývoje Tatra Trucks Radomír Smolka.
Největším posunem je podle něj kompletně nová elektronická architektura. Ta umožňuje mnohem širší rozsah úprav a modifikací a zároveň přináší vyšší komfort pro řidiče i obsluhu. Zvenku je pak nejvýraznější změnou bezpečnější kabina. „Musíme plnit veškerou legislativu a předpisy, tak jako všichni ostatní velcí výrobci,“ dodává Smolka.
Víc elektroniky v terénním voze ale přináší i nové výzvy. „Největší výzvou je odladit elektroniku a navrhnout ji včetně všech komponentů tak, aby opravdu přežila i pohyb v terénu a nepřestala fungovat,“ vysvětluje.
Úsměv a zuby
U vojenského vozu by člověk možná čekal, že design bude až na posledním místě. Omyl. Designér dostává za úkol připravit vizi nového vozidla hned na začátku, souběžně s tím, jak konstruktéři navrhují platformu. Zadání má přitom jasné mantinely: světlou výšku kvůli průchodnosti terénem, velikost a robustnost.
„Ty parametry musí designér nějak obléct. Chtěl jsem, aby auto mělo tvář a lidi oslovilo na první pohled. U Tatry to musí být respekt a síla, to je vždycky podmínka,“ popisuje vznik podoby nové Force její designér Lukáš Taneček.
K charakteristickým prvkům patří postranní lamely, které tvoří podkosený tvar, interně přezdívaný „úsměv“. Středem masky vede lišta lemující otvor pro přívod vzduchu k motoru, nechybí centrálně umístěné logo. Výrazným prvkem jsou také výčnělky, takzvané „zuby“. Ty se staly poznávacím znamením značky a Tatra je v různých podobách postupně přenáší do všech svých vozidel.
Nová Tatra Force třetí generace přináší zásadní konstrukční proměnu napříč celým vozem. Zdroj: Tatra Trucks
Rychle pryč z nebezpečného místa
To nejdůležitější ale zůstává ukryté pod kapotou. Tatra i nadále staví na své tradiční koncepci centrální nosné roury a výkyvných polonáprav. „Mohl bych udělat přednášku na tři hodiny o tom, jaké má výhody,“ usmívá se Smolka.
Tou nejzásadnější je podle něj vysoká rychlost v terénu. „Málo se o tom mluví, ale u vojenských aut na frontové linii i u logistických vozidel, kdy potřebujete rychlé zásobování, se rychlost ukazuje jako zásadní. Rychle odjedete z nebezpečného místa, rychle přivezete zásoby,“ vysvětluje. A to při zachování komfortu pro řidiče i pro převážený náklad.
Druhou velkou výhodou je jízdní stabilita, hlavně v zatáčkách. I proto je Tatra podle Smolky velmi vhodná pro hasičské speciály, které zatáčkami projíždějí výrazně vyšší rychlostí než vozy s klasickou koncepcí.
Osm let vývoje a test až v Austrálii
Právě u náprav došlo k jedné z nejvýznamnějších konstrukčních změn. Vývojáři na ní pracovali přibližně osm let. Výsledkem je nové řešení s redukcemi umístěnými přímo v kolech. „Přináší zvýšenou nosnost a nižší teploty oleje, tedy delší životnost celé nápravy. A hlavně se zlepšilo mazání celé kolové části,“ vyjmenovává Smolka. Původní řešení už bylo podle něj technologicky i konstrukčně na hraně a nezbývalo než se pustit do vývoje zcela nové nápravy.
Nová konstrukce znamenala dlouhé testování. První zkoušky probíhaly na zkušebních stavech v laboratořích, poté vznikla vozidla, která kroužila na tatrováckém polygonu. Část aut dostali i vybraní zákazníci, kteří s nimi v reálném provozu najezdili mnohem víc kilometrů, než by šlo zvládnout na testovací dráze.
Jedno zkušební vozidlo se dostalo až do Austrálie. Tam paradoxně absolvovalo dlouhodobý dálniční provoz, který je pro tento typ nápravy nejnáročnější. „V Austrálii se navíc trvale jezdí stovkou, ne pětaosmdesátkou jako u nás v Evropě. Auto tak dělalo dlouhé trasy rychlostí 100 km/h, což je pro tuhle nápravu ten nejhorší možný režim,“ popisuje Smolka.
Nová Tatra Force třetí generace přináší zásadní konstrukční proměnu napříč celým vozem. Zdroj: Tatra Trucks
Řazení po drátech
Nová elektronická architektura se promítla i do kabiny. Vůz má druhou generaci tatrováckého elektronického řazení, které dostalo název F-Shift. „Když řidič vleze do auta, už nevidí joystick jako u původního provedení, ale klasickou řadicí páku. Řadí tedy úplně normálně, jen řazení probíhá po drátech,“ vysvětluje Smolka.
Force se vyrábí se dvěma provedeními kabin, které se liší umístěním motoru vůči přední nápravě a kabině Pokud je motor uložen za přední nápravou pod zadní částí kabiny, čelní maska má jen jeden průduch pro vstup vzduchu k motoru a kabina je instalována níže, pokud je motor umístěn nad zadní nápravou pod přední částí kabiny, na čelní masce jsou dva průduchy a kabina je usazena výše.
Elektronika změnila i samotnou výrobu. Tatra musela rekvalifikovat zaměstnance výroby a finální diagnostiky. „Dnes je to skutečně tak, že ke každému autu na konci linky přijde člověk, který ho takzvaně nahraje, tak jako v běžných automobilkách,“ říká Smolka.
Při vývoji vozidel se vždy vychází ze zkušeností jejich uživatelů. U vojenských vozů se navíc zohledňují i poznatky z reálného nasazení. „Bojová zkušenost, která přišla z Ukrajiny, se promítla i do konstrukce Force 3. generace. Jak do aut s takzvanou měkkou, tedy nepancéřovanou kabinou, tak zejména do variant s kabinou pancéřovanou,“ uvádí šéf vývoje.
Za volantem nikdo?
Kam se bude vývoj ubírat dál? Podle vývojářů směrem k dálkovému a autonomnímu řízení. Technologie se už testují na současných vozech. „Už dnes tu máme auta osazená technologiemi, o kterých uvažujeme pro sériovou výrobu. Vzdálené řízení, autonomní i částečně autonomní řízení,“ říká Smolka.
Takové systémy podle něj vyžadují pečlivé testování a spolupráci. Tatra je proto nevyvíjí sama, ale ve spolupráci s vysokými školami a dodavateli těchto technologií. „Doufejme, že je v dohledné době budeme umět standardně nabízet. Samozřejmě za rozumnou cenu,“ dodává.
Jedno se ale nezmění ani v budoucnu. I další generace budou mít vzhled a hlavně vlastnosti bojovníka, který zvládne jakýkoliv terén a posádku či náklad dopraví bezpečně tam, kam má. Přestože mají vozy Tatra Force nejnovější generace řadu elektronických systémů včetně elektronického řízení motoru a převodovky, zachovávají si možnost použití alternativních paliv běžných ve vojenském prostředí, jako jsou vysoce sirnatá nafta nebo letecký petrolej F-34, a zároveň plní předepsané standardy elektronické kompatibility a ochrany při použití ve vojenských aplikacích. Zachovány jsou také provozní teploty a startovatelnost v extrémních podmínkách, stejně jako u předchozích generací vozů Tatra Force.
