Padouch, nebo hrdina? Před 15 lety zemřel Pinochet, kontroverzní diktátor z Chile

Chile bývalo po druhé světové válce i na poměry Jižní Ameriky velmi chudým státem. Zemi tížila nestabilní politická situace i vysoká inflace. V roce 1960 navíc jižní část Chile zasáhlo katastrofální zemětřesení o síle 9,5 stupně Richterovy stupnice. Jde o nejsilnější zaznamenané zemětřesení v dějinách.

Vláda se s ohledem na žalostnou hospodářskou situaci uvolila k vyvlastňování části půdy ve prospěch rolníků, kteří na ní pracovali. Tento krok částečně řešil problémy s chudobou, zároveň se ale režim dostal do nemilosti bohatých vlastníků.

V roce 1970 byl do prezidentského úřadu zvolen socialista Salvador Allende. Ten chtěl v Chile zavést nenásilným způsobem socialismus. Jeho zvolení vyděsilo místní podnikatele i Spojené státy, které se obávaly, že Chile bude v nadcházejících letech následovat politiku Kuby.

Allendeho vláda navázala na své předchůdce ve znárodňování další půdy i jiných odvětví, jako byly doly s nerostným bohatstvím či významné průmyslové podniky. K tomu navyšovala platy, což vedlo k rychlejšímu růstu inflace. V reakci na to se vláda rozhodla zmrazit ceny základních potravin.

Hyperinflace a hrozba občanské války

Výsledkem Allendeových marxistických experimentů byl mimo jiné kolaps ekonomiky, vzrůst nezaměstnanosti, nedostatek zboží i potravin, nutnost zavedení přídělového systému, občanské nepokoje a růst násilí. Inflace v roce 1972 dosáhla 140 procent a situace se nadále rychle zhoršovala. Meziroční inflace v srpnu 1973 přesáhla 300 procent, v říjnu dosahovala až 1 000 procent.

Allende ztrácel podporu v parlamentu i v rámci své strany. Mimochodem i z toho důvodu, že během krize začal porušovat ústavu. Nespokojení levicoví radikálové se uchylovali k teroristickým útokům. V Chile se schylovalo k občanské válce. V této chvíli se chilská armáda v čele s generálem Augustem Pinochetem rozhodla, že vezme věci do svých rukou.

11. září 1973 provedla za finanční podpory CIA státní převrat a zavedla vojenskou diktaturu. V době, kdy Pinochetovy jednotky obklíčily prezidentský palác, Allende rezolutně odmítl rezignovat, ten samý den ale spáchal sebevraždu. Vojenská junta rozpustila chilský kongres, pozastavila platnost ústavy a zahájila brutální perzekuci opozice, při které zmizely nebo byly zabity stovky lidí.

Hlavní oporou nového režimu se stala tajná služba s názvem DINA, která se zodpovídala přímo Pinochetovi. Během prvních šesti měsíců Pinochetovy vlády se ve vězení ocitlo kolem 80 tisíc lidí. Na pořadu dne byly popravy i mučení. Vojenská junta zakázala politickou opozici a Pinochet vládl prakticky neomezeně pomocí dekretů. V roce 1974 se stal prezidentem.

Chilský hospodářský zázrak

O rok později pak začal naplno uskutečňovat hospodářskou reformu. Jádro reforem leželo v ekonomice založené na principu rozsáhlé privatizace a volného trhu. Zatímco většina jihoamerických a středoamerických zemí se v druhé polovině 70. let potápěla v hospodářské krizi, Pinochetovi se za poměrně krátkou dobu povedlo vytvořit z Chile ekonomicky stabilní stát.

Pinochetovy volnotržní reformy inspirované Chicagskou školou či myšlenkami slavného ekonoma Miltona Friedmana začali mnozí nazývat „chilským hospodářským zázrakem“. V zemi se zvýšilo HDP, stoupla životní úroveň, snížila se dětská úmrtnost, prodloužil se věk dožití, zlepšila se zdravotní péče, snížily se daně, výdaje státu klesly zhruba o 25 procentních bodů a vznikla střední třída, která do té doby v zemi prakticky neexistovala.

Velice podobný model s výraznými prvky ekonomického liberalismu zastávali začátkem 80. let i britská premiérka Margaret Thatcherová a americký prezident Ronald Reagan. Chile ale v roce 1975 bylo první.

Přesto se státu nepodařilo vyřešit problém s vyšší nezaměstnaností. Pinochetova „doktrína“ totiž prohlubovala nůžky mezi nejbohatším a úplně nejchudším obyvatelstvem. Nezaměstnanost výrazně vzrostla především na začátku 80. let. V tomto období kleslo i HDP.

Překvapivé vyhlášení referenda

Z krize se Chile dostalo opět až v roce 1984. Přesto odpor vůči vojenské juntě dál sílil. V roce 1988 Pinochet své kritiky překvapil na diktátora naprosto nevídaným krokem – nechal vypsat referendum, ve kterém se Chilané mohli rozhodnout, zda jej nadále chtějí jako prezidenta.

Z výsledku vyplynulo, že si 56 procent hlasujících nepřálo, aby Pinochetova vláda dál pokračovala. V prosinci roku 1989 se tak uskutečnily prezidentské volby, ve kterých zvítězil křesťanskodemokratický kandidát Patricio Aylwin, a na začátku roku 1990 se tak stal novou hlavou státu.

Chile se vydalo směrem k demokratickým reformám. Ekonomiku volného trhu a Pinochetovy hospodářské reformy ale zachovalo. Sám prezident Aylwin Pinochetovu vládu shrnul následovně: „Brutální, ale účinná.“

Pinochet zůstal i po roce 1990 vrchním velitelem armády a také se stal senátorem. Tyto funkce vykonával až do roku 1998. V této době začaly úřady podrobně zkoumat jeho zločiny. Byl několikrát obviněn z porušování lidských práv.

V roce 2004 chilský vrchní soud rozhodl, že Pinochet může být postaven před soud. K tomu ale nakonec nedošlo z důvodu Pinochetova nepříznivého zdravotního stavu. Do své smrti tak pobýval v domácím vězení.

Nakonec zemřel 10. prosince roku 2006 po několikanásobném srdečním záchvatu. Bylo mu 91 let. Pinochet za svého života připouštěl, že v zemi nastolil diktaturu. Považoval ji však za nutnou vzhledem k „násilným snahám levice o destabilizaci země“.

Pinochetovi zastánci vyzdvihují zejména jeho zásluhy o to, že v zemi nevypukla občanská válka. Odvrátil podle nich také hrozbu vlády komunistů, zasadil se o boj proti radikálním levicovým teroristickým skupinám a prosadil politiku volného trhu, což vedlo k ekonomickému růstu země. I v současnosti je Chile společně s Uruguayí jednoznačně nejvyspělejší zemí Jižní Ameriky.

Odpůrci zase Pinocheta viní ze zničení chilské demokracie a také nesouhlasí s metodami, jakými se vypořádal s radikální levicovou opozicí. Podle odhadů je Pinochetův režim zodpovědný za perzekuci 40 tisíců lidí a za zabití či zmizení více než 3 tisíců chilských občanů.