Padouch, nebo hrdina? Před 15 lety zemřel Pinochet, kontroverzní diktátor z Chile

Od smrti bývalého chilského prezidenta Augusta Pinocheta uběhlo 15 let. Charismatický generál dodnes budí ve společnosti velké vášně. Jeho odpůrci jej právem nazývají diktátorem, protože jeho režim výrazně porušoval lidská práva a fyzicky likvidoval politické odpůrce. Sympatizanti zase poukazují na fakt, že Pinochet v zemi zabránil občanské válce a vybudoval v Chile jednu z nejsilnějších ekonomik Jižní Ameriky.

Chile bývalo po druhé světové válce i na poměry Jižní Ameriky velmi chudým státem. Zemi tížila nestabilní politická situace i vysoká inflace. V roce 1960 navíc jižní část Chile zasáhlo katastrofální zemětřesení o síle 9,5 stupně Richterovy stupnice. Jde o nejsilnější zaznamenané zemětřesení v dějinách.

Vláda se s ohledem na žalostnou hospodářskou situaci uvolila k vyvlastňování části půdy ve prospěch rolníků, kteří na ní pracovali. Tento krok částečně řešil problémy s chudobou, zároveň se ale režim dostal do nemilosti bohatých vlastníků.

V roce 1970 byl do prezidentského úřadu zvolen socialista Salvador Allende. Ten chtěl v Chile zavést nenásilným způsobem socialismus. Jeho zvolení vyděsilo místní podnikatele i Spojené státy, které se obávaly, že Chile bude v nadcházejících letech následovat politiku Kuby.

Allendeho vláda navázala na své předchůdce ve znárodňování další půdy i jiných odvětví, jako byly doly s nerostným bohatstvím či významné průmyslové podniky. K tomu navyšovala platy, což vedlo k rychlejšímu růstu inflace. V reakci na to se vláda rozhodla zmrazit ceny základních potravin.

Hyperinflace a hrozba občanské války

Výsledkem Allendeových marxistických experimentů byl mimo jiné kolaps ekonomiky, vzrůst nezaměstnanosti, nedostatek zboží i potravin, nutnost zavedení přídělového systému, občanské nepokoje a růst násilí. Inflace v roce 1972 dosáhla 140 procent a situace se nadále rychle zhoršovala. Meziroční inflace v srpnu 1973 přesáhla 300 procent, v říjnu dosahovala až 1 000 procent.

Allende ztrácel podporu v parlamentu i v rámci své strany. Mimochodem i z toho důvodu, že během krize začal porušovat ústavu. Nespokojení levicoví radikálové se uchylovali k teroristickým útokům. V Chile se schylovalo k občanské válce. V této chvíli se chilská armáda v čele s generálem Augustem Pinochetem rozhodla, že vezme věci do svých rukou.

11. září 1973 provedla za finanční podpory CIA státní převrat a zavedla vojenskou diktaturu. V době, kdy Pinochetovy jednotky obklíčily prezidentský palác, Allende rezolutně odmítl rezignovat, ten samý den ale spáchal sebevraždu. Vojenská junta rozpustila chilský kongres, pozastavila platnost ústavy a zahájila brutální perzekuci opozice, při které zmizely nebo byly zabity stovky lidí.

Hlavní oporou nového režimu se stala tajná služba s názvem DINA, která se zodpovídala přímo Pinochetovi. Během prvních šesti měsíců Pinochetovy vlády se ve vězení ocitlo kolem 80 tisíc lidí. Na pořadu dne byly popravy i mučení. Vojenská junta zakázala politickou opozici a Pinochet vládl prakticky neomezeně pomocí dekretů. V roce 1974 se stal prezidentem.

Chilský hospodářský zázrak

O rok později pak začal naplno uskutečňovat hospodářskou reformu. Jádro reforem leželo v ekonomice založené na principu rozsáhlé privatizace a volného trhu. Zatímco většina jihoamerických a středoamerických zemí se v druhé polovině 70. let potápěla v hospodářské krizi, Pinochetovi se za poměrně krátkou dobu povedlo vytvořit z Chile ekonomicky stabilní stát.

Pinochetovy volnotržní reformy inspirované Chicagskou školou či myšlenkami slavného ekonoma Miltona Friedmana začali mnozí nazývat „chilským hospodářským zázrakem“. V zemi se zvýšilo HDP, stoupla životní úroveň, snížila se dětská úmrtnost, prodloužil se věk dožití, zlepšila se zdravotní péče, snížily se daně, výdaje státu klesly zhruba o 25 procentních bodů a vznikla střední třída, která do té doby v zemi prakticky neexistovala.

Velice podobný model s výraznými prvky ekonomického liberalismu zastávali začátkem 80. let i britská premiérka Margaret Thatcherová a americký prezident Ronald Reagan. Chile ale v roce 1975 bylo první.

Přesto se státu nepodařilo vyřešit problém s vyšší nezaměstnaností. Pinochetova „doktrína“ totiž prohlubovala nůžky mezi nejbohatším a úplně nejchudším obyvatelstvem. Nezaměstnanost výrazně vzrostla především na začátku 80. let. V tomto období kleslo i HDP.

Překvapivé vyhlášení referenda

Z krize se Chile dostalo opět až v roce 1984. Přesto odpor vůči vojenské juntě dál sílil. V roce 1988 Pinochet své kritiky překvapil na diktátora naprosto nevídaným krokem – nechal vypsat referendum, ve kterém se Chilané mohli rozhodnout, zda jej nadále chtějí jako prezidenta.

Z výsledku vyplynulo, že si 56 procent hlasujících nepřálo, aby Pinochetova vláda dál pokračovala. V prosinci roku 1989 se tak uskutečnily prezidentské volby, ve kterých zvítězil křesťanskodemokratický kandidát Patricio Aylwin, a na začátku roku 1990 se tak stal novou hlavou státu.

Chile se vydalo směrem k demokratickým reformám. Ekonomiku volného trhu a Pinochetovy hospodářské reformy ale zachovalo. Sám prezident Aylwin Pinochetovu vládu shrnul následovně: „Brutální, ale účinná.“

Pinochet zůstal i po roce 1990 vrchním velitelem armády a také se stal senátorem. Tyto funkce vykonával až do roku 1998. V této době začaly úřady podrobně zkoumat jeho zločiny. Byl několikrát obviněn z porušování lidských práv.

V roce 2004 chilský vrchní soud rozhodl, že Pinochet může být postaven před soud. K tomu ale nakonec nedošlo z důvodu Pinochetova nepříznivého zdravotního stavu. Do své smrti tak pobýval v domácím vězení.

Nakonec zemřel 10. prosince roku 2006 po několikanásobném srdečním záchvatu. Bylo mu 91 let. Pinochet za svého života připouštěl, že v zemi nastolil diktaturu. Považoval ji však za nutnou vzhledem k „násilným snahám levice o destabilizaci země“.

Pinochetovi zastánci vyzdvihují zejména jeho zásluhy o to, že v zemi nevypukla občanská válka. Odvrátil podle nich také hrozbu vlády komunistů, zasadil se o boj proti radikálním levicovým teroristickým skupinám a prosadil politiku volného trhu, což vedlo k ekonomickému růstu země. I v současnosti je Chile společně s Uruguayí jednoznačně nejvyspělejší zemí Jižní Ameriky.

Odpůrci zase Pinocheta viní ze zničení chilské demokracie a také nesouhlasí s metodami, jakými se vypořádal s radikální levicovou opozicí. Podle odhadů je Pinochetův režim zodpovědný za perzekuci 40 tisíců lidí a za zabití či zmizení více než 3 tisíců chilských občanů.

Tagy: