Pavlína Wolfová o návratu na obrazovky: Jaké byly začátky a co je pro ni nejtěžší?

Na televizní obrazovky jste se vrátila po dlouhé době. Bylo to náročné?

Ani nevíte jak, vždyť tam byla sedmnáctiletá pauza! Celý duben jsem zkoušela a vysílala, jak se říká, „do zdi“. Byl to můj dosud nejtvrdší profesní zážitek. První dny jsem vážně chodila domů plačky, nespala jsem a chtěla jsem hodit ručník do ringu, protože jsem myslela, že to nezvládnu. Ale protože mi tady lidi drželi palce, editoři, kameramani, režiséři, nakonec vše dobře dopadlo. A jsem moc spokojená.

Takže jste zakotvila na správném místě?

Dělám fakt práci snů, protože zbožňuji řešit věci, které se dějí aktuálně, ideálně jít do studia a ještě nevědět, co se mezitím vyvine a co mi řeknou kolegové do sluchátka. Bavím se s hosty, kteří s tím mají co do činění a můžou do toho nějak zasáhnout. Já si nedokážu pro sebe představit lepší práci na světě.

Zasmála jste se někdy při vysílání, nebo striktně držíte „poker face“?

Tak to vím úplně přesně – nezasmála. To by bylo špatné, když se začnu smát, nemůžu přestat. Jak já se musela ovládat, když operní pěvec Adam Plachetka a zpěvák Janek Ledecký komentovali opatření proti covidu a řešili, že se nesmí zpívat. Vedli spolu podrobnou a vážně nesmírně vtipnou diskusi o tom, kdo jak daleko prská a jak by se to dalo vyzkoušet, aby mohla fungovat třeba opera. Pro mě ta debata trvala nekonečně dlouho, protože jsem se celou dobu chtěla smát, ale přitom jsem se jich dál ptala s kamennou tváří. Když jsem se na to zpětně dívala, nejsměšnější jsem byla vlastně já, protože jsem vypadala, že se absolutně nebavím.

Kterým z profesních omylů pobavila celou redakci? Má někdy chuť se ve vysílání rozbrečet? A je práce v televizi opravdu to, co ji naplňuje?

Celý rozhovor najdete ve speciálním tištěné magazínu CNN Prima NEWS Rok 1, který vznikl u příležitosti prvních narozenin zpravodajské televize a webu.