Polovina dětí nemá ve škole nikoho, komu by věřila. Podle odbornice by stačila jediná věc
Ilustrační foto Zdroj: Getty Images
Každé druhé dítě nemá ve škole jediného dospělého, kterému by mohlo důvěřovat. Ukázal to rozsáhlý průzkum Ústeckého kraje mezi 21 tisíci žáky a studenty. Úzkosti, deprese a další psychické potíže se přitom podle odborníků objevují u stále mladších dětí a přibývá jich. Učitelé nemusí být psychology, aby to změnili. Podle krajské koordinátorky prevence jim stačí jedna obyčejná věc. Kraj zároveň vyčlenil na duševní zdraví dětí rekordních téměř 20 milionů korun a v Ústí nad Labem se děti dostanou k psychiatrovi do čtrnácti dnů.
Stačí si všímat
Ústecký kraj si nechal jako druhý po Praze zpracovat velkou studii o duševním zdraví dětí. Dotazníky vyplnilo 21 tisíc žáků druhého stupně základních škol a studentů středních škol. „Máme velmi dobrou statistiku. Čísla se neliší od Prahy, ale jsou nelichotivá,“ říká náměstkyně hejtmana Ústeckého kraje Jindra Zalabáková (ANO).
Jedno z nich vyčnívá. „Padesát procent dětí nemá ve škole žádného dospělého, kterému by mohlo důvěřovat. To je vysoké číslo, ale zároveň číslo, se kterým jde velmi dobře pracovat s učiteli,“ uvádí krajská školská koordinátorka prevence Dita Henzlová.
REPORTÁŽ
Podle ní by žádné dítě nemělo být na své starosti samo. Ve školách roste agrese a děti, které se tak chovají, jsou často osamocené. Učitel je pro ně přitom nejdostupnější dospělý, protože ho vidí každý den. „Stačí, aby si dětí všímali. Ta všímavost úplně stačí, protože je znají a poznají, když se dítě začne chovat jinak,“ říká Henzlová.
Učitel přitom nemusí být odborníkem na dětskou psychiku. „Učitelé mají někdy pocit, že by měli být odborníky na všechno. My to vnímáme spíš tak, že když se někdo, koho znáte, začne měnit, nabídnete mu v bezpečném prostoru možnost si promluvit, vyslechnete ho a nabídnete pomoc,“ vysvětluje Zalabáková. Učitel navíc není sám. Ve škole má tým odborníků, například školního psychologa, metodika prevence nebo výchovného poradce.
Ne vždy je podle ředitele Psychiatrické nemocnice Petrohrad Jakuba Slámy hned potřeba psychiatr nebo psycholog. „Je důležité vytvořit pro dítě i pro nás rodiče dostatečně hustou síť. Tu může tvořit učitel, výchovný poradce, krizový intervent, sociální služby pro děti, nízkoprahová centra, centra duševního zdraví nebo terénní týmy. Aby se v ní ani rodič, ani dítě necítili sami,“ říká.
Raději zbytečně než pozdě
Odborníci se shodují, že nic se nemá podceňovat. Pomoc je lepší vyhledat zbytečně než pozdě. Kdy už psychické potíže vyžadují odbornou péči? „Vždycky ve chvíli, kdy dítěti znemožňují žít normální život. Když přestává chodit do školy, spát nebo jíst, když se sebepoškozuje, omezuje vztahy s vrstevníky, nebo když mluví o tom, že už nechce být. Tehdy je vždy důležité zpozornět, pro jistotu přizvat odborníka a raději se mýlit, než to zanedbat,“ upozorňuje Jakub Sláma.
Sál plný za hodinu
Aby byli učitelé na podobné situace co nejlépe připraveni, pořádá Ústecký kraj konferenci o duševním zdraví. Letos se konala už popáté a zájem byl podle organizátorů mimořádný. „Je to konference, kterou pořádáme z nutnosti. Naši pedagogové a vedení škol musí vědět, co se ve školách děje a jak na to reagovat,“ říká Jindra Zalabáková.
Konference byla otevřená každému, kdo se setkává s dětmi, od zřizovatelů a ředitelů škol přes metodiky prevence a sociální pedagogy až po učitele. „Sál pro 150 lidí se nám zaplnil do hodiny,“ dodává náměstkyně.
Jedním z témat bylo, jak zlepšit vztahy ve školních kolektivech. „Sociální prostředí školy a třídy je největší součástí dne dítěte. Učí se tam vztahovým a komunikačním dovednostem. Když dítě umí pracovat s emocemi svými i druhých, umí se seberegulovat a nastavovat hranice, má konflikt úplně jiný průběh,“ vysvětluje předsedkyně spolku Kappa Beta Institut Kateřina Bělková.
Pomoci může takzvaná školní mediace. Jejím cílem je zachytit konflikt včas a naučit pedagogy řešit ho dřív, než přeroste ve velký problém. „Konflikt je přirozená součást sociálního prostředí. Prvním krokem je proto preventivně vyškolit děti i pedagogický sbor. Druhým je konflikt včas zachytit, třetím dobře ho vyřešit. Pak je potřeba hlídat, jestli se nevrací nebo jestli nepřichází odveta,“ popisuje Bělková. V Česku zatím školní mediace není tak rozšířená jako v zahraničí, odborníci ale doufají, že si své místo najde i tady.
Rekordní peníze pro všechny školy
Pomoci mají i peníze. Ústecký kraj letos na podporu duševního zdraví dětí vyčlenil rekordních téměř 20 milionů korun. „Vnímáme, že to ještě není konečná částka. I pro rozpočet na rok 2027 žádáme o navýšení. Chceme, aby v každé škole byl vyškolený metodik prevence,“ říká Zalabáková.
Školy mohou peníze využít například na vzdělávání metodiků, na adaptační výjezdy, které pomáhají stmelit třídní kolektiv, nebo na besedy a konference. Zájem je podle náměstkyně velký. „Neděláme to jenom pro krajské školy, ale i pro školy jiných zřizovatelů. Chtěla bych, aby zaznělo, že je to sice krajský program, ale pro všechny školy,“ zdůrazňuje.
K psychiatrovi do čtrnácti dnů
Jsou ale chvíle, kdy už škola ani rodina nestačí a dítě potřebuje pomoc klinického psychologa nebo dětského psychiatra. Těch je dlouhodobě nedostatek a čekání na termín může být velký problém. Pomoci se proto snaží centra duševního zdraví.
V ústeckém Centru duševního zdraví pro děti a mládež se klienti k psychiatrovi v případě potřeby dostanou do čtrnácti dnů. „Získat dětského psychiatra pro takový tým je nesmírně obtížné. Naši klienti jsou rádi, že tuhle službu nabízíme. Je to i podmínka: každé dítě, které k nám přijde, projde psychiatrickým vyšetřením u našeho lékaře,“ říká vedoucí centra Robert Krejčí.
Centrum funguje od ledna a je určené dětem od 7 do 18 let. Počet klientů se už blíží stovce. „Obrátit se na nás mohou rodiče nebo zákonní zástupci dětí s psychickými obtížemi. Ať už jde o děti, které mají svého psychiatra, ale řeší akutní potíže, nebo o děti, u kterých se problémy objevily nově. Třeba sebepoškozování, poruchy příjmu potravy, úzkosti, depresivní stavy, sebevražedné myšlenky nebo to, že nemohou chodit do školy,“ vyjmenovává Krejčí.
Na děti a jejich rodiče čeká tým odborníků, od sociálních pracovníků a speciálních pedagogů po zdravotníky a psychiatra. Klienti mají k dispozici i podpůrnou osobu, která s nimi vede schůzky, mapuje jejich situaci a v případě potřeby je doprovodí třeba do školy nebo do jiných organizací.
Centrum v Ústí nad Labem je zatím jediné v kraji. V dalších městech fungují takzvané týmy duševního zdraví, které se od centra liší tím, že v nich není psychiatr. Odborníci i kraj doufají, že se podobná centra podaří otevřít i jinde.
Kde hledat pomoc
Pokud vy nebo vaše dítě procházíte těžkým obdobím, nezůstávejte na to sami. Děti a dospívající se mohou nonstop a zdarma obrátit na Linku bezpečí na čísle 116 111. Dospělí, včetně rodičů, kteří mají o dítě starost, mohou volat Linku první psychické pomoci na čísle 116 123. V akutním ohrožení života volejte 155 nebo 112.
