Tatra kolem světa 2 - sto dní na cestě
Tatra Kolem Světa 2 má za sebou prvních 100 dnů
Ve únoru letošního roku z Prahy odstartovala výprava Tatra Kolem Světa 2, která se vydala na svou tříletou expedici. Původní plán byl ujet k 270 tisícům kilometrů a navštívit 69 zemí. Z těchto plánů organizátoři v čele s náčelníkem výpravy Markem Havlíčkem neodchází, jen díky celosvětové pandemii museli pozměnit itinerář.
Když se po prvních čtrnácti dnech expediční vozy Trajda (T815) a Bludička (obytný vůz na podvozku Citroen z dílny Adria) zastavily v Istanbulu, měly za sebou projetí pobaltskými zeměmi, kde si obě vozidla prošla prvními zatěžkávacími zkouškami „v plné polní“. Během této „nulté“ etapy se ladily parametry Trajdy tak, aby vozidlo bylo co nejvíce efektivně využité, přesně tak, jak si to expediční tatrovka zaslouží. Přišlo se i na několik závad, které byly ale díky týmu mechaniků a elektrikářů včas vyřešené, a tak se v sobotu 14. března mohli na její palubu nalodit první dočasní členové. Ti se připojili na plánovaný úsek výpravy, během kterého se mělo projet Tureckem a cílem bylo hlavní měst Gruzie, Tbilisi.
Jak to ale u expedic mnohdy chodí, plány se mohou změnit doslova z minuty na minutu a právě to v podobě celosvětové pandemie způsobené virem Covid-19 narušilo propracovaný itinerář TKS2. Někteří dočasní členové se rozhodli výpravu opustit dříve, až na palubách vozů zůstalo jen pět dobrodruhů – Marek, Jiří, Michal, Lukáš a Tom. Tahle pětičlenná posádka se nevzdala a pokračovala poznáváním odlehlých míst Turecka.
Štěstí v neštěstí, i tak se dá charakterizovat situace, která výpravě zkřížila cestu. Díky uzavření hranic se sice kluci nemohli přesunout do další země, naskytla se jim ale jedinečná příležitost navštívit běžně hojně navštěvovaná místa země zcela osamoceně, veškeré památky byly pouze pro ně. Mimo to se u azurového pobřeží Černého měře spřátelili s tureckou rodinou, která se stala na několik týdnů jejich hostiteli. Díky nim kluci z TKS2 poznali nejen skutečný venkovský život – takový, jaký si my Evropané představíme jen v pohádkách či dějepisných dokumentech. Přestože je výprava teprve na svém počátku, bylo tohle setkání více než inspirující a motivovalo všechny pokračovat dál v cestě. Vždyť právě o tom expedice je – postavit se čelem překážkám a nebát se jim čelit s otevřenou myslí.
Turecko je sice rozlehlou a rozmanitou zemí, ale i přesto byla posádka nadšená z toho, že se popojede dál, do další země, která je v pořadí již dvanáctou navštívenou. Po 92 dnech se TKS2 přesouvá do Íránu. Ještě než se tam otočila kola Trajdy a Bludičky, oslavilo se v Turecku rovných sto dní na cestě.
V pátek 5. června kolem osmé hodiny ranní posádky vozů stanuly před hraničním přejezdem Gürbulak, který měl být otevřený nonstop, ale skutečnost byla jiná, kluci tak museli zhruba hodinu počkat na jeho otevření.
Překročení hranic se neobešlo bez úřednického kolečka, což ale cestovatelé z vlastních zkušeností nasbíraných ze světa věděli. Nejdříve se úředníkovi za přepážkou nelíbila elektronická víza, která měla dle něj být vlepená fyzicky do pasů. Ověřovala se tedy jejich platnost. Dalším zádrhelem byla skutečnost, že obě vozidla jsou napsána na jednu společnost. Bylo tedy třeba do karnetu jednoho z nich přidat jméno dalšího člena posádky. To se po několika hodinách jednání podařilo vykomunikovat a v podvečer stanula expedice Tatra Kolem Světa 2 na druhé straně zmíněného přechodu. Byl to dlouhý den nejen pro posádku na cestě, ale i pro jejich rodiny a fanoušky v Česku a na Slovensku, a tak si kluci našli blízký sjezd z hlavní cesty a zakempili na nádherném místě s výhledem na bájnou horu Ararat.
První chvíle v Íránu
Sobotní den se nesl v duchu nedorozumění, za které posádka vzala svou odpovědnost. Okouzlení a radost z přesunu do další země ovládla natáčecí techniku v podobě dronu, což se bohužel událo poblíž takzvaného strategického místa, vodní nádrže. Kluci se poučili a shodli se na tom, že bude dobré, když na sebe budou vzájemně dohlížet, kdyby opět přišlo zaslepení mysli z okouzlení tamní podmanivou krajinou.
Dalším záchytným bodem cesty je hlavní město Íránu, Teherán. Tam se posádka lehce obmění. Michal a Lukáš poletí domů a na jejich místa přiletí Eva, kameramanka a Fanda, jako řidič Trajdy. Plus několik dalších dočasných členů. Všichni pak společně budou pokračovat v největší výpravě tohoto ražení za posledních třicet let.
Než kluci dorazili do Teheránu, udělali si zastávku v sirkárně, ve městě Tabríz. Šlo o plánovaně neplánovanou zastávku, na prohlídku je pozval majitel fabriky, který má české kořeny – jeho matka je z tehdejšího Československa. Vedení fabriky je předáváno z pokolení na pokolení, a tak se tradice drží do dnes. Pro zajímavost a taky jako další propojka je skutečnost, že v továrně je spousta Československých strojů, které pomáhají k denní výrobě milionu krabiček se zápalkami.
Další zastávkou, byla následující den, tedy ve čtvrtek 11. června, měli kluci možnost nahlédnout do tajů ručně tkaných perských koberců. Jednou ze zajímavostí, kterou se zde dozvěděli je například to, že koberec o rozměrech 6 x 4 metry tkají čtyři muži odhadem čtyřicet měsíců – což je pro srovnání více než plánovaná délka naší výpravy. Po zjištění, že nikdo z kluků by tak dlouho u tkaní nevydržel se cestovatelé přesunuli na další prohlídku, tentokrát techničtěji zaměřenou, a to do strojírenské dílny, která denně vyrobí tisíc diferenciálů. Celé tohle impérium vzniklo na základě československých tabulek, studiu v tehdejším Československu a díky československým strojům. Město Tabríz se tak posádce TKS2 vrylo do srdce, protože se všichni obrazně řečeno cítili po více než třech měsících „jako doma“.
Tkaní koberců je mužská záležitost
