Přes milion lidí v Česku je ve špatné životní situaci. Příspěvek čerpá jen zlomek rodin
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
1,4 milionu lidí v ČR je ve velmi špatné životní situaci
Příspěvek na bydlení čerpá jen pětina potřebných
Chudoba se v rodinách dědí až pět generací
Co by se mělo v ČR změnit?
Chudoba není jen o tom, kolik peněz rodině zbývá na konci měsíce. Ovlivňuje vzdělání dětí, jejich šance na trhu práce i budoucnost dalších generací. Přitom pomoc, na kterou mají rodiny nárok, často zůstává nevyužitá.
Na téma projektu Neviditelní v podcastu Dětství 2.0 promluvil Ing. Michael Fanta, Ph.D., hlavní analytik CETA.
Projekt Neviditelní vznikl v roce 2020 z iniciativy společnosti Provident. Společně s odbornými a neziskovými organizacemi upozorňuje na skupiny lidí, jejichž problémy zůstávají mimo pozornost veřejnosti i systému pomoci, a zároveň hledá cesty, jak jejich situaci zlepšovat. Pomoc dětem přitom není jen řešením situace jedné rodiny, ale také investicí do jejich budoucnosti i celé společnosti.
Koho si představit pod pojmem „neviditelný“?
Tenhle projekt chápe neviditelné lidi tak, že mají nějaké trápení nebo problém, špatnou finanční situaci, cokoliv, co na první dobrou nemusí být pro nás ostatní, kteří tyto problémy neřešíme, úplně zřejmé.
Koho přesně se to může týkat a kolik takových lidí v Česku je?
Podle našich dat je to něco okolo 1,4 milionu lidí, což je opravdu velké číslo. Typicky těmi největšími skupinami jsou nízkopříjmové domácnosti, které jsou ohrožené chudobou, mohou to být sociální pracovníci, část seniorů, mohou to být lidé, kteří jsou starší 50 let a ztratili zaměstnání, ale i mladí dospělí, kteří jsou na odchodu z dětského domova a mají těžkou startovní pozici, a spousta dalších. Letos jsme identifikovali novou skupinu nebo nové téma, a to je právě dědění chudoby.
Čtěte také
Mají tito lidé šanci na rovné příležitosti?
Ony příležitosti má do jisté míry srovnat i pomocná ruka státu. Co je zajímavé, ze všech rodin, které jsou ohroženy příjmovou chudobou, tak 80 % z nich má nárok na příspěvek na bydlení. Ale jenom 20 % z nich ho skutečně čerpá.
Takhle málo?
Takhle málo. A teď je otázka, proč to tak je – důvodů může být několik. Ale v zásadě pomoc, která má směřovat na ty nejohroženější, je tak trochu míjí. A co je zajímavé, je, jak dlouho může chudoba přetrvat. Neplatí to u 100 % rodin, že když se člověk narodí do chudé rodiny, bude chudý i v budoucnu. Ale většina to tak opravdu má. A některé analýzy OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) ukazují, že v průměru rodině, která je v těch nejnižších 10 % příjmů, často trvá 4 až 5 generací, než se dostane na nějaký průměr.
Co by mohlo pomoci, jaká prevence je potřeba?
Dluhové poradenství, finanční gramotnost… A hlavně prevence toho, aby děti vypadávaly ze vzdělávacího systému už během základní školy. Musí dokončit alespoň základní školu, nejlépe i střední. A co také trápí dnešní děti, je, že trh práce se velmi rychle mění – máme nové technologie, AI, automatizaci. Je strašně důležité propojovat střední školy s firmami, aby děti prošly nějakou stáží, podívaly se do té firmy, jak to tam funguje, a viděly, že to, co se ve škole učí, opravdu k něčemu bude. A zároveň, aby si třeba i firmy uměly vytipovat svoje budoucí zaměstnance.
Čtěte také
Co je v ČR nastaveno dobře a co by se mělo naopak změnit?
Já si myslím, že je potřeba pochválit neziskový sektor, který funguje perfektně. Škoda, že nemá více kapacit. Je dobře, že tu máme sociální systém, který je připraven dát příspěvek na bydlení nebo jiné formy pomoci. Pokulhává to ale v tom, že neumí najít tu rodinu, která to potřebuje. A administrativní náročnost žádosti o příspěvek je velmi vysoká.
Statistiky mluví jasně, chudoba se dědí, ale neděje se to ve 100 % případů. Dědí se tam, kde se situace důsledně neřeší. Takže podle mě každý, kdo to řešit začne, má velkou šanci se z toho dostat.
Kdybychom se potkali znovu třeba za pět, za deset let, podle čeho bychom mohli poznat, že se ta neviditelnost snižuje?
Budeme jistě dál sledovat statistiky Eurostatu, i když mají nějaké svoje trhliny. Hlavně o tom, jak si vedeme v porovnání s ostatními státy v míře ohrožení chudobou, především jaká je míra ohrožení chudobou u dětí. Sledoval bych také, kolik máme v rámci ČR vyloučených lokalit. Dnes jich je 600, to je obrovské číslo, které potřebujeme snižovat. I prostředí, ve kterém rodiny žijí, totiž do velké míry předurčuje, jak se bude dařit v dospělosti jejich dětem.
Celý rozhovor s Michaelem Fantou v podcastu Dětství 2.0 najdete v úvodu článku, v podcastových aplikacích a na YouTube. Více informací, dat, příběhů rodin i doporučení, jak kruh neviditelnosti přerušit, najdete na podstránce projektu Neviditelní – Neviditelnost je dědičná.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Postoj Česka je zklamáním, říká velvyslanec USA. Jednáme na rovinu, hájí obranné výdaje Babiš
Autorka se věnuje především tématům zaměřeným na životní styl, je certifikovanou trenérkou a Ing. v oboru Výživa a potraviny. V letech 2020–2022 působila jako šéfredaktorka časopisu Dieta.
