Referendum o Trumpovi, ale na steroidech, říká expert k volbám v USA. O co prezident hraje?
Blížící se volby do Kongresu budou ve Spojených státech, jako obvykle, referendem o vládnoucím prezidentovi – akorát na steroidech. Tak v rozhovoru pro CNN Prima NEWS shrnul svá očekávání od volebního klání amerikanista Matěj Schneider. Popsal také, o co šéf Bílého domu Donald Trump během hlasování hraje a co by pro něj mohla znamenat porážka jeho strany.
V jaké náladě jde americká veřejnost k volbám do Kongresu?
Tyto volby, které se vždy konají v poločase prezidentského mandátu, jsou vždycky takové trochu referendum o vládnoucím prezidentovi. Letos je to stejné, jen trochu na steroidech. V tuhle chvíli je už jenom otázka, jak moc velká vlna se proti Trumpovi a republikánům zvedne. Je vidět velké naštvání. Jedna z nejdůležitějších věcí, na kterých Trump v roce 2024 vyhrál volby, byla kritika toho, jak Biden zvládal, respektive nezvládal, zvyšující se životní náklady. Ty se ale zvyšují i za Trumpa. S tím souvisí samozřejmě také válka s Íránem, kterou Trump odstartoval a která samozřejmě spoustu věcí zdražuje – primárně tedy pohonné hmoty, ale propisuje se to do všeho. Hodně Američanů to Trumpovi dost zásadně zazlívá, i proto, že on během kampaně v roce 2024 velice silně naznačoval, že jestli vyhraje Kamala Harris, tak uvrhne Spojené státy do dalších takzvaných nekonečných konfliktů, na které jsou američtí voliči dost alergičtí, anebo že přijde třetí světová válka. Trump teď spustil něco, z čeho sám neví, jak se dostat.
ČTĚTE TAKÉ: Senát jasně ovládnou demokraté, vyplývá z predikčních trhů v USA. Sázky jdou do miliard korun
Jsou tedy hlavními tématy, která voliče motivují přijít k urnám, ekonomika a válka v Íránu?
Válka i vysoké životní náklady dost sráží entuziasmus republikánských voličů. Už teď máme nějaká první čísla, protože v některých státech už se volí. Ta data naznačují, že demokraté k urnám chodí daleko víc. U nich je samozřejmě velká motivace přijít, už jen kvůli odporu vůči Trumpovi. Samozřejmě se nabízí i výhled, že kdyby demokraté urvali obě komory Kongresu, mohou rozjet velké vyšetřování všeho, co Trump a jeho administrativa napáchali. To je pro demokratické voliče velice silný motivátor. No a pak tu jsou ti takzvaní nezávislí voliči, ti volí jednou tuhle stranu, potom druhou. U nich opět hrají velkou roli ty životní náklady spojené s válkou. Je u nich chuť asi i vytrestat Trumpa za to, že sliboval všemožné a úplně to nesplnil.
Když jste zmínil, že demokraté zatím k volbám chodí častěji… Znamená to, že si Donald Trump naštval i část svých vlastních voličů?
Je otázka, co myslíme Trumpovými voliči. On má své pevné jádro, které nenaštve nikdy. Ať udělá cokoliv, najdou si důvod, jak mu můžou dál věřit.
Před dvěma lety ale Trump na svou stranu přetáhl třeba i mnoho afroamerických a hispánských voličů. Ti dříve inklinovali k demokratům.
Právě hispánští voliči jsou podle mě jedním z potenciálních příběhů těchto voleb. Ukáže se, jestli se k republikánům jejich část přiklonila jen během těch minulých voleb, nebo jestli to tak zůstane. Souvisí s tím ještě jedna věc. Když se republikáni připravovali na tyto volby, tak v některých státech překreslili volební okrsky, aby si zacementovali svou výhodu. Ale je dost možné, že se jim to v některých státech vymstí. Ukazuje se totiž, že hispánští voliči možná u republikánů nezůstanou tak masivně, jak se čekalo, a že se tedy možná republikáni střelili do vlastní nohy – že přijdou o kongresmany z okrsků, které by bez toho překreslení nebyly v ohrožení.
Vraťme se ještě k tématům voleb, co demokracie? Před minulým kláním jsme od demokratů často slýchali, že ji Trump ohrožuje. Je to pro ně stále téma? Slyší na to voliči?
Určitě jde víc o ekonomiku. Pro demokraty je to jedno z velkých poučení. Před dvěma lety to zkoušeli, a upřímně řečeno ne poprvé, táhnout hodně přes ohrožení demokracie. A zjistili, že to zas tak nefunguje.
Velkým mobilizačním tématem byly, minimálně na začátku tohoto roku, také velké akce agentů z Imigračního a celního úřadu USA, známého pod zkratkou ICE. Připomeňme vysoce kontroverzní zásahy v Minneapolisu během operace Metro Surge, kdy agenti v lednu zastřelili dva civilisty, americké občany. Je to v USA ještě téma?
Někde v pozadí to téma je, ale překryla to, jako všechno, válka s Íránem. To byl ten největší zlom. Trump začal od léta 2025 přicházet o podporu některých voličských skupin. Jedním důvodem byla situace ohledně Epstein files a pak rozhodně tohle deportační tažení. Trump a jím dosazení úředníci slibovali, kolik budou deportovat lidí, a byla to tak vysoká čísla, že bylo jasné, že to nepůjde udělat tak, aby to bylo hezké, úhledné. Postupně tlačili na větší a větší počet osob, až to vyústilo v to tažení v Minnesotě. Trump na tom určitě ztratil nějakou podporu, protože když federální agenti střílejí Američany v ulicích, tak to prostě naštve spoustu lidí. Ale Írán překryl všechno.
Polozapomenuté násilí v Minneapolisu
Možná to vypadá, že se na násilí v Minnesotě opravdu trochu zapomnělo.
Já si nemyslím, že se na ně zapomnělo úplně, ale zmizelo to jako jedno z hlavních témat kampaně. Občas to někde probublá, protože stále dochází k incidentům – ne tak kontroverzním jako v Minneapolisu, kdy došlo ke smrti amerických občanů. Ale to neznamená, že spoustu lidí nerozčiluje, když úřady postřelí nebo zastřelí někoho, kdo americkým občanem není. A ono se to děje. V momentě, kdy demokraté získají většinu ve Sněmovně reprezentantů, o čemž teď už nikdo moc nepochybuje, mohou být i tyto incidenty předmětem vyšetřování.
Říkáte, že o tom, že demokraté získají většinu ve Sněmovně reprezentantů, už nikdo nepochybuje. Co by to pro poslední dva roky prezidentství Donalda Trumpa znamenalo, kdyby uspěli i v Senátu? Byla by tím jeho legislativní agenda definitivně pohřbena?
Ano. Ale ona je zároveň trochu pohřbená už teď, protože současný republikánský Kongres není z těch nejproduktivnějších. Je tu trend, který Trump hodně umocňuje, a sice že se prezidenti snaží více a více vládnout skrze dekrety.
Tedy exekutivní příkazy.
Ano, díky nim se prezidenti na legislativní proces spoléhají trochu méně. Trump si bude moct svoje dekrety vydávat i po volbách. Důležitější je to, jak mu může Kongres kontrovat. To závisí i na tom, jestli budou mít demokraté většinu v jedné, nebo v obou komorách, a případně jak velké většiny to budou. Mně, upřímně řečeno, přijde důležitější Sněmovna reprezentantů, protože jakmile ji demokraté převezmou, rozjedou se tam v nejrůznějších výborech předvolání Trumpových ministrů, úředníků a tak dále. Hodně se mluví o potenciálním impeachmentu ministra války Petea Hegsetha. Myslím, že se bude hodně vyšetřovat, o což se demokraté v některých výborech už snažili. Předvolání mohou očekávat členové Trumpovy rodiny, třeba jeho synové, skrze všechny jejich snahy zpeněžovat úřad svého otce, například skrze Trump coiny. To všechno bude Donaldu Trumpovi komplikovat život.
Chápu, že je to trochu předčasné, ale stejně se vás zeptám: Co nám mohou výsledky voleb do Kongresu říct o tom, jak by mohly vypadat prezidentské volby za dva roky?
Ještě předtím, než máme výsledky, se o tom opravdu mluví špatně. Hodně bych se na to soustředil v těch týdnech po volbách. Obě strany, demokraté i republikáni, jsou hodně neoblíbené a procházejí krizí identity, respektive hledáním identity. Výsledky ukážou, jakým směrem se mohou vydat, a hrozně bude záležet na tom, jak kteří konkrétní kandidáti dopadnou. U Demokratické strany probíhá souboj mezi středovějším křídlem a levicovějším křídlem. Ale chci říct, že to není úplně binární – buď vyhraje to, nebo to. Mně přijde zajímavé sledovat určité figury ve straně, které by obě ta křídla mohla nějakým způsobem propojit, protože si uvědomují, že je dobré mít tu stranu trochu pluralitnější.
Co se dá po volbách směrem k prezidentským volbám čekat u republikánů?
Na základě výsledků může docházet k tomu, že někteří republikánští politici budou jedním okem pokukovat po nějaké posttrumpistické Republikánské straně, protože budou vědět, že Trump končí. Jasně, bude pro ně nepříjemné jít proti Trumpovi, ale musí počítat s tím, že tady za nějakou dobu už nebude, a musí si hledat cestičku k posttrumpistické republikánské politice. Doteď bylo hodně obtížné prezidenta kritizovat, ale když teď Trump utrží velkou prohru v midterms, na kterou to teď vypadá a už se jen řeší, jak velká bude, tak se ten kalkul spousty republikánských politiků může změnit.
Zmínil jste, že republikáni nejspíš budou hledat cestu k posttrumpovské straně. Vede tato cesta přes viceprezidenta JD Vance?
Myslím si, že to bude mít dost obtížné. Vance je trochu v pasti, podobně jako byla v pasti Kamala Harris poté, co převzala kandidaturu po Joeu Bidenovi. Vybavuji si, že jsem se o tom loni bavil s jednou nezávislou voličkou v Marylandu. Když jsem se jí ptal na to, jak vnímala kandidaturu Kamaly Harris, ona mi jednoznačně řekla, že pro ni byl zlomový moment, když Harris v jednom rozhovoru prohlásila, že by nic zásadního nedělala jinak než Biden. Tím Harris u té voličky skončila. Vance to bude mít ještě těžší, protože jeho šéf je daleko radikálnější než Biden. Jestli dojde k republikánským primárkám a JD Vance bude chtít kandidovat, hodně pochybuji o tom, že by se nenašel alespoň jeden člověk, který si řekne: „Cítím příležitost, protože Vance není silný kandidát.“
Nixonovský comeback
V médiích se spekuluje třeba o možné kandidatuře ministra zahraničí Marca Rubia.
Ano, o něm se mluví. Rubio ale zároveň říká, že pokud bude kandidovat Vance, on to bude respektovat a proti němu nepůjde. Otázka je, jestli mu to věříme; já mu to v tuhle chvíli spíš věřím. Potenciálních republikánských kandidátů ale může být spousta a myslím si, že JD Vance to bude mít obtížné.
Umíte si představit, že by JD Vance za dva roky vůbec nekandidoval?
V krajním případě umím. On sám nedávno prohlásil, že měl hodně rád Richarda Nixona. Oba jsou z poměrně nuzných poměrů, ale velice rychle vystoupali federální politikou. Za největší comeback americké politiky se dnes považuje návrat Trumpa do Bílého domu, ale dříve se nejlepší návrat připisoval právě Nixonovi. On byl v 50. letech viceprezidentem, v roce 1960 ho pak v prezidentských volbách poměrně těsně porazil John F. Kennedy. Následně se Nixon ucházel o post guvernéra Kalifornie, ale také prohrál. Všichni si mysleli, že Richard Nixon skončil, a najednou se v roce 1968 triumfálně vrátil. Proč to celé říkám? Protože si dokážu představit, že JD Vance, on je relativně mladý, přijme svůj osud – že zkrátka s tím, co má teď na krku jako Trumpův viceprezident, to v roce 2028 neurve. A bude plánovat nějaký svůj nixonovský comeback.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Kreml si vychutnává Trumpův rozkol se Zelenským. Na oslavy je ale brzy, píše Reuters
Michael studuje obor Veřejná a sociální politika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Členem on-line redakce CNN Prima NEWS je od října 2024. Soustředí se hlavně na domácí politiku, se zájmem sleduje také dění ve Spojených státech. Ve volném čase se věnuje zejména hudbě. (Michael.Cardal@iprima.cz)
