S pomocí Boží i díky dobrovolníkům: Jeptišky za pomoci krumpáčů si postavily nový klášter


Jeptišky jsou obvykle známé pro svou silnou vůli a mimořádnou obětavost. Bosé karmelitky, původem z pražských Hradčan, ovšem dokázaly něco, co by od nich snad nikdo nečekal. Dočasně vyměnily ticho modliteben za lomoz stavebních strojů, růžence za krumpáče a s nejvyšším odhodláním se pustily do budování nového domova, který našly v Drastech u Prahy. Trvalo ovšem několik let, než s pomocí dobrovolníků původní starou ruinu proměnily v útulný klášter, do něhož nás nechaly nahlédnout při natáčení pořadu Prima Česko.

„Vybavuji si, jak jsem sem přijela poprvé. Byla tu samá spoušť a všude kolem ve výkopech pracovaly jeptišky s krumpáči a lopatami. Přišlo mi naprosto nemožné dokázat, co si předsevzaly,“ líčí první vzpomínku na bosé karmelitky v Drastech Báří Škáchová, členka místního Spolku Kerít a pokračuje: „Ale jsou neuvěřitelné a dokázaly to. Odvedly tu ohromný kus práce.“

Jak se staví klášter

Na začátku stála touha po klidném místě, které jeptiškám umožní nerušeně vykonávat své poslání – modlitbu a přímluvu za druhé. Hlučné centrum velkoměsta a nekončící zástupy turistů se ovšem stávaly čím dál rušivějšími a stále citelněji zasahovaly do života za zdmi kláštera. A tak se bosé karmelitky začaly poohlížet po novém místě.

ČTĚTE TAKÉ: Česko sužuje sucho, ale záložní zdroj vody chybí. Obce samy plní cisterny, Poláci to umějí líp

Když přijely poprvé do areálu bývalého statku v Drastech, nečekaly, že se dívají na své nové působiště. Spíš naopak. „Sestrám, které se tu byly podívat, se toto místo vůbec nelíbilo. Bylo v opravdu hrozném stavu. Ale postupně, jak se výběr zužoval, rozhodly jsme se to zkusit. A zjistily jsme, že cesta se nám otevírá, a začaly jsme k tomu místu mít vztah,“ vzpomíná sestra Marie před kamerou pořadu Prima Česko s tím, že postupně všechny začaly pracovat na přeměně.

„Nejvíc k tomu přispělo, když jsme po koupi pozemku na začátku roku 2018 začaly jezdit na brigády. Skrze tu dost namáhavou, často specifickou, špinavou práci jsme se s tím místem setkaly mimořádně hlubokým způsobem a opravdu jsme se do něj zamilovaly. Začaly jsme se tady modlit, začaly jsme zvát další dobrovolníky na brigády, a tak začaly vznikat i vztahy. A to si myslím, že pro proměnu každého místa je hodně důležité.“

Právě i díky posilujícím vzájemným vazbám pak společnými silami zvládli vše potřebné snáze. „Náplní prvních let bylo hlavně vyklízení budov, nakládání kontejnerů odpadky, vysekávání zarostlé louky a základní kultivace celého prostoru. Pak nastoupila stavební firma kvůli budovám, ale dále pokračovaly i naše pravidelné sobotní brigády ke zvelebování venkovního prostoru – od sázení stromů přes práci s nakladačem, s motorovou pilou... Sestry jsou moc šikovné, opravdu se naučily spoustu věcí,“ říká sestra Marie s hrdostí v hlase.

Nemenší uznání je pak slyšet ve chvíli, kdy mluví o dobrovolnících, kteří neváhali sestrám přispěchat na pomoc. „Naskytli se i dobří lidé, kteří nám byli ochotni třeba nějaký stroj zapůjčit… Určitě bych chtěla vyjádřit naši obrovskou vděčnost všem, kteří nás provázejí na naší cestě, ať už modlitbou, prací nebo finanční pomocí, protože bez nich všech by toto dílo vůbec nemohlo vzniknout. Naše cesta ještě není u konce, ještě nás čeká hodně práce právě v okolí budov kláštera, takže každá další pomoc je vítaná. Nicméně už teď opravdu vidíme, že to, co se stalo, je pro nás zázrak,“ dodává.

„Když jsem tu byla poprvé a viděla jsem tu hrůzu, tak jsem si říkala, že sestrám jejich plán musím rozmluvit. Ale smekám před nimi, měly odvahu a je pravda, že zanedlouho svým nadšením nakazily i mě. Navíc tady v okolí není ani kaplička, natož kostel, a tak jsem si řekla, že to má velký smysl, že v tomhle kraji vyroste další místo obnovy. A dnes jsem ráda, že se do toho sestry pustily,“ přiznává Magdaléna Svobodová, členka spolku Kerít.

Místo usebrání nejen pro jeptišky

Navíc tu sestry našly vše, co hledaly – zmiňované ticho, klid a navíc také přírodu a dostatek venkovního prostoru. Ten není určen pouze jeptiškám, jež se o něj ochotně dělí s veřejností. „Areál může využívat hodně lidí. Takovou možnost pohostinnosti jsme v Praze neměly. Máme tu dům pro hosty, o ten se stará společenství Kerít, je tam možné si rezervovat krátkodobé pobyty. Náš park je celodenně otevřený i dalším návštěvníkům a kostel s kryptou Marie Elekty jsou také celodenně otevřené. A jsme až překvapené, kolik lidí sem přijíždí na návštěvu.“

Neodmyslitelnou součástí je pak klášterní neboli klauzurní část, jejíž uzavření je otázkou pouhých pár měsíců. „Na dobu stěhování jsme dostali dispens od takzvané papežské klauzury, v níž běžně žijeme. Nejde o žádný útěk nebo stranění se, ale o prostor, který nám má pomáhat k modlitbám, které lze prožít hlouběji, když se člověk schová do ticha a není tolik obklopený množstvím podnětů, které stejně nestačí vstřebat. Postupně se proto snažíme z veřejného prostoru stahovat a letos v listopadu plánujeme uzavřít tzv. papežskou klauzuru, kdy už nebudeme vstupovat do veřejného prostoru,“ vysvětluje sestra Marie.

„Budeme se sestrami z očí do očí méně v kontaktu. Ony budou mít zase to prostředí ke svému životu, po kterém touží, pro které se rozhodly. Nejsou tam jako ve vězení, jsou tam dobrovolně. A tím víc se o tu neklauzurní část areálu budeme starat my civilisté,“ doplňuje Magdaléna Svobodová.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Déle než tři sta let odolává zákonům běžných smrtelníků: Zázračná Marie Elekta od Ježíše