Ty srnčata jsou fakt roztomilý, co? Zdroj: OBRAZ - Obránci zvířat
Minule jsem psala, že Sněmovna snad brzy začne jednat o klecácích. No, to jsem se zase jednou spletla. Páni poslanci si asi myslí, že slepice můžou zůstat uvězněný v klecích na furt, když o tom vůbec nezačnou jednat, a tak to pořád odkládají. Tak teď čekám, až mi dá někdo z OBRAZu vědět, kdy to hlasování teda bude. Jsem už fakt netrpělivá…
Minule jsem psala, že Sněmovna snad brzy začne jednat o klecácích. No, to jsem se zase jednou spletla. Páni poslanci si asi myslí, že slepice můžou zůstat uvězněný v klecích na furt, když o tom vůbec nezačnou jednat, a tak to pořád odkládají. Tak teď čekám, až mi dá někdo z OBRAZu vědět, kdy to hlasování teda bude. Jsem už fakt netrpělivá…
Zatím se teda snažím nějak zabíjet čas a nabrat síly. Při tom čekání brouzdám po netu a našla jsem dost znepokokojující věc. Věděli jste, co se v tomhle období děje srnčatům na loukách? Čučím na to, jak slepice z klecáku na trávu, a nevěřím...
Jde o to, že srny od května do začátku července „kladou“ mláďata do vysoký trávy, která se ale seká a připravuje na senáž. Srnče je z toho chudák celý zmatený, nikam neuteče, jen se přikrčí a končí to tragicky. Buď smrtí, nebo zmrzačením. Fuj. Jsem z tý představy strašně smutná.
Trošku mi to připomnělo moje kuřecí mládí. Moc si to teda nepamatuju, zůstaly mi z toho jen útržky. Ale pamatuju si spoustu dalších kuřat kolem mě a pak ty hrubiánský pracky, co nás furt přesypávaly z jednoho místa na druhý, z přepravky do přepravky. A když jsme vyrostly a už jsme se tam ani nemohly hýbat, tak nás začaly surově nakládat do jinejch přepravek…
Takhle nějak to vypadalo, když jsem byla malá. Foto: Jo-Anne McArthur/Animal Equality
Takhle nějak to vypadalo, když jsem byla malá. Foto: Jo-Anne McArthur/Animal Equality
Vzhůru nohama, vyděšená a dezorientovaná, nevěděla jsem, co se bude dít. Celá pobouchaná a zmatená, pak si zas jen pamatuju ruce, co mě chytly a vzhůru nohama vytáhly a donesly až ke kleci, kam mě hodily. Brrr… Prásk, bum a já u sebe naštěstí neslyšela křup. Ale spousta ostatních kuřat jo, no a to byl začátek klecového vězení. Konec dětství, který ale taky za moc nestálo.
No, ale zpátky k srnčatům. Mají to dost podobný, bojí se, jsou zmatený, dezorientovaný a hned v prvních chvílích života jsou ohrožený, buď se hodně ošklivě zraněj, nebo je s nima konec. Všechno špatně! Napadá vás, co s tím dělat? Pokud ne, něco jsem našla! Můžete se přidat na portál Senoseč a registrovat se jako dobrovolník, kterej bude pomáhat takový zvířata hledat a přemisťovat jinam, aby se nezranily. A taky můžete portál sdílet na fejsbůcích a jinejch internetech, ať se o tom dozví co nejvíc lidí.
