Sport není jen o výkonu. Zátěžové vyšetření odhalí rizika, klíčem je i regenerace
Sportovní medicína není jen pro profesionály. Pomůže i rekreačním sportovcům nebo lidem s nemocemi. Zdroj: Se svolením AKESO holding a.s.
Běhání, jízda na kole nebo posilování mohou prospívat zdraví. Pokud ale člověk přehání intenzitu, zanedbává spánek nebo se po zranění vrátí k plné zátěži příliš brzy, může si místo lepší kondice přivodit další problémy. Sportovní medicína přitom není určena pouze profesionálním atletům. Pomoci může i rekreačním sportovcům nebo lidem, kteří chtějí začít s pohybem bezpečně. Co může odhalit zátěžové vyšetření a proč je regenerace stejně důležitá jako samotný trénink?
Sportovní medicínu si řada lidí spojuje především s vrcholovými sportovci, kteří potřebují podávat maximální výkony. Ve skutečnosti ale mohou její služby využít i lidé, kteří běhají pro radost, pravidelně chodí do posilovny nebo se teprve chystají zařadit pohyb do svého života.
„Většinu našich klientů, pacientů, naopak tvoří lidé běžně sportující, rekreační sportovci, ale i lidé třeba s nějakým civilizačním onemocněním, s cukrovkou, s vysokým krevním tlakem, kteří jenom chtějí pomoci, abychom jim trošku ukázali, jak sportovat, co je pro ně bezpečné, a pomohli jim třeba nastavit začátek toho pohybového programu,“ vysvětluje Jan Dobiáš, rehabilitační lékař a koordinátor lékařského týmu Ústavu preventivního a sportovního lékařství (ÚPSL), který je součástí zdravotnického holdingu AKESO.
Právě správné nastavení pohybu může být důležité pro ty, kteří chtějí zlepšit kondici, ale zároveň potřebují zohlednit svůj zdravotní stav. Sportovní prohlídky a zátěžovou diagnostiku nabízí také Ústav preventivního a sportovního lékařství, který se věnuje profesionálním i rekreačním sportovcům.
Více tréninku nemusí znamenat lepší výsledky
S rostoucím zájmem o běh, cyklistiku a posilování se objevuje také tendence neustále zvyšovat výkon. Přidávat kilometry, zrychlovat tempo nebo zařazovat náročnější tréninky ale nemusí být vždy tou nejlepší cestou.
„Dneska koukáme často na sport jako na něco, co potřebuje stále větší a větší intenzitu. Pořád si lidé vlastně myslí, že důležitá je ta motivace k tomu, abychom měli co největší intenzitu zátěže, přidávat a přidávat výkon. Ale ten moderní pohled je na to už hodně takový, že důležitou roli hraje i regenerace,“ upozorňuje lékař.
Tělo potřebuje čas, aby se na zátěž postupně adaptovalo. Svaly, kosti, šlachy i srdce se musí vyrovnávat s rostoucími nároky. Proto je vhodnější zvyšovat intenzitu a objem tréninku pozvolna, než se jednorázově pustit do výkonu, na který člověk není připravený. „Čili takhle je vlastně bezpečný sport: postupně, postupně a dlouhodobě adaptovat to naše tělo na tu zátěž. Ne jenom jednorázově přijít a uběhnout 20 km a další tři dny se nehnout,“ říká Dobiáš.
Sportovní medicína není jen pro profesionály. Pomůže i rekreačním sportovcům nebo lidem s nemocemi. Zdroj: Se svolením AKESO holding a.s.
Co může odhalit zátěžové vyšetření?
Jedním ze způsobů, jak ověřit, zda organismus zvládá fyzickou námahu, je sportovní prohlídka. Její rozsah se může lišit podle potřeb konkrétního člověka a typu vyšetření.
Základní vyšetření zahrnuje zdravotní anamnézu, fyzikální vyšetření a klidové EKG. Podle lékařů může pomoci odhalit některá dosud nerozpoznaná zdravotní rizika, například podezření na srdeční problém, který by se při sportu mohl projevit.
Dalším stupněm je zátěžová ergometrie. Při ní člověk nejčastěji šlape na stacionárním kole, zatímco zdravotníci sledují například srdeční rytmus, EKG a krevní tlak. Cílem je zjistit, jak kardiovaskulární systém reaguje na fyzickou námahu a zda se při ní neobjevují varovné známky.
Ještě podrobnější informace může přinést spiroergometrie, při níž člověk během zátěže dýchá přes speciální masku a přístroje analyzují vydechované plyny. Vyšetření umožňuje hodnotit například maximální spotřebu kyslíku, označovanou jako VO₂ max, a podrobněji posoudit kardiorespirační zdatnost.
Výsledky mohou pomoci odborníkům doporučit vhodnou intenzitu tréninku s ohledem na kondici a zdravotní stav konkrétního člověka. Nabídku jednotlivých typů sportovních prohlídek představuje ÚPSL na svém webu.
Sportovní medicína není jen pro profesionály. Pomůže i rekreačním sportovcům nebo lidem s nemocemi. Zdroj: Se svolením AKESO holding a.s.
Návrat po zranění má několik fází
Zranění nemusí znamenat konec sportování. Návrat k původnímu výkonu by ale neměl být založený jen na tom, že bolest ustoupila. Důležité je zohlednit závažnost poranění, průběh hojení i individuální schopnost těla regenerovat.
„Každý z nás má nějak adaptované to tělo, takže to jeho hojení probíhá trošičku rychleji. U někoho, u někoho trošičku pomaleji, někdo regeneruje rychleji, někdo pomaleji,“ popisuje Dobiáš.
První fáze návratu se obvykle soustředí na obnovení základní svalové síly a rozsahu pohybu. V tom pomáhá fyzioterapeut. Pokud se ale člověk chce vrátit k plné sportovní zátěži, může být potřeba další postup.
Následovat může testování fyzické kondice a postupné zapojování náročnějších cviků. Podle konkrétního sportu se může přidat kondiční trenér a později také trenér daného sportovního odvětví. Teprve postupné zvládnutí jednotlivých fází umožňuje připravovat tělo na specifické pohyby a nároky dané aktivity.
Spánek a jídlo jsou součástí tréninku
Vedle samotného pohybu rozhoduje o výsledcích také to, jak člověk odpočívá a zda tělu dodává dostatek energie. Právě spánek a výživa podle Dobiáše patří mezi oblasti, které sportující lidé často podceňují. „Potřebujeme dostatek spánku, potřebujeme dostatečný energetický příjem na to, abychom to tělo vlastně taky adaptovali, protože i to je součást vlastně toho tréninku, kvalitní spánek,“ zdůrazňuje lékař.
Problémem může být snaha vměstnat do dne co nejvíce aktivit na úkor odpočinku. Člověk přidává tréninkové jednotky, zvyšuje jejich intenzitu, ale současně zkracuje spánek. Tělo pak nemusí mít dostatek času a energie na zotavení a adaptaci na zátěž.
Regeneraci proto není vhodné vnímat jako promarněný čas, kdy člověk netrénuje. Je nedílnou součástí přípravy, která pomáhá zvládat další zátěž a dlouhodobě udržet pohyb jako součást zdravého životního stylu.
Propojení medicíny, výzkumu a praxe
Důležitou roli v rozvoji sportovní medicíny hraje také spolupráce zdravotníků s odborníky na tělesnou výchovu, sport a výzkum. Podle Dobiáše je cílem přenášet poznatky ze zátěžových laboratoří do každodenní praxe, aby z nich mohli těžit konkrétní sportovci a pacienti.
Sportovní medicína není jen pro profesionály. Pomůže i rekreačním sportovcům nebo lidem s nemocemi. Zdroj: Se svolením AKESO holding a.s.
Zároveň může klinická praxe přinášet otázky, které stojí za další výzkum. Propojení těchto oblastí tak může pomáhat zpřesňovat doporučení pro trénink, prevenci i návrat k pohybu po zdravotních obtížích.
Základní princip ale zůstává stejný: sport by měl odpovídat možnostem konkrétního člověka. Postupně zvyšovat zátěž, nepodceňovat varovné signály těla a dopřát mu dostatek spánku i regenerace. Právě tak lze budovat kondici dlouhodobě a s menším rizikem, že snaha o lepší výkon skončí zraněním.
