Raplice Zdroj: Marcela Bodná
Mám ochočenou raplici. Je bílá, flekatá, docela malá do výšky a dlouhá do délky. Nohy krátké, tělo baculaté. Taková je vůbec jako asymetrická.
Mám ochočenou raplici. Je bílá, flekatá, docela malá do výšky a dlouhá do délky. Nohy krátké, tělo baculaté. Taková je vůbec jako asymetrická.
Jela jsem se tehdy školit na hotel na jižní Moravu a ona tam na mě čekala. Ona, pytel blech, co si nosila v kožichu a armáda štěňat, co si nosila v břichu. Seděla na terase hotelu, dojídala zbytky zpod stolů, co lidem upadly na zem a pospávala, kde se dalo a odkud ji zrovna někdo nevyhodil.
Rozhodla se, že se mnou jede domů. A jak se rozhodla, tak i bylo. Od té první chvíle se už ode mne nehla na metr. Sežrala mi salám k snídani, zajedla to rohlíkem a jakmile přišel čas odjezdu domů, tak skočila sama do auta a prý že už se jí nezbavím. Dala jsem jí tedy velice originální jméno Fifina, po cestě jí koupila obojek, pelech a misku a objednala ji na veterinu.
Dej mi ten piškot, dej mi ho, dej mi ho, dej, dej, dej...
Ale ona je vlastně jako docela prčovní. Výhoda čokela z ulice je ta, že umí bezvadně krást. A sežere vám fšecko. Maso, co máte na lince k obědu, papriku, co máte na baru pro srandu králíkům, mrkev, co máte ve skleníku na horší časy. Raplice umí šplhat vertikálně líp jak Messner a neohrne čumák nad ničím, to se jako nebojte. Pro ty, co krmí čokele masem, je to docela snadné krmit takovou raplici, páč jí stačí dát maso a přílohu si vždycky vyštrachá někde sama.
Další výhoda raplice z ulice je ta, že jí děsně smrdí nohy. Asi jako když si hodíte do gumáku chcíplou tresku, necháte to týden na slunku, pak to obujete a další týden nosíte na nohách. Raplice pak v noci nemá pohodlí, vrtí se a šoupne vám ty své tresky pod nos. V tu ránu máte dospáno a můžete jít hrabat do skleníku. A to jako uznejte, tohle je fakt výrazná výhoda takové docela malé a asymetrické raplice. Pokud zrovna nemáte kohoutí budíček, tak rapličí budíček zdechlou treskou je taky dost účinný.
A z toho teda plyne jediné. Že i vy potřebujete svou raplici, takže hybaj ji sehnat. Jsou jich jako docela plné útulky. Poznáte je podle toho, že děsně smutně kulí oči. Ale nenechte se zmást, to je jen zastírací manévr, ony se vám projeví, budou krást, válet se v hnoji, žrát kukuřince, kočkance a budou vás mít děsně rády. A mně můžete věřit, já to vím, pač já jeden exemplář raplice mám. A je boží.
A na výlet jedu já!
