S krutou nemocí se zpěvák Karel Gott vyrovnával velmi statečně. Kromě náročné léčby však musel hasit ještě rodinné problémy. Místo toho, aby jeho nejbližší drželi v nejtěžších chvílích života při sobě, přišly hádky a výčitky. Kdo ho nejvíce zklamal? Ze svých pocitů se vypsal ve své knize Má cesta za štěstím.
Už delší dobu tušil, že se s jeho zdravím něco děje. Bývalo mu špatně, trpěl nechutenstvím a svěděním celého těla. Navštěvoval všechny možné lékařské ordinace, od alergologie po kožní, ale výsledek žádný. Nikdo na nic nepřišel. K tomu mu prý, jak přiznal, stále „kvetl“ nos, jako kdyby znovu procházel pubertou... A pak to přišlo. „Dorazil jsem do pražského IKEM na běžnou kontrolu srdce, protože jsem od ledna 2015 trpěl arytmií. Profesor Josef Kautzner u mě plánoval operaci, která se nazývá ablace. První, co jsem mu po důkladném vyšetření srdce řekl, bylo to, že mám takové zvláštní problémy s trávením a svěřil jsem se mu také, že se mi plíživě zvětšuje břicho,“ popsal zpěvák.
Lékař nechtěl nic ponechat náhodě, okamžitě svolal interní konzilium sloužících doktorů a Mistra si v nemocnici už nechal. Po CT vyšetření se zjistilo, že má tekutinu v břiše. „Později večer za mnou přišel jeden z lékařů se skličujícím sdělením, že operace je nevyhnutelná. Na sál mě objednali druhý den ráno hned jako prvního. Diagnóza nebyla stanovena, takže to ve mně ještě nevyvolávalo žádnou větší paniku,“ dodal Gott.
Když se však po operaci probral, z výrazu manželky Ivany a lékařů pochopil, že je zle. „Doktor začal opatrně. ‚Pane Gotte, bylo to vážnější, než jsme čekali, ale žijete. Zjistili jsme vám nádor v břiše, máte bohužel lymfon.‘ Bylo to, jako když blesk sjede z čistého nebe. Nevěděl jsem, co na to říct. Hlavou se mi honil bezpočet nezodpovězených otázek. Až jsem z toho zase na pár hodin usnul hlubokým spánkem. Spal jsem prý dobrých čtyřiadvacet hodin,“ svěřil se zpěvák.
Poté, co se znovu probudil, začal si uvědomovat vážnost situace. „Prvotní poznání o vážném zdravotním stavu bylo pro mě sice šokující a zdrcující, ale jak jsem tak ležel dlouhé dny v nemocnici a měl čas přemýšlet, hlavně o životě a smrti, postupně mou duši začala prostupovat zvláštní vyrovnanost. Žádná panika. Asi to takhle má být. Hlavně jsem však myslel na holčičky: ‚Co z nich asi vyroste?‘ Doufal jsem, že se dožiji alespoň jejich maturity, že je Ivance pomohu co nejlépe připravit do života,“ přiblížil Karel Gott.
Nikdo mě nesmí vidět, ani dcery!
Vážná choroba a následná léčba, ozařování, chemoterapie ho změnily k nepoznání. „Najednou v očích vyhasne život, znenadání se úplně změní výraz i pohled. Zvláštní, že to člověk na sobě nepozoruje hned. Vyděsil jsem se až po léčbě, když jsem se viděl na fotografiích. A stejně vyděšení museli být i moji nejbližší. Byl jsem o poznání jiný, než mě naposledy doma viděli. Na pojízdném křesle, viditelně pohublý, se zapadlýma očima a vyhasínajícím pohledem. Nezapomenu, jak Charlottka musela na chvíli odejít, sedla si úplně sama stranou na terasu a byla z mého vzhledu zcela zničená,“ zavzpomínal zpěvák.
I z toho důvodu přestal přijímat jakékoliv návštěvy. „Nechtěl jsem, aby mě v tomhle stavu vůbec někdo spatřil. Oznámil jsem personálu, že jediný, kdo ke mně může, je manželka. Byl jsem tam jako ve vakuu. Nechtěl jsem, aby mě v tom zuboženém stavu viděly dcery, a to ani mladší, ani starší. Lucka to pochopila a řekla: ‚Jasně, tati, já přijdu, až budeš zpátky doma.‘ Zato starší Dominika to pochopit nechtěla,“ prohlásil Gott.
Pak prý udělala něco, co ho strašlivě zklamalo. Nechtěl ani uvěřit, že by toho byla schopna. Dominika, jak ve své knize píše, prý zatelefonovala Lucii s tím, že zavolají do médií, kde řeknou, že je Ivana Gottová nechce pustit za tátou. „Lucka mi to prozradila a já se opravdu hodně rozzlobil. Ptal jsem se Dominiky, proč chtěla něco tak nepravdivého udělat? Neodpověděla mi, zato s Luckou už od té doby nepromluvila ani slovo. Vymazala nevlastní sestru ze svého života a vlastně od tohoto momentu i celou mou rodinu. Bylo mi to líto a trápilo mě to,“ vylíčil zpěvák. Od té chvíle už mezi nimi nebylo nic tak jako dřív.
