Zpěvák býval celý život diplomat, který soukromé záležitosti nikdy příliš veřejně neventiloval. Ve své knize Má cesta za štěstím se ovšem neudržel a velmi otevřeně se rozpovídal o všem, co ho trápilo. Možná i proto, že věděl, že jeho autobiografie vyjde v době, kdy už nebude. Na své nejstarší dceři Dominice nenechal nit suchou.
Když Karel Gott bojoval se zákeřnou nemocí, poznal prý pravé charaktery svých nejbližších. Nejvíce ho zklamala prvorozená dcera Dominika. Chemoterapie ho změnila k nepoznání a on si nepřál, aby ho v takovém stavu dcery viděly. Do nemocnice ho tak mohla chodit navštěvovat pouze manželka Ivana.
„Je pozoruhodné, jak se ta nemoc okamžitě po prvních chemoterapiích vryje člověku do tváře. Najednou v očích vyhasne život, znenadání se úplně změní výraz i pohled. Zvláštní, že to člověk na sobě nepozoruje hned. Vyděsil jsem se až po léčbě, když jsem se viděl na fotografiích. Byl jsem o poznání jiný. Na pojízdném křesle, viditelně pohublý, se zapadlýma očima a vyhasínajícím pohledem. Nechtěl jsem, aby mě v tomhle stavu vůbec někdo spatřil. Oznámil jsem personálu, že jediný, kdo ke mně může, je manželka,“ uvedl zpěvák.
Zatímco dcera Lucie jeho rozhodnutí bez problémů respektovala a sdělila mu, že ho přijde navštívit, až bude v pořádku zpátky doma, Dominika to prý pochopit nechtěla. Navíc učinila něco, co ho strašlivě zklamalo a co jí až do konce života neodpustil. Jak píše ve své knize, zatelefonovala Lucii s tím, že zavolají do médií, kde řeknou, že je Ivana Gottová nechce pustit za tátou. „Lucka mi to prozradila a já se opravdu hodně rozzlobil. Ptal jsem se Dominiky, proč chtěla něco tak nepravdivého udělat? Neodpověděla mi, zato s Luckou už od té doby nepromluvila ani slovo. Vymazala nevlastní sestru ze svého života a vlastně od tohoto momentu i celou mou rodinu. Bylo mi to líto a trápilo mě to,“ vylíčil Karel Gott.
Dominika Gottová se svým otcem Karlem Zdroj: Profimedia.cz
S Dominikou to prý nikdy nebylo jednoduché. „Byli jsme vždycky spíš kamarádi než otec s dcerou. Nikdy jsem na ni nebyl přísný, spíše jsem ji trochu rozmazloval. Snažil jsem se být nejen přítel a rádce, ale i velkorysý táta,“ svěřil se v knize Gott a neopomenul podrobně vypsat, čím vším ji zahrnoval. „Dostávala dárky podle toho, o co se právě zajímala. Od tenisových raket, značkového oblečení, kabelek a bot přes každoroční dovolené pro ni, maminku i mně neznámou babičku až po stále hodnotnější dary – šperky, chatu a drahá auta. Těšilo mě, že jí tím dělám radost. Byla zvyklá, že co chtěla, vždy záhy měla. Čas, který jsem pro ni neměl, jsem se snažil vynahradit alespoň takto – neromanticky, materiálně. Později jsem si musel přiznat, že to asi nebyla nejlepší výchovná metoda,“ uvedl zpěvák.
Když Dominika dospěla a osvojila si svůj vlastní styl a vkus, nechtěla, aby jí kupoval věci na sebe, ale žádala od něj obálky s penízky, jak tomu prý s oblibou říkala.
Spustila se mu za zády s bubeníkem
V době puberty měla však paradoxně větší důvěru k němu než ke svojí matce. „Svěřila se mi třeba, když měla svého prvního kluka. Na můj vkus dost brzy! To mě, upřímně, šokovalo. Ale nevypěnil jsem. Zpočátku se se mnou radila, vyslechla si můj názor, ale stejně si pak udělala, co chtěla. Mých rad příliš nedbala. Hlavně si nenechala mluvit do svých krátkodobých a vlastně povrchních lásek, zpravidla se týkajících muzikantů z prostředí heavy metalu. Moc jsem korektnosti jejích partnerů nevěřil. Poté, co jsem ji od několika vztahů odrazoval, a někdy dokonce odradil, se mi postupně přestala svěřovat,“ přiblížil Gott.
Jan Žižka
Mezi její milence prý patřil i jeho bubeník z orchestru Jan Žižka. Všichni o tom věděli, jen on ne. „Začalo mi být nápadné, že šestnáctiletá Dominika, ačkoli fanynka úplně jiné hudby, se mnou najednou chtěla cestovat na mé koncerty. Byl jsem rád a nebránil jsem jí v tom. Jenom mi bylo divné, že se mnou v autě moc jezdit nechtěla, s klukama z kapely je prý větší legrace. Nějakou dobu jsem byl za pitomce, ale na oslavě mých padesátých narozenin už svůj vztah s Honzou Žižkou nijak netajili. Vadilo mi to. Honza se líbil ženskému publiku. Když bubnoval, bylo vidět, jak živelně ho rytmus strhává. Ale jako partnera své dcery jsem si ho neuměl představit,“ napsal zpěvák.
K soukromému životu prvorozené dcery měl čím dál větší výhrady. „Vím, že měla postupně románky s různými rockovými hvězdami. Občas byli i ženatí. Vzhledem k tomu, že se ale neprojevovala tak, že by chtěla dobýt natrvalo něčí srdce nebo partnera odvést od rodiny, nestaral jsem se o to. Po hotelové škole nastoupila jako servírka do hotelu, poté střídala různé restaurace a bary v Praze. Nelíbil se mi její životní styl, měla úplně přehozený denní režim.“
I proto se jí snažil pomoci a nabídl jí práci v jeho tehdejší agentuře GoJa, kterou vlastnil s hudebním bossem František Janečkem. „Do kanceláře musela chodit, tuším, na osmou hodinu, což nebylo nic pro ni. U Františka Janečka vydržela asi tři čtvrtě roku a raději se opět vrátila ke své oblíbené noční práci barmanky nebo servírky. Časem jí ale pozornost lidí a nálepka Gottová začaly vadit. Trápilo ji, že v restauracích či barech ji lidé poznávají a ptají se, proč nedělá lepší práci, když je dcera Karla Gotta. Začala si pohrávat s myšlenkou, že už v naší zemi žít nechce. Jak jsem brzy pochopil, byl v tom opět muž (finský hudebník Timo Tolkki, pozn. red) a nemělo smysl jí plány ani známost rozmlouvat. V sedmadvaceti letech se Dominika rozhodla, že se vydá za svým štěstím. A to se mělo nacházet někde daleko od Česka a Čechů, hodně daleko ode mě,“ postěžoval si ve své knize Karel Gott.
