REPORTÁŽ: V mobilu má Hryhorij přátele, které mu vzala válka. Jeden z nich nečekaně „ožil“
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
V mobilu má Semenčuk seznam 25 padlých a nezvěstných přátel, denně se za ně modlí.
Nezvěstný kamarád se po čtyřech letech nečekaně vrátil.
Rusko letos zničilo už 13 milionů ukrajinských knih.
Proč raketa za miliony dolarů míří na sklady učebnic?
S mobilem v ruce se modlí za padlé nebo nezvěstné kamarády. „Už je jich asi 25, ten seznam otvírám každý den a jména si přeříkávám,“ ukazuje ukrajinský básník Hryhorij Semenčuk displej telefonu. „Určitě to má smysl,“ hájí modlení. „Během obrany Azovstalu v Mariupolu v květnu 2022 zmizel můj dobrý přítel Dmytro Paskalov, i on byl na seznamu. Čtyři roky o něm nikdo nevěděl, ale nedávno se vrátil z ruského zajetí,“ vypráví básník. Aktuálně ho trápí i kulturní genocida, kterou Rusové provádějí cíleným ostřelováním skladů nových knih či učebnic.
Je to něco jako inventář smrti, pod kterým je podepsán ruský diktátor Vladimir Putin, jenž v únoru 2022 nařídil vojenskou invazi na Ukrajinu. Jména těchto obětí by možná měl znát celý svět, proto mi 35letý básník Hryhorij Semenčuk ukazuje seznam padlých kamarádů ve svém mobilu: „Kolja Amort, Oleksij Macharinov, Vasyl Ratušnyj, Andrij Hudyma…“
Jak žili, co dělali, a jak zemřeli? Tak třeba Andrij Hudyma. Padl 2. července 2023 v bitvě u Bachmutu, kde v řadách 80. samostatné výsadkové útočné brigády bránil ruským okupantům v dalším postupu. Zahynul měsíc před čtyřiačtyřicátými narozeninami. V civilu byl především básníkem, ale také grafikem, restaurátorem a posléze i vyhlášeným restauratérem. Než byl povolán na frontu, hosté milovali jeho vyhlášená jídla v restauraci Re:bro ve Lvově. Šéfoval také kulinářské Akademii chutí, a ještě den předtím, než ho zavraždili Rusové, chvíli pracoval na korekturách své poslední knihy s názvem 69 srdečních koření. Na smyslné básnicko-gastronomické zpovědi o bylinkách, které jsou spojeny s milostnou vášní i chuťovou poživačností.
„S Adrijem Hudymem mě spojovalo přátelství i nakladatelství Starý Lev tady ve Lvově, ve kterém jsme oba působili. A v tomto nakladatelství vyšla posmrtně i jeho kniha o koření, kterou dokončoval na frontě,“ vzpomíná Semenčuk. V západoukrajinském Lvově zrovna sedíme v kavárně na rohu Haličské ulice, odkud je výhled na jezdeckou sochu krále Daniela, jenž měl Lvov založit již ve 13. století.
S mobilem v ruce se ukrajinský básník Hryhorij Semenčuk modlí za padlé nebo nezvěstné kamarády, už je jich asi 25. Po čtyři roky zcela nezvěstný Dmytro Paskalov z tohoto seznamu se ale nedávno vrátil domů z ruského zajetí. Zázraky se dějí. Zdroj: Ivan Motýl
Každý má vlastní seznam obětí
Hryhorij projíždí smutný seznam v mobilu. Lvov má 750 tisíc obyvatel a od letošního léta tu houkají poplašné sirény i několikrát za den. Dříve sotva jednou týdně a město si užívalo pověsti relativně bezpečného přístavu uprostřed války. Jenže třeba v pátek 23. října tu byl protiletecký poplach vyhlášen už ve 4:39 ráno a posléze také v 7:41 a 9:50 hodin. Všichni museli zvážit, zda se schovají v krytu, anebo budou ječivou výstrahu ignorovat.
Ve válce se totiž umírá. A kašlat na sirény, to se nemusí vždy vyplatit. Na frontové linii je ale ještě mnohem hůře. „Oběti nebo nezvěstné mezi vojáky už má dneska úplně každý obyvatel Ukrajiny. Někdy jde o blízké či vzdálenější příbuzné, mnohem častěji ale o kamarády, spolužáky, sousedy, dlouholeté přátele z práce nebo další známé,“ přemítá básník nad osobním seznamem obětí. „Ne všichni umřeli na frontě, protože ruské střely zabíjejí i civilisty.“
V Semenčukově mobilu vidím i jméno Viktorija Amelina, což byla básnířka ověnčená řadou mezinárodních cen, jež zahynula 1. července 2023 po zvlášť zákeřném ruském útoku. Když si s přáteli zašla na pizzu v ukrajinském městě Kramatorsk, zacílila ruská raketa před osmou hodinou večerní přímo na restauraci. Básnířce bylo 37 let.
Čtěte také
Když voják „oživne“ po čtyřech letech
„Všichni už prostě máme na Ukrajině své mrtvé,“ opakuje Semenčuk nad displejem mobilu, jako bych mu nechtěl uvěřit. Už jsem ale zjistil, že kohokoliv se v tomhle městě zeptám na obdobný seznam, nosí si ho minimálně v hlavě. Jakýsi rejstřík blízkých, které zavraždili okupanti. Ne každý si však tato jména zapisuje do reálného dokumentu v mobilu, aby si je přeříkával nahlas. Semenčuk to dělá. A má to smysl, jak se ukázalo.
„Dobrý přítel Dmytro Paskalov, který zmizel během obrany Azovstalu v Mariupolu v květnu 2022, se letos v květnu najednou vrátil z ruského zajetí. Celé ty čtyři roky byl nezvěstný, nikdo o něm, nic nevěděl,“ vypráví básník. Kontakty s rodinou i celou Ukrajinou ztratil při známém masakru, když Rusové dobyli ocelárny v Mariupolu. Nejen po Paskalovi se tak 18. května 2022 slehla zem, takže ani jeho nejbližší nevěděli, zda padl, nebo skončil v zajetí. A pokud ano, jak dlouho koncentráčnické poměry v zajateckých táborech mohl přežít.
„Zázrak, vrátil se po čtyřech letech. Zatím jsem se ho na průběh zajetí neptal, ale muselo to být děsivé. Nemá cenu na něco tlačit, když Dmytro o zajetí zatím nezačal sám vyprávět. Rehabilituje, a chvála bohu, fyzicky už je v pořádku, vzpomínat ještě nechce,“ vypráví Semenčuk. „Ze zajetí se vrátil ještě další můj kamarád, toho tam drželi jen půl roku. Zatím jsme spolu sepsali asi 50 stránek vzpomínek. Jedním slovem, strašlivé.“
S mobilem v ruce se ukrajinský básník Hryhorij Semenčuk modlí za padlé nebo nezvěstné kamarády, už je jich asi 25. Po čtyři roky zcela nezvěstný Dmytro Paskalov (na snímku) z tohoto seznamu se ale nedávno vrátil domů z ruského zajetí. Zázraky se dějí. Zdroj: Koordinační velitelství pro zacházení s válečnými zajatci
287 mrtvých spisovatelů i milionů knih
V seznamu obětí na displeji mobilu Hryhorije Semenčuka převládají umělci, hlavně spisovatelé. „Osudy válkou zabitých literátů dokumentuje také tým kolem ukrajinské básnířky Oleny Herasymjukové, letos vznikly i webové stránky,“ vysvětluje lvovský poeta Semenčuk. Počátkem ledna 2025 měla Ukrajina mezi spisovateli asi 200 obětí. „Nyní už jich je 287, a pořád přibývají další.“
Neumírají jen spisovatelé, obrazně řečeno teď čelí smrti i jejich knihy. „Kreml se stále více uchyluje ke kulturní genocidě. Cílené ničení tiskáren a skladů knih s miliony titulů, to opravdu není nic jiného než vyhlazování,“ myslí si Semenčuk. Rusové jen letos v létě a na podzim cíleně poslali raketu třeba na sklad nakladatelství Knyholove, kde zničila 250 tisíc knih. V říjnu vypálili jinou raketu i do náhradních skladů stejného vydavatele. Podobně systematicky ničí rakety nebo drony i sklady jiného obřího nakladatelství BookChef. Celkově už letos Rusové zlikvidovali asi 13 milionů knih, třetinu roční ukrajinské knižní produkce.
Tři miliony dolarů za sklad
„Kdyby nešlo o záměrnou genocidu ukrajinských knih, proč by jinak vypálili raketu za tři miliony dolarů na sklad? Bohužel, je to snaha zničit ukrajinskou vzdělanost, učebnice pro děti a studenty, prostě celou knižní kulturu,“ je přesvědčen literát. Odhadovaná cena ruské balistické rakety Iskander se skutečně pohybuje kolem tří milionů amerických dolarů.
Útokům čelí i knihovny. Ukrajinské ministerstvo kultury hlásí od začátku plnohodnotné války asi 280 zničených a 700 poškozených knihoven v důsledku ruských útoků (údaj ze srpna 2026). Pro Rusy ale nic neznamenají ani historické památky.
Raketové a dronové útoky na sklady knih už letos zničily třetinu ročního nákladu ukrajinského knižního trhu, asi 13 milionů knih. Zdroj: Ozbrojené síly Ukrajiny
Návrh pro Babiše
Od výborného espressa v kavárně Brewggen, které tu melou z kávových zrn upražených přímo ve městě, to je kousek ke kostelu sv. Ondřeje s bernardinským klášterem. Oba objekty jsou památkami zahrnutými na seznamu UNESCO v rámci unikátního historického jádra Lvova. Letos 24. března nepřítel klášter zasáhl dronem a vzplála střecha.
Původně bylo středověké centrum města zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví. Od září 2023 je to jinak, protože UNESCO Lvov přesunulo na Seznam světového dědictví v ohrožení (List of World Heritage in Danger).
„Ukrajinskou kulturu se Rusům pochopitelně zničit nepodaří, ale v tuhle chvíli potřebujeme i větší pomoc spojenců. Ukrajinské učebnice by se třeba mohly částečně tisknout v České republice,“ navrhuje Semenčuk. Ten si je totiž vědom, že česká vláda nyní odmítá přímou vojenskou pomoc Ukrajině, takže tohle by pro kabinet Andreje Babiše mohla být ideální forma, jak pomoci Ruskem devastované zemi.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pavel jako hlavní vyjednavač s Ruskem? Evropa určila pět politiků, ze kterých si chce vybrat
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
