V Děhylově na Opavsku to byla i letos těžká volba. Ve dvojdomku v centru obce totiž sídlí pivnice i obecní úřad. „Nejdřív zajdu do hospody, pak k volbám,“ prohlásil 71letý domorodec, když přemítal, zda napřed otevřít dveře vlevo (do hostince Na Kopci) či vpravo (do volební místnosti). V letech 1919 až 1992 měl jasnou volbu, ve volební dny platila prohibice a alkoholické nápoje byly zapovězeny.
Prezident T. G. Masaryk byl abstinent a razil teorii, že politika se má dělat jen ve střízlivém stavu. A proto zákonodárci v roce 1919 odhlasovali prohibiční pravidla voleb. Konkrétně prohlásili, že jim jde o „uchování si svobodného názoru“ jednotlivých voličů.
„Zákon sleduje ten cíl, aby volič přistoupil k výkonu své občanské povinnosti střízliv s vědomím toho, co činí, a aby nebylo lze na něho působiti alkoholem tak, že by nebyl schopen svobodné vůle a rozumu při volebním rozhodování,“ takto poslanci československého parlamentu zdůvodnili přijetí prohibičního zákona pro dny voleb. Nová republika, nová pravidla.
Poslanci si dobře pamatovali, co se dělo během parlamentních voleb za Rakousko-Uherska: „Placení volební kortešové nalévali určité části voličů do žil špiritusu a do hlav nadšení pro věc politických stran, které disponují bohatými fondy volebními.“
A co konkrétně nařizoval zákon? Ustanovení dokonce počítalo s dobou, kterou občan potřebuje na vystřízlivění, takže hospody byly uzavřeny už den před hlasováním: „Den před volbou a v den volby je zakázáno prodávati, čepovati neb podávati nápoje obsahující alkohol.“
Lid je vážně závislý na alkoholu
Zákon měl od počátku řadu nepřátel. A během meziválečné éry se ho politici mnohokrát pokusili zrušit. Kritici oficiálně odkazovali především na stížnosti hostinských. Ti prý spočítali, že za dva dny, kdy nemohou v průběhu voleb čepovat pivo a nalévat kořalku, přijdou o 30 milionů korun. Parlament se snažil prohibiční zákon zrušit například na počátku roku 1929. Návrh některých senátorů byl však smeten ze stolu s tím, že zvláště na Slovensku a Podkarpatské Rusi je lid stále vážně závislý na alkoholu.
„My přece víme, že právě Slovensko a Podkarpatská Rus jsou zamořeny alkoholickým morem, že tam lid je odstrkován, že je mu odpíráno právo i občanské, politické, ale zejména hospodářsky že je vykořisťován proto, že jest oddán pijáctví. Ale místo, abychom tomu lidu pomáhali, aby se vymanil z alkoholického moru, my ještě žádáme omezit zákaz pití alkoholu,“ zaznělo mezi senátory v roce 1929.
Jindy politici upozorňovali, že kdo se chce opít, ten si stejně najde cestu k alkoholu: „Občan má možnost opatřit si před dobou zákazu dostatečné množství všech možných nápojů alkohol obsahujících, a také pozorujeme-li několik dní před volbou prodej nápojů alkohol obsahujících, setkáváme se namnoze i se zjevy nadměrného zásobení.“
Volební prohibiční zákon zůstal v platnosti i za komunismu. KSČ ho však udržovala nikoli kvůli svobodné mysli voličů, nýbrž z obav z protestů proti nedemokratičnosti volebního systému. Prodávat se smělo jen desetistupňové pivo. Zákon překvapivě platil i při prvních parlamentních volbách v červnu 1990.
Vyschlá pivní Plzeň roce 1990
Toho si všiml i britský tisk, když napsal: „Prvním svobodným volbám v Československu se v pátek podařilo to, čeho nedosáhlo ani bombardování za II. světové války – v Plzni vyschl proud piva, kterým je toto město proslulé po celém světě.“ Plzeňáci totiž desítku neuznávali, takže dva volební dny protrpěli na suchu. Byly to však první skutečně svobodné parlamentní volby od roku 1935, takže zákaz prodávání dvanáctky, vína a kořalek schvalovala i Strana přátel piva. „Nejsme proti. Volby jsou významným mezníkem v naší historii,“ řekl ČTK v červnu 1990 předseda této strany.
Napřed do hospody, pak k volbám
Prohibice platila i při parlamentních volbách v roce 1992 a zákon zanikl s rozpadem Československa na sklonku téhož roku. Respektive pražští radní vyhlásili prohibici ještě i pro komunální volby v roce 1994. Od té doby už se státní správa nenamáhá, aby volič hlasoval střízlivý, tedy s uchováním si „svobodného úsudku“.
Těžká volba voličova. Vlevo hospoda, vpravo volební místnost. Děhylov na Opavsku. Zdroj: CNN Prima NEWS, Ivan Motýl
Před hospodou Na Kopci v Děhylově na Opavsku se ovšem na volební prohibici v éře komunismu vzpomíná s nelibostí. „Desítka sice tekla, ale tu jsme v Děhylově nikdy nepili, tady je kraj dvanáctky. Flašku jste přitom nekoupil ani v obchodě, regály s alkoholem byly zakryté,“ vzpomíná 71letý štamgast. Dneska šel napřed na pivo a kořalku, teprve potom si plánoval vejít do sousedních dveří. Do volební místnosti.
