Hana Hegerová připouštěla, že na smrt myslí Zdroj: Profimedia.cz
První dáma českého šansonu Hana Hegerová si uvědomovala, že její konec na tomto světě se nezadržitelně blíží. Svým nejbližším proto před odchodem na věčnost udělila jasné instrukce, jak mají postupovat. Pohřeb na její přání bude neveřejný.
Se svým osudem byla Hana Hegerová smířená a nechtěla nic ponechat náhodě. „Na smrt samozřejmě myslím, jsem tu už jen nedopatřením. Může přijít každým dnem, ale nemám z ní strach. K životu patří. Až to přijde, mám všechno promyšlené,“ svěřovala se v posledních rozhovorech.
A přidala svou představu posledního rozloučení. „Až vyletím komínem, v žádném případě nechci, aby pouštěli moje šansony. Už jsem si vybrala krásnou árii Casta Diva z Belliniho opery Norma. Chci, aby můj popel vysypali do Dunaje. Prázdnou urnu bych si poté přála nechat postavit na rodinný hrob, abych byla u své maminky a syna Matúše,“ popisovala.
A neztrácela humor. „Určitě ji (urnu) někdo ukradne, ale to mi vůbec nevadí. Nechci, aby tam lidé chodili a říkali: ,Tady je hrob Hegerové.‘ Já prostě vyšumím,“ prohlásila.
Jediný žijící příbuzný, vnuk Matouš Heger, který pracuje jako filmový producent, jí hodlá přání do puntíku splnit. „Pohřeb bude neveřejný, jen v úzkém kruhu, přesně tak, jak chtěla,“ uvedl.
Nechci nikoho obtěžovat, říkala Hegerová
Zpěvačka pravidelně jezdila na rehabilitace do Berouna, kde se cítila jako doma. Během svého posledního pobytu před dvěma roky poskytla tamní nemocnici rozhovor, kde popsala, jaké zdravotní problémy musí překonávat. „Vracím se sem každého půl roku. Jsem svým způsobem zodpovědná, denně doma dělám několik směšných pohybů a snažím se, ale jsou věci, které sama neudělám,“ vyprávěla a chválila nemocnici.
„Tady jsou šikovní doktoři i sestřičky a je mi tu velmi dobře. Zároveň však nejsem poslušný pacient. Hlavně v tom, že neposlouchám pana primáře Horáčka, abych si vždy někoho zavolala, když něco potřebuji. Jen díky holím se dopravím tam, kam musí každý sám, a zase zpět. Vzhledem k tomu, že potřebuji pít hodně tekutin, bych musela mít stále někoho u sebe, aby mi pomohl. Nemůžu sestřičky takto obtěžovat,“ tvrdila Hegerová.
Za pomoc zdravotníků ale byla vděčná – už proto, že každým rokem padala, jak říkala. „Tady jsem tudíž vděčná za veškerou pomoc a možnost jednolůžkového pokoje. Léta žiju sama a jsem na to zvyklá. Nechci nikoho obtěžovat, asi je v tom i trocha sobeckosti. Sobeckosti proto, že už jsem ve věku, kdy nechci řešit vhodnost zapnutí televize a její hlasitost,“ uvedla.
Když se řeč stočila na záliby, rozzářila se. „Dříve jsem velmi ráda vařila a vymýšlela si recepty. Nyní miluji saláty. Dělám si velmi dobrou zálivku. A občas vyrazíme s vnukem do nějaké dobré restaurace. Jinak nikam ven moc nechodím. Ani nemůžu. Mám do bytu mnoho schodů a překonat ty schody je očistec,“ dodala Hana Hegerová.
