Studená válka skončila, Němci slavili třicetileté výročí pádu berlínské zdi, Irák se jakž takž stabilizoval a Islámský stát je na ústupu. Vztahy mezi jednotlivými státy nejsilnější novodobé obranné aliance však nemohly být horší. Britové jen tak přešlapují a nemůžou se dočkat až bude konec jejich nekonečného Brexitu. Němcům a východním Evropanům se nelíbí inciativa prezidenta Macrona. Ten je naopak ve křížku s Tureckem a Spojenými státy. Erdogan dává svo
Chystaný summit Severoatlantické aliance připomíná děj laciné knihy z červené knihovny, kde každý je v konfliktu s každým a své postoje hájí prosazením svých národních zájmů. „Co právě zažíváme, je mozková smrt NATO,“ uvedl pro The Economist na začátku minulého měsíce francouzský prezident Emmanuel Macron. Ten tím přímo poukázal na „náhlé“ stažení amerických vojsk z oblasti severovýchodní Sýrie a následné „vtrhnutí“ tureckých jednotek do oblasti. Francouzi si jako obyčejně stěžují, že s nimi ani jedna strana své kroky předem nekonzultovala. „Otevřené otázky, které jsem položil musíme dořešit. Mír v Evopě, situace po skončení smluv o likvidaci raket středního a krátkého doletu, vztahy s Ruskem, věc týkající se Turecka, kdo je nepřítel?“ položil Macron médiím před summitem NATO řečnickou otázku.
Macron se před domácím publikem snaží
Francie také nezapomněla vyzvednout fakt, že skutečným nepřítelem jsou teroristé a podle hesla „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“ uvedl, že je nutné s Ruskem najít společnou řeč a nebrat Vladimíra Putina nutně jako nepřítele. Nic naplat, že sám Macron hned po svém nástupu do funkce odsoudil anexi Ukrajiny. Před svým publikem doma musí vypadat jako ten, kdo jedná a ne, ten, kdo se nechává vléci proudem událostí skutečných velmocí.
Merkelová nechce platit za francouzské sny
Toho ovšem měla plné zuby Angela Merkelová, která halasná slova svého francouzského souseda nenechal bez povšimnutí. „Chápu vaši touhu po rozvratné politice. Ale už mě opravdu nebaví neustále sbírat střípky a lepit je k sobě tak, abychom si mohli společně sednout a dát si spolu šálek čaje,“ upozornila mateřsky svého mladšího kolegu německá kancléřka. Ten se však nenechal odbít, dále trvá na tom, že NATO má mít větší cíle, než jen aby každá země do obranné aliance posílala finanční obnos o velikosti 2 procent HDP. Ty mimochodem Francie ani dnes neposílá. Namísto toho Macron nutkavě hovoří o potřebě vytvoření nové evropské armády, kterou by však v konečném důsledku zřejmě zaplatilo Německo.
Pouze osm států dostatečně přispívá do NATO
Jak už bylo řečeno, tak kromě Spojených států, které do Severoatlantické aliance přispívají více jak 3,42 procent z HDP, dodržuje dvouprocentní výdaje na obranu podle podílu k HDP pouze Řecko, Velká Británie, Estonsko, Rumunsko, Lotyšsko, Litva a Polsko. Proto nepřekvapí, že ani Británie se na Macronova poslední slova netváří s nadšením. Pobaltské státy zase více straší obava z expanze stále hladového a vymírajícího Ruska a ostatní státy východní Evropy spojuje takřka společný odpor proti Macronovo plánu na větší integraci EU.
Autoritář Erdogan EU unavuje
Střípků jeho řeči se naopak chopila další potrefená husa Recep Tayyip Erdoğan. „Nejdříve byste neměl sám zjistit, jestli nejste v mozkové smrti,“ vyzval Macrona Erdoğan. Kancelář prezidenta Macrona samozřejmě okamžitě požadovala po turecké straně vysvětlení, ostatní státy NATO a EU ale Erdoganova poznámka už nemohla nijak více zneklidnit. Západní státy jsou unavené jeho neustálým vyhrožováním o propuštění syrských uprchlíků do Evropy, porušováním lidských práv, vyhrožováním řecké straně Kypru a bezprecedentním útokem na Kurdy v oblasti severovýchodní Sýrie. Cesta Turecka do EU je už velmi vzdálenou představou, avšak cesta Turecka ze Severoatlantické aliance již tak vzdálenou představou není. Bude tak tedy velmi zajímavé sledovat, co se na summitu zemí NATO skutečně dohodne a jaké otázky naopak zůstanou i nadále otevřené. Země Aliance jsou si totiž současně jak blízké, tak velmi vzdálené.