Ilustrační foto: seriál Černobyl Zdroj: @Floweecz / Twitter
Nyní pětaosmdesátiletý generálmajor Nikolaj Tarakanov byl jedním z klíčových účastníků podílejících se na likvidačních pracích a dekontaminaci havarované jaderné elektrárny v Černobylu roce 1986. Tarakanov promluvil pro Russia Today o některých sporných momentech v nedávno uvedeném seriálu věnujícím se katastrofě. Některé aspekty naopak chválil a uvedl, že herec Ralph Ineson, který ho v minisérii představoval, odvedl „skvělou práci“. Rusko také chystá vlast
„Byl to opravdu děsivý pohled. Co na Zemi by mohlo zničit celou zesílenou betonovou strukturu? Jaderná bomba? Nějaká masivní nehoda? Nedokázal jsem si představit, co se tam stalo,“ uvedl generál na začátek.
Vytěženo a nahrazeno 300 tisíc krychlových metrů půdy
„300 tisíc krychlových metrů půdy okolo elektrárny bylo vytěženo, naloženo do kamiónů a odvezeno. Půda byla nahrazena 300 krychlovými kilogramy drceného kamene zalitého betonem a na to položeny těžké betonové desky. To vedlo k tomu, že radiace okolo inkriminovaného místa stonásobně klesla, což nám umožnilo vypořádat se s elektrárnou a její dekontaminací,“ přiblížil likvidační práce po výbuchu černobylské elektrárny.
„Ale opět, byli to vojáci, kteří to všechno dělali. Proto, když se mě na to ptají, vždycky odpovídám: ano, byli tam vědci. Samozřejmě že tam byli vědci; já sám mám doktorský titul. Ale byli to vojáci, kteří byli hlavními hrdiny příběhu,“ zdůraznil generálmajor.
Jedna směna na střeše povinná
Vojáci na střeše a v okolí elektrárny byli podle Tarakanova vystaveni záření okolo 20 rem, což je maximální povolená výše během války. V podstatě jakoby na sovětském území několik měsíců trvala jaderná válka. Podle názoru Tarakanova byli vojáci navíc přidělováni na práce do Černobylu na příliš dlouhou dobu.
Co se týká jedné z nejnáročnějších a nejnebezpečnějších záchranných činností na střeše z hlediska radiace – byla pro všechny na místě pracující vojáky povinná jedna „mise“, další byli dobrovolné, přičemž vojáci za každou misi na střeše obdrželi i peníze.
Jak to bylo se střílením domácích mazlíčků?
Věnoval se také některým nepřesnostem v seriálu. Podle Tarakanova vojáci sice stříleli zvěř v okolí Černobylu, ale údajně nikdy v residenčních oblastech, ale jenom v divoké přírodě – jako jeleny, dobytek. V residenčních oblastech prý nebyl ani jeden pes nebo kráva. A na tyto činnosti rozhodně nebyli přidělování nováčci, jak zobrazoval seriál. Tarakanov rovněž uvedl, že si nepamatuje, že by někteří horníci, podkopávající černobylskou elektrárnu, pracovali vysvlečení, tak jako v seriálu.
Ščerbina v informování selhal
„Komise dorazila den po explozi a byla vedena místopředsedou Rady ministrů SSSR Borisem Ščerbinou. Znal jsem ho osobně velmi dobře. Byl tam i Valerij Legasov (prominentní chemik a vedoucí komise vyšetřující katastrofu v Černobylu) a celý tým doktorů a generálů. A přesto namísto, aby se o všechno postarali - víte, s ohledem na všechny ty dopady, oni ani nepomysleli na ty lidi, kteří tam žili - trvalo jim 36 hodin, než to oznámili veřejnosti, a po celou dobu lidé konali svou každodenní rutinu: děti chodily do škol, rodiče do práce. Neproběhlo žádné oznámení.“
„Věřím, že za všechno tohle je osobně zodpovědný Boris Schcherbina – a říkám to zodpovědně, jakože jsem ho dobře znal. Nechť odpočívá v pokoji, odešel před deseti lety. Vystavil se vysokým dávkám radiace, když byl hlavou vládní komise.“
Docela dobře znal generálmajor také Gorbačova, o němž tvrdí „postrádal tu pevnou kontrolu nad věcmi, kterou měl například Boris Jelcin, toho druhu, jakou mají majorové a generálové“.
Oficiální narativ se vyhýbal slovu „katastrofa“
„Oficiální vyprávění se tak opatrně vyhýbalo nazývání incidentu katastrofou – kterou skutečně byl. Byli jsme to my, armáda, kteří trvali na tom, že by to mělo být přiznáno za katastrofu. Byla to jedna z největších katastrof století způsobená člověkem.
Na dotaz redaktora, proč spáchal Legasov sebevraždu, zda se cítil zodpovědný nebo toho na něj bylo zkrátka mnoho, reagoval: „Ostrakizovali ho, to vám můžu říct narovinu. Ministr Slavsky, kterého jsem také znal velmi dobře, odebral jeho jméno ze seznamu kandidátů na hrdiny Sovětského svazu. Pak se stala další věc. Odjel se zprávou (do Vídně) a po svém návratu říká, že musíme vytvořit jaderně bezpečnostní institut. Tak ho založili, ale Velikhov a další dělali všechno, co bylo v jejich silách, aby ho drželi bez personálu. Nikdo se nechtěl přidat do jeho týmu.“ Taky prý nedostal dostatek hlasů, aby mohl být ve vědecké radě. Ačkoliv byl skvělým vědcem a hvězdou, oni ho odepsali. A třetím faktorem mohlo být to, že jeho syn při autonehodě zabil člověka.
