Chemitz demonstrace 2018 Zdroj: foto youtube euronews
Počet migrantů, kteří atakují Evropu, se sice snížil a podle statistik je proti minulosti méně než poloviční. Řešení jejich azylu ale nikam nevede. Zvyšuje se počet čekatelů na rozhodnutí o azylu a nakonec narůstá i počet ilegálních imigrantů. Jsou to často ti, kterým byl azyl odepřen. V zemích EU se snižuje zájem utečencům azyl poskytovat.
Eurostat publikoval poslední čísla a uvádí, že v zemích EU je necelých devět set tisíc migrantů – čekatelů na azyl. Vzhledem k tomu, že jde o čísla z konce minulého roku, lze mluvit o tom, že další žadatelé přibyli a budou přibývat. Nebudeme daleko od pravdy, když odhadneme, že počet žadatelů koncem roku v EU dosáhne milionu.
Ženy, muži a děti bez jakékoli podpory již léta žijí v nejistotě, neboť zamítnutí azylu neznamená, že dotyčný okamžitě zemi opustí. Počet nevyřešených případů od začátku měření (leden 2017), kdy počet žadatelů činil milion a sto tisíc, se o mnoho nezměnil.
„Život v zapomenutí se stal pro žadatele o azyl něčím běžným,“ říká Karl Kopp z organizace Pro Asyla, což je největší německá organizace, která se stará o uprchlíky. Ostatně v Německu je počet žadatelů o azyl stále historicky největší. Na vysvětlenou, podle Koppa běženci například v některém z utečeneckých táborů v Řecku nebo někde u hranic na imigrantské trase jsou rádi za jakoukoli ochranu a kousek důstojnosti. Pochopitelně, že Německo, jako země s největším přílivem uprchlíků, má největší počet nevyřešených žádostí o azyl (44 %) a za ním následuje Itálie (12 %). Britský deník The Guardian vidí důvod dlouhodobé prodlevy v řešení azylu v nových zákonech pravicových vlád v EU, kdy roste počet odmítnutí - a tím také počet soudních sporů.
„Názory na migrační krizi se změnily a ve stále více zemích dochází k nárůstu odmítání poskytování azylu,“ uvedl pro Guardian expert na problematiku práva o azyl Fulvio Vassallo z italského Palerma.
Během tří let vzrostl počet odmítnutí poskytnutí azylu z 37 % v roce 2016 na 64 % v roce 2019. Příkladem je Itálie, kde v minulém roce bylo odmítnuto 60 procent žádostí o azyl a letos již za pouhý začátek roku bylo odmítnuto 90 procent. Navíc současná populistická vláda zrušila četné formy ochrany a pomoci běženců.
Expert Fulvio Vassallo upozorňuje na jednu skutečnost, a to, že jestliže je utečenci zamítnuta žádost o azyl, tak ten podá žalobu a pobyt se mu dále v centru pro azylanty automaticky prodlouží až na čtyři roky. „Jsou zde utečenci od roku 2015, kterým nebyl azyl přidělen a oni čekají na vyřízení odvolání, aby věděli, jak to bude s jejich budoucností dál,“ říká Fulvio Vassallo.
Eurostat uvádí, že například v roce 2014 v zemích EU bylo celkem 3,6 milionů žadatelů o azyl, z nichž polovině bylo vyhověno. Ostatní se dostali do situace, že ze dne na den budou prohlášeni za ilegální migranty – persona non grata. Carlotta Sami, mluvčí italské sekce UNHCR (agentura OSN zabývající se uprchlíky), kritizuje navýšení počtu odmítnutých žádost a tvrdí, že „tisíce lidí jsou vystaveny riziku těžkého života, na milost a nemilost pracovnímu vykořisťování“.
Nejvyšší počet ilegálních migrantů podle Eurostatu má Německo, které uvádí, že na jeho území by se jich mělo pohybovat 134 100. Na druhém místě je s počtem 105 900 Francie. Jedná se o čísla zjištěná ministerstvy vnitra a skutečnost může být jiná s tím, že jde o daleko větší cifry. Itálie má obavu, že počet ilegálních migrantů bude na Apeninském poloostrově mnohem větší. Italské ministerstvo vnitra pro rok 2020 uvádí odhad, že nelegálních migrantů by mělo být kolem 700 tisíc.
Situace, které jsou evropské země vystavené, nemohla dospět jinam, než o čem píše úterní vydání listu Süddeutscher Zeitung. Deník se zabývá policejní zprávou k událostem před rokem v Chemnitzu (Saská Kamenice), kde mladý Syřan ubodal pětatřicetiletého Němce Daniela Hilliga. V důsledku toho vypukly v městě velké demonstrace, během kterých byli napadáni přistěhovalci, političtí oponenti, novináři a policisté. Podle důvěrné zprávy saských vyšetřovatelů pravicoví extrémisté a teroristická skupina zvaná „Revoluce Chemnitz“ předem plánovali útoky proti migrantům a levici. Zpráva také uvedla, že účastníci na chatu mezi sebou opakovaně používali slovo „lov“ („Jagd“), neboť plánovali napadat osoby přistěhovaleckého původu. Účastníkům na chatu nešlo organizaci „pokojné demonstrace“, naopak, šlo jim o „provádění skutečných násilných zločinů proti cizincům“. Následující dny se demonstranti také chlubili, že skutečně napadli údajné migranty a levičáky.
Mirko Radušević
