K oslavě pravoslavných Vánoc, které se slaví podle juliánského kalendáře v lednu na den našich Tří králů, patří v Srbsku tradice přinášení a někde i pálení dubových větví – „badnjak“. Ovšem stalo se, že v Kosovu někdo srbské rodině na Vánoce zapálil celou stodolu…
I to se děje, to ale dnes vynechme, s muslimy Vánoce asi slavit nepůjdeme, přestože František Josef uzákonil islám v roce 1912 jako náboženství na území říše rakousko-uherské. To kvůli Bosně a Hercegovině. Vztah ke štědrovečernímu zvykům v českých zemích je zvláštní a vyvíjel se nějakým způsobem. Od devatenáctého století byl ovlivněn vším možným. Na Balkáně mělo vše také svůj vývoj a například i to, že v Bulharsku a Řecku se začaly Vánoce slavit ve stejné datum jako u nás, to je podle gregoriánského kalendáře, a Balkán začal zdobit i vánoční stromeček. Nepřijíždí sem na saních děda Mráz se Sněhurkou jako v Rusku, ale ostatní zvyky zde dodnes zůstaly stejné. Co víc stále více zde k jejich obnovování, když socialismus do určité míry je utlumil.
Štědrý večer začíná přinesením dubových větví do místnosti. Bývají umístěné v rohu a na venkově, kde jsou kamna, se druhý den větve dávají do ohně. Dodnes se někde slaví, podle starého obyčeje, na slámě, což symbolizuje jesličky. Lze slyšet vyprávění, jak například na Vojvodině o Vánocích rodiče schovávají i dnes dětem dárky do kupky sena. Děti si hrají na kuřátka a hledají dárky. Dubové větve jsou „badnjak“ (v Bulharsku „badnik“) a Štědrý večer se nazývá „badnje veče“ (Bulharsko – „badni večer“) a jí se postní jídla, jako jsou fazole a ryba. Co nás asi zarazí, je, že se v Srbsku i v Bulharsku peče sele. To pak na druhý den je hlavním jídlem. Někde je to také jehněčí. Nesmí se jíst podle pověry drůbež, což může přinést do domu neštěstí. Co je na Balkáně dalším zvykem u pravoslavných, to je pečení chleba – „pogače“, do kterého se dá mince a kdo ji najde, bude mít ten rok štěstí. Zapalují se, ale nikoli na stromečku, svíčky a kadidlo. Druhý den ráno obchází někdo z příbuzenstva jako „položajnik“, člověk, který přeje vše nejlepší a přinese dárek nebo peníze. Když to jde, prohrábne dubovou větví kamna, neboť kolik ještě žhavých uhlíků, tolik bude štěstí a dostane bohatou výslužku. Pak se jde do kostela a všichni si přejí přáním, a to staroslovansky: „Narodil se Kristus“ a na přání se odpoví: „Vskutku se narodil“. Pak se schází stejně jako u nás rodina a její příbuzní.
Kalendářové vysvětlení:
Západní svět přešel roku 1582 na tzv. gregoriánský kalendář, jenž byl zaveden papežem Řehořem XIII. Tehdy se v říjnu vynechalo 10 dní. Po 4. říjnu následoval ihned 15. Odchylka mezi gregoriánským a juliánským kalendářem tak tvoří 13 dní. V souvislosti s církevními událostmi je dodnes používán ve většině zemí východního křesťanského světa Juliánský kalendář (pojmenovaný podle římského vládce Caesara). Například svátek svatého Mikuláše se slaví 19. prosince a Vánoce 6. ledna.