ANALÝZA: Putin může zničit vlastní režim, aby vyhrál válku. Rusku hrozí totální diktatura
Ruský prezident Vladimir Putin stojí před nejtěžší zkouškou svého režimu za posledních 25 let. Válka na Ukrajině se protahuje, ekonomika stagnuje a jeho pečlivě vybudovaný klid mezi obyvateli se může začít otřásat. Pokud by se problémy rozšířily, může být Putin ochoten obětovat vnitřní stabilitu a posunout Rusko k plnohodnotné diktatuře, uvádí analýza webu Foreign Affairs.
Ruský prezident Vladimir Putin dosáhl ve své zemi podivuhodného klidu, píší v analýze na webu Foreign Affairs profesor historie na Katolické univerzitě v Americe Michael Kimmage a výzkumná pracovnice Institutu evropských, ruských a euroasijských studií na George Washington University Maria Lipmanová.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Trump pochopil, že ho Putin lakuje. Rakety v Moskvě? Tak daleko to nepůjde, míní experti
Putin si podle nich po svém nástupu do úřadu v roce 2000 podmanil kdysi nezávislé oligarchy a uklidnil rostoucí střední třídu zvyšováním životní úrovně a větším materiálním komfortem. Postupně vytvořil vládní ideologii, která byla dost vlastenecká, aby lidi spojila a vzbudila hrdost, ale ne tak silná, aby rozdělila společnost. „Výsledkem je, že po čtvrt století u moci přivedl Putin Rusko do rovnováhy a dal Rusům to, po čem nejvíce toužili: stabilitu,“ uvedli autoři analýzy. Podotkli, že Rusko ale nemá téměř žádnou politiku – chybí mu skutečné politické strany a nekonají se zde smysluplné volby.
Pečlivě vybudovanou rovnováhu však zastiňuje jiná realita – Putin Rusům již dlouho slibuje zemi plnou ambicí, moci a slávy. Již ve svém „manifestu tisíciletí“ z roku 1999 zdůrazňoval „víru ve velikost Ruska“. Putin v něm také naznačil, že Michail Gorbačov, poslední vůdce Sovětského svazu, a Boris Jelcin, první prezident postsovětského Ruska, přivedli Rusko na kolena. Chtěl proto obnovit Rusko jako významného hráče na mezinárodní scéně. Na mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007 vyčítal Spojeným státům a jejich spojencům „jednostranné a často nelegitimní akce“, které „způsobily nové lidské tragédie a vytvořily nová centra napětí“. O čtyři měsíce později vyslal desítky tisíc vojáků do Gruzie a obsadil pětinu země. V roce 2014 Rusko napadlo Donbas na východě Ukrajiny a anektovalo Krym. A v roce 2022 Putin zahájil plnohodnotnou válku proti Ukrajině s úmyslem překreslit mapu Evropy a prosadit globální vliv Ruska.
Čtěte také
Ruská zahraniční politika je však stále více poznamenána neúspěchy a přehnané ambice dostaly Putina do dilematu. Válka na Ukrajině uvízla na mrtvém bodě a Izrael na Blízkém východě napadl ruské partnery. Kimmage a Lipmanová se ale domnívají, že to ústup Ruska z Ukrajiny neznačí. „Putin si může dovolit ztratit vliv na Blízkém východě, který pro něj není existenčně důležitý, ale na Ukrajině, kde žádné dilema neuznává, svůj kurz nezmění. Pokud bude pod tlakem, pravděpodobně obětuje rovnováhu Ruska masové mobilizaci a tvrdým donucovacím opatřením,“ míní autoři studie. Dodávají, že vzestup Ruska k velikosti může být pro Putina sisyfovskou prací, ale on udělá vše pro to, aby se vyhnul porážce. „Na Ukrajině Putin riskuje vše. Neúprosnou nutností je válka,“ napsali v analýze.
Putin začal s asertivním vystupováním v zahraničí a izolováním domácí fronty od rizik před dvěma desítkami let. A do roku 2022 jej zdokonalil. „Zpočátku měla veřejnost potíže pochopit rozsáhlou válku na Ukrajině, ale Putin konflikt využil k upevnění oddanosti a po roce 2022 mohl jakoukoli snahu o politickou opozici stigmatizovat jako urážku válečného úsilí. Protiválečné nálady byly kriminalizovány a mnoho kritiků odešlo do exilu nebo bylo uvězněno,“ vysvětlili Kimmage a Lipmanová.
Válka navíc přinesla pro mnoho Rusů příležitost. Ekonomická aktivita v obranném průmyslu totiž vzrostla a míra nezaměstnanosti prudce poklesla. Sankce sice omezily některé luxusní spotřebitelské radosti, ale mnoho zemí pokračuje v exportu. Dovolené v Evropě jsou většinou nemožné, Rusové ale mohou volně cestovat do Asie, Turecka, Spojených arabských emirátů a jižního Kavkazu. „V Putinově Rusku se dá žít a prosperovat, aniž by člověk byl horlivým vlastencem – stačí se vyvarovat výrazného projevu nevlastenectví,“ uvedli autoři.
Tlak na Putina roste
Rovnováha, kterou Putin vytvořil, je však křehčí, než se zdá. Vynaložením obrovských prostředků na válku Moskva totiž omezila své vojenské pozice jinde, přestože její partneři utrpěli ztráty. V roce 2023 Arménie ztratila Náhorní Karabach ve prospěch Ázerbájdžánu, koncem loňského roku padl režim syrského prezidenta Bašára Asada a Írán je bombardován Izraelem a Spojenými státy. „Moskva bezmocně přihlíží,“ napsali Kimmage a Lipmanová.
Čtěte také
Minulý týden americký prezident Donald Trump navíc změnil svůj postoj k Ukrajině a slíbil, že zemi prostřednictvím NATO dodá moderní zbraně. Zároveň kritizoval Putina za zbytečné prodlužování války.
Tváří v tvář těmto narůstajícím tlakům ale Putin neustupuje. „Odhodlán zvítězit za každou cenu se rozhodl podřídit ruskou ekonomiku válce a věnovat stále více zdrojů na výrobu materiálu. Kvůli sankcím, ztrátě evropského trhu a neefektivnosti válečných výdajů ruská ekonomika stagnuje, vykazuje vysokou inflaci a stále nižší tempo růstu. Kreml nedávno přiznal, že se blíží recese. A krize mimo Rusko, jako je pád íránské vlády nebo globální hospodářský pokles, by mohly situaci ještě zhoršit,“ napsali autoři v analýze.
Plnohodnotná diktatura
Tyto události by podle nich mohly dokonce narušit rovnováhu, kterou Putin tak usilovně budoval. „V současné době jsou Rusové daleko od toho, aby se vzbouřili proti režimu, ale mohli by se začít obracet proti válce, odmítat narukovat a veřejně zpochybňovat smysl tohoto zdánlivě nekonečného konfliktu,“ podotkli Kimmage a Lipmanová. Ostatně, k malé vzpouře již došlo v létě roku 2023, když Jevgenij Prigožin vyslal konvoj tanků směrem na Moskvu. „Poté se sice dohodl s Putinem, ale o dva měsíce později zahynul při letecké havárii, která byla téměř jistě zinscenována Kremlem,“ připomněli autoři analýzy.
Dalším potenciálním zdrojem nepokojů je samotná ruská elita. „Ačkoli zatím neexistují žádné známky neposlušnosti mezi Rusy závislými na vládě, kteří disponují bohatstvím a mocí, někteří z nich mohou být v pokušení zkoušet jemné formy nesouhlasu a testovat situaci návrhy, že válka by měla být zmírněna, zpomalena nebo ukončena,“ popsali Kimmage a Lipmanová.
Podle nich by Putin ve snaze potlačit potenciální politické hrozby zdvojnásobil úsilí ve válce a rozloučil by se se svou domácí politickou vyvažovací taktikou. Mohl by například zavést nemilosrdnou ideologickou brannou povinnost s tvrdými tresty pro ty, kteří se nechtějí přihlásit. „Putin se dosud zdržel této cesty, nikoliv proto, že by nechtěl v Rusku použít donucovací sílu, ale proto, že se zdráhá zničit klid, který tak pečlivě vybudoval,“ uvedli autoři analýzy.
Dodali, že kdyby Putin tuto rovnováhu opustil, vedl by nakonec fanatickou válku na Ukrajině, čímž by Rusko ještě více vtáhl do konfliktu a způsobil ukrajinskému lidu ještě větší utrpení. „Byl by neomezeným vládcem v zahraničí a tyranem doma. Jako takový by mohl proměnit tichou diktaturu v plnohodnotnou diktaturu s jejími krutými politickými výsadami a neomezenými geopolitickými ambicemi,“ napsali Kimmage a Lipmanová.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Ruští vojáci byli zajati pouze drony a roboty. Ukrajinská armáda provedla neobvyklou operaci
vaclav.cerny@iprima.cz
