Ester dělá naší zemi úžasnou vizitku všude po světě, říká hrdý táta Ledecký

„Už na podzim jsem se připojil k týmu Ester a absolvoval s ní úplně všechny závody a většinu tréninků. Je to taková jediná smysluplná činnost, protože na konci je nějaký výsledek, který lze spočítat nebo změřit. A díky tomu jsem si spočítal, že od začátku sezony jsem byl už třiadvacetkrát testovaný,“ popisuje Ledecký.

Společně s dcerou cestuje z jednoho lyžařského střediska do druhého. „Jsem takový pohůnek, práce pro všechno. Přidržet, přinést tyče, sebrat z kopce tyče, uložit a tak. Ne, dělám si legraci. Snažím se být prospěšný a na druhou stranu si vážím toho, že v momentě, kdy u nás nikdo nemůže lyžovat, jsem díky Ester svobodně projel francouzské, švýcarské a rakouské Alpy a doufám, že ještě něco projedu,“ pochvaluje si.

Přiznává také, že má o ni trochu strach. „Byl bych hrozně rád, kdyby už někdy ubrala, protože jezdí z kopce i 137 (kilometrů) za hodinu. To je docela rychlý i v autě na dálnici. Je to divné, že se ve vás současně pere pýcha, jaké máte úžasné dítě a co dokáže, a na druhou stranu celou dobu trnete, že se něco stane, protože se prostě občas něco stane,“ líčí.

Jelikož Ester Ledecká předvádí skvělé výkony často, snaží se na ně nezvykat. „Zásdní pro mě ale je, že to dělá strašně poctivě, strašně jí to baví a dělá naší zemi úžasnou vizitku všude po světě,“ říká.

Ve volném čase by se Janek Ledecký rád podíval i do Špindlerova mlýna v Krkonoších, kde má posledních třiadvacet let svůj druhý domov, do něhož se ale nyní nedostane. „Půjdu to zkusit prorazit. Nesmím zpívat, nemůžu hrát, tak třeba bych mohl aspoň pracovat ve svém studiu,“ uzavírá.