Výběr budoucího českého eurokomisaře se zatím nese v dosti podobném duchu, jako obsazování jiných vrcholových funkcí u nás. Na jedné straně pochopitelně stojí vzletné proklamace o tom, že je třeba na ten a ten post vyslat toho nejlepšího, nejkvalifikovanějšího, nejrespektovanějšího, nejzkušenějšího a tak dále, na straně druhé nám do těch nej, nej, nej často hodí vidle politická realita: dohody, stranické zájmy a osobní ambice...
Takže namísto, abychom našli kandidáta, který alespoň část daných kritérií skutečně splňuje, uplácá se jakýsi politický kompromis podle hesla, že nejlepší kandidát je nakonec vždycky ten, který co největšímu počtu lidí co nejméně vadí. Na takto vzniklého kandidáta se pak pracně snažíme napasovat ona původně stanovená kritéria – tedy začneme sami sebe přesvědčovat, že daná osoba opravdu splňuje všechno, co jsme na začátku deklarovali, že splňovat má.
ČTĚTE TAKÉ: Zákulisní boj o eurokomisaře: S Nerudovou Česko v Evropě oslabí, zní z vlády i Bruselu
Vlastně takový model á la Černí baroni, kde se kapitán Honec dožaduje, aby mu byl k chovu vepřů přidělen zemědělský odborník, načež mu Terazky přidělí vojína Kefalína, protože ten dělal asistenta při natáčení filmu Ves na hranicích. Asistent je přece zvyklý dělat všechno a ve vsi na hranicích určitě nějaké to prase být mohlo, ne? Nakonec major Terazky uzavře celou záležitost slovy: „Honěc, to je váš človek. Lepšieho aj tak nemáme.“
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Velmi podobné rysy zatím vykazuje i hledání nového českého eurokomisaře. Sice představitelé této vlády rádi opakují, jak jim záleží na Evropské unii a na tom, aby v ní Česká republika zaujímala odpovídající postavení, ale když to mají podpořit činy, tedy kvalitním výběrem vhodné persony do Komise, je všechno jinak.
Jednak jsme se před časem od samotného Víta Rakušana dozvěděli, že tu od samého začátku hrál roli politický handl. Dnes již zesnulý vlivný člen hnutí STAN Věslav Michalik prý navrhl, aby si hnutí řeklo o eurokomisařský post výměnou za to, že ODS dostane funkce premiéra a ministra financí. Čili: „My vám odmáváme Fialu se Stanjurou a vy nás na oplátku necháte vybrat budoucího komisaře.“ Už tady šly české zájmy stranou, protože v době, kdy se STAN o tuto pozici hlásili, Starostové ještě evidentně žádného vhodného kandidáta neměli a přistoupili k tomu stylem „on se v mezidobí někdo najde. Hlavně, že ten někdo bude od nás“. To neznačí žádné velké evropanství, žádnou snahu poslat do evropských struktur to nejlepší.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Předvolební debata v pořadu 360° na CNN Prima NEWS
Čas dokázat lásku k EU činy
Čím více se však blíží termín, kdy Česká republika bude muset vyslovit konkrétní jméno, tím více se situace komplikuje. Části ODS se nelíbí, že by měl budoucího eurokomisaře nominovat STAN, Pirátům zase není po chuti, že oni byli z výběru úplně vyšachováni a argumentují, že českého kandidáta do Komise neměl podle původní dohody nominovat pouze STAN, nýbrž celá koalice PirSTAN. Tedy i oni.
Rakušanovo hnutí si ale trvá na svém stejně, jako si trvá na svém i jejich kandidátka Danuše Nerudová. A právě tady je kámen úrazu. Je totiž celkem známý fakt, že chce-li ČR získat v rámci Komise nějaké významnější portfolio, tak opravdu není dobrý nápad vysílat do Bruselu no-name dámu bez politických zkušeností, bez exekutivních zkušeností, ba co víc, i bez sebemenších zkušeností z unijních struktur. Kromě toho má paní Nerudová škraloup s publikováním v predátorských časopisech, na čemž by si europoslanci během pověstného grilování kandidátů dozajista smlsli.
Také je pozoruhodné, že se paní Nerudová velmi často vyjadřuje, jak je pro nás EU důležitá, jak v Unii máme hrát první housle a být aktivní. Nakonec ale sama svojí kandidaturou hatí možnost, aby ČR dostala něco víc, než jen pár zbytků od stolu. Na Valentýna sice vyznává lásku k EU, ale když to má prakticky dokázat tím, že se nebude tlačit na post, pro nějž nemá kvalifikaci, tak se najednou žádná láska nekoná. Očividně Danuši Nerudové záleží víc na vlastních ambicích, než na Evropské unii nebo České republice.
Ano, osobní ambice se dají chápat. Ale tím, kdo by tu měl vzít rozum do hrsti, je právě hnutí STAN. V souvislosti s projednáváním migračního paktu Vít Rakušan prohlásil, že jeho přijetí je pro ČR takovou maturitou, zkouškou, při níž můžeme dokázat, že jsme dospěli. Jak už víme, takhle matura se Rakušanovi těžce nepovedla. Nyní má ovšem elegantní šanci na reparát. Teď může dokázat, že všechna ta krásná slova o Evropě pro něj nejsou jen prázdnými frázemi. Stačí přestat tlačit Nerudovou a začít hledat jiného kandidáta, jehož „cívíčko“ bude více ladit s profilem osob, jež v Evropské komisi zasedají. Tak, aby Česká republika měla šanci dostat silnější portfolio, než jen rybolov nebo něco podobného.
Dokáže Rakušan tento euro-reparát úspěšně složit, nebo u zkoušky (politické) dospělosti zase ostudně rupne?
