komentátorka
Karolina Stonjeková, externí spolupracovnice CNN Prima NEWS, vystudovala politologii, mezinárodní vztahy, a také obor historická sociologie na Karlově univerzitě. Celý profesní život se živí prací v komerčním sektoru a pracuje jako PR konzultantka. Od roku 2019 do roku 2020 byla také komentátorkou FTV Prima.
Bůh suď, čím to je, ale z nějakého důvodu jsme politikům schopní odpustit naprosto fatální přešlapy, abychom je nakonec mediálně pranýřovali za úplné marginálie. Jako třeba teď prezidenta Petra Pavla kvůli jeho neúčasti u voleb.
Žádná událost v posledních letech nebudí takové emoce a natolik vypjatou atmosféru, jako volby. Svátek demokracie se čím dál častěji stává adrenalinovou válkou nervů, ve které kromě nezáživných reklamních sloganů létají vzduchem hlavně nejrůznější nálepky.
Pamatujete na KPZetku? Takovou tu malou plechovou krabičku, kterou u sebe nosili skauti, a která ukrývala nejrůznější drobné předměty, jež se mohly hodit v případě nouze? ODS se rozhodla jít opačnou cestou a pořídila si DPZku – Decroix, Pecková, Zlatušková. Tyhle tři grácie jí v současné nouzi neváhají obstarat nouzi ještě větší.
Že ve veřejném prostoru létá v posledních letech celá řada bizarních návrhů a nápadů, na to už jsme si celkem zvykli. A přestože přísloví praví, že zvyk je železná košile, dokážou některé šílenosti stále ještě pořádně překvapit. Třeba jako nejnovější nápad, jak zase trochu zkrouhnout svobodu slova…
Senioři jsou hloupí, nerozumí politice a vůbec nechápou, kudy běží zajíc. Sebrat jim volební právo je nejlepší způsob, jak u nás vytvořit ráj na zemi. Alespoň tak by se dala shrnout myšlenka, která na začátku týdne vyvolala rozruch na sociálních sítích.
Prezidentu Petru Pavlovi je možné vyčítat leccos. Ovšem ani ten nejzavilejší prezidentův kritik nemůže hlavu státu vinit z toho, že by jí snad chyběla nápaditost a kreativita. Naopak.
V době všeobecného boje proti nenávisti nám tu postupem času vznikla jedna taková těžko pochopitelná zvláštnost… Existují dva druhy nenávistí. Jedna nenávist je škaredá, zavrženíhodná, ba dokonce je třeba proti ní bojovat – klidně i za cenu omezování svobody slova. Tato nenávist je údajně znakem buranství, hlouposti, nízkého intelektu, či přímo skutečnosti, že je člověk ve svém životě frustrovaný a nešťastný. Tak je to alespoň podáváno…
V Česku naplno zuří válka narativů. Kdo ovládne narativ, vyhrál. Samozřejmě ne celou válku, ale jednu z rozhodujících bitev jistě. A bitva o to, jak bude interpretován spor mezi vládou a prezidentem, je bitva mimořádně důležitá…
Je rozhodnuto. Po dlouhých týdnech, kdy se velká část médií tvářila, že na světě neexistuje zásadnější otázka, než zda prezident Pavel pojede, nebo nepojede na summit v Ankaře, už známe odpověď. A dopadlo to přesně podle slov, která ve filmu Jára Cimrman ležící, spící pronese manželka cestovatele Holuba: „Doma bude. Už se narajzoval dost.“
Debaty se v české politice často nesou v notně absurdním duchu, na což už jsme si za poslední roky povětšinou zvykli. Ovšem snad nikdy se diskuse o určitém tématu nevedla, jak by řekl klasik, tak „falešně a prázdně“, jako je tomu nyní u otázky výdajů na obranu.
Říká se, že politika je o symbolech. Je přitom docela paradoxní, že ti, kteří si na symboly v politice nejvíce potrpí, jsou zároveň ti samí, kteří nejvehementněji obhajují sraz takzvaných Sudetských Němců v Brně – což je akce, jež je právě z hlediska symboliky poměrně dost nešťastná. Vlastně stejně, jako je nešťastné jejich samotné pojmenování, které je bytostně spjato s nacistickým režimem.
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
lajk
prima-living
