komentátorka
Karolina Stonjeková, externí spolupracovnice CNN Prima NEWS, vystudovala politologii, mezinárodní vztahy, a také obor historická sociologie na Karlově univerzitě. Celý profesní život se živí prací v komerčním sektoru a pracuje jako PR konzultantka. Od roku 2019 do roku 2020 byla také komentátorkou FTV Prima.
V Česku naplno zuří válka narativů. Kdo ovládne narativ, vyhrál. Samozřejmě ne celou válku, ale jednu z rozhodujících bitev jistě. A bitva o to, jak bude interpretován spor mezi vládou a prezidentem, je bitva mimořádně důležitá…
Je rozhodnuto. Po dlouhých týdnech, kdy se velká část médií tvářila, že na světě neexistuje zásadnější otázka, než zda prezident Pavel pojede, nebo nepojede na summit v Ankaře, už známe odpověď. A dopadlo to přesně podle slov, která ve filmu Jára Cimrman ležící, spící pronese manželka cestovatele Holuba: „Doma bude. Už se narajzoval dost.“
Debaty se v české politice často nesou v notně absurdním duchu, na což už jsme si za poslední roky povětšinou zvykli. Ovšem snad nikdy se diskuse o určitém tématu nevedla, jak by řekl klasik, tak „falešně a prázdně“, jako je tomu nyní u otázky výdajů na obranu.
Říká se, že politika je o symbolech. Je přitom docela paradoxní, že ti, kteří si na symboly v politice nejvíce potrpí, jsou zároveň ti samí, kteří nejvehementněji obhajují sraz takzvaných Sudetských Němců v Brně – což je akce, jež je právě z hlediska symboliky poměrně dost nešťastná. Vlastně stejně, jako je nešťastné jejich samotné pojmenování, které je bytostně spjato s nacistickým režimem.
Zdi Pražského hradu už zažily kdejakou legraci. Třeba legendární tiskovku prezidenta Miloše Zemana a premiéra Bohuslava Sobotky, která vstoupila do historie pod krycím názvem „Nastav si to, máš to obráceně“. A nebylo by asi překvapivé, kdyby se Sobotkovi dodnes zdály hrůzostrašné sny o holi, zlověstně ukazující směrem k mikrofonu. Ovšem další pokračování války, kterou Petr Pavel rozpoutal proti Strakově akademii, už vypjaté vztahy Zemana a Sobotky překonalo. A to jsme teprve na začátku.
Občanští demokraté si v těchto dnech připomínají pětatřicet let od svého zrodu. Při této příležitosti dokonce vznikla společná fotografie čtyř jejích posledních předsedů. Vlastně je to docela symptomatické: čtyři předsedové AKA čtyři viníci současného ódéesáckého marasmu pěkně pohromadě...
Novákovi versus Bartáčkovi. Hrad versus Strakova akademie. Jedno je komedie filmová, to druhé politická. Nyní jde hlavně o to, zda se tato politická veselohra přesune i do zahraničí, tedy na blížící se summit NATO v turecké Ankaře...
Je to vskutku zapeklitá věc. Termín velkolepě avizované demonstrace na Letné se kvapem blíží, ale jako na potvoru chybí to hlavní – téma. Je to podobné, jako kdybyste okázale ohlašovali otevření nové restaurace, ale pár dní před dnem „D“ vám zdrhnul šéfkuchař.
Debaty odehrávající se v českém veřejném prostoru jsou často bohaté na vzrušené emoce a dramatické zápletky. Bohužel jim ale často chybí to hlavní, tedy nějaké alespoň elementární ratio. Pro současnou debatu o „větrnících“ platí totéž. A nebyli bychom v Česku, kdyby se do diskuse nepromítl také ultimátní argument všech argumentů, tedy Rusko a Putin...
„Časy se mění, co bylo dnes, zejtra není,“ zpívá se v jedné písni, jejíž slova se dají na dnešní dobu vztáhnout naprosto dokonale. Po čtyřech letech hysterických výkřiků, že „patříme na Západ“, jsme se najednou ocitli v situaci, kdy je Západ vlastně tak trochu „fuj“. Paradoxně to ale netvrdí nově nastoupivší vláda, o níž jsme naopak slýchali, jak nás zaručeně potáhne na Východ. Tvrdí to bývalá vláda a její sympatizanti, kteří si přitom z patření na Západ udělali svého druhu náboženství.
Asi bychom těžko našli jinou profesi, která byla historicky tak režimně konformní, jako jsou herci. Za protektorátu točili pro „Němce“ prostě proto, že každý člověk se chce pracovně realizovat a realizací se u herce rozumí natáčet a hrát. Čest výjimkám, jako byla třeba Jiřina Štěpničková, která si raději nechala operovat zcela zdravé koleno, jen aby měla alibi, proč roli během protektorátu odmítnout. A scénu, jak se umělecké ikony z doby normalizace nechaly nahnat do Národního divadla na podpis Anticharty, raději nebudeme ani připomínat.
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
lajk
prima-living
