komentátorka
Karolina Stonjeková, externí spolupracovnice CNN Prima NEWS, vystudovala politologii, mezinárodní vztahy, a také obor historická sociologie na Karlově univerzitě. Celý profesní život se živí prací v komerčním sektoru a pracuje jako PR konzultantka. Od roku 2019 do roku 2020 byla také komentátorkou FTV Prima.
Staré úsloví říká, že tradice zavazuje. Znamená to, že tradice vlastně vytvářejí univerzální rámec, jak v nějaké situaci postupovat a jak ji řešit. Pokud se tradice poruší, zaniká s ní i daný postup a závazek, který z toho vyplývá. Přesně to se teď stalo, pokud jde o volbu předsedy dolní parlamentní komory. Ale abychom byli fér, dodejme, že to není chyba nastupující vlády. Gentlemanské tradice přestaly platit už více jak dekádu předtím. Bohužel...
Doba vymknutá z kloubů šílí... Předvolební atmosféra je vyhrocená do nebývalých rozměrů, které hravě předčí rozdělenost společnosti v době covidu nebo prezidentských voleb. A jak jsme viděli začátkem tohoto týdne, není daleko ani k násilí. Takové klouby dá jen stěží někdo do pořádku a vlastně se o to nikdo ani nesnaží.
Říká se, že projekty v Česku mívají obvykle šest fází. Fáze 1 nadšení, fáze 2 vystřízlivění, trojka zděšení, čtyřka hledání viníků, fáze 5 potrestání nevinných a konečně fáze číslo 6 - vyznamenání nezúčastněných. Zatím není jasné, jestli si jeden ze zásadních projektů Fialovy vlády zvaný korespondenční volba projde úplně všemi těmito fázemi. V každém případě je ale již nyní jisté, že celkový počet registrovaných zahraničních voličů nás posunul do druhé fáze – vystřízlivění.
Ty nejdůležitější věci se od politiků nedozvíme buď vůbec, nebo pozdě. Zpravidla až v době, kdy z politiky odejdou, či když jsou z ní odejiti. V takovém případě nastává doslova ohňostroj upřímnosti a člověk často nestačí žasnout, jak otevřená vyjádření najednou slyší. Jako třeba teď od exministra spravedlnosti Pavla Blažka.
Toužebné čekání na hlavní líčení v kauze Dozimetr nebo na další časovou osu z magické dílny Evy Decroix (ODS) si v těchto dnech můžeme ozvláštnit malérem poslankyně ANO Margity Balaštíkové. Ta se měla snažit zkomplikovat podnikání svému bývalému manželovi a terčem „války Roseových“ se málem stal i pes exmanželovy nové družky.
Když se objevila kauza miliardového bitcoinového daru, vypadlo to pro hnutí STAN jako výhra v legendární Tutovce. V předvolebním období se Starostům nemohlo stát nic lepšího, než že se jejich průšvih zvaný Dozimetr přebije malérem sice koaličních partnerů, ale jinak fakticky politických rivalů. Navíc jsou preference STANu a koalice Spolu do značné míry spojené nádoby, takže cokoli, co by koalice Spolu díky bitcoinům ztratila, mohl STAN snadno získat. Mohl, ale nezíská. Tanec mezi vejci se míjí účinkem a Starostové místo rázné akce působí spíše jako nesmělý František Koudelka ze slavné komedie Jáchyme, hoď ho do stroje!
Koordinátor dokoordinoval. Ale namísto toho, abychom si v plejádě nezodpovězených otázek bitcoinové aféry mohli škrtnout jedno bílé místo, vzniklo nám jeho odchodem další. Ke všem zásadním otazníkům (a že jich je!) přibyl nový: Skončil skutečně David Uhlíř proto, že chtěl ve své závěrečné zprávě zveřejnit, že bitcoiny pocházely z trestné činnosti, a tudíž je darovací smlouva neplatná?
Kdyby skutečně existovala legendární paní Jechová, obrážela by teď v šátečku na hlavě a se svým typicky bezelstným výrazem ve tváři sekretariáty politických stran. Nechtěla by ovšem vidět ani půdičku, ani sklep, nýbrž program, s nímž jdou strany do voleb. „Dobrý den, máte program? A mohla bych ho vidět?“
Před parlamentními volbami bývají ponejvíce ohroženy dvě věci. V prvé řadě jsou to naše peněženky, protože politici v honbě za hlasy neváhají slibovat komukoliv cokoliv. Ve druhé řadě pak volby představují nebývalý nápor na naši psychickou pohodu – či jak se dnes moderně říká „wellbeing“. Zachovat si ve vypjaté atmosféře alespoň špetku zdravého rozumu a vnitřní harmonie by byl těžký oříšek i pro zkušeného jogína, natož pro průměrného voliče. Tyto volby jsou ale přesto něčím jiné. Tady už nejde jen o prachy nebo o rozum. Teď jde doslova o život!
Říká se, že politika je o symbolech. To, že šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová ustála hlasování o nedůvěře prakticky ve stejný den, kdy se začaly obchodovat emisní povolenky pro domácnosti, je vlastně také takový symbol. Symbol toho, jak EU místo řešení problémů problémy vytváří a hází sama sobě i svým občanům klády pod nohy. Za další symbol pak lze považovat to, že partaje, jež se v Česku před volbami tváří, že si najednou uvědomily míru zeleného maléru, jehož je Ursula vlajkovou lodí, ji v čele EK v podstatě podržely.
Volby nejsou dobré jen k tomu, abychom si vybrali, kdo bude čtyři roky rozhodovat o našich životech a peněženkách. Jsou dobré také k tomu, aby se politici jednou za čas pořádně vyděsili. Ano vyděsili. Vyděsili toho, co za ty čtyři roky předtím napáchali. A aby se z obavy, že jim voliči všechno za plentou náležitě spočítají, snažili zjednat nápravu svých vlastních provinění. Přesně, jak to nyní horečně činí Petr Fiala s Green Dealem...
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
playboy
lajk
prima-living
