Karolina Stonjeková

Existuje spousta věcí, které by člověk ani náhodou nechtěl. Třeba duševní „svěžest“ Joea Bidena, minulost Petra Pavla nebo „sekeru“ Zbyňka Stanjury. Pak jsou tu ovšem věci, které by chtěl mít každý. Například Rothschildovy prachy nebo sebevědomí Danuše Nerudové. Ta se totiž v rozhovoru pro týdeník Respekt svěřila, že kdyby padla Fialova vláda (která pravděpodobně nepadne), neváhala by opustit mandát v Bruselu (který zatím nemá) a nechala by se pověřit sestavením vlády (ačkoli ji nikdo ničím takovým pověřovat nechce).

Řekněme to otevřeně: dění na Slovensku tu většinou sledují jen opravdoví fajnšmekři přes politiku. Obecně se totiž předpokládá, že to, co je skutečně pozornosti hodné, se děje na západ od našich hranic, nikoli na východ. Jak se ukazuje, je to chyba. Na Slovensku se totiž v posledních letech odehrává všechno podstatné, co se nakonec stane i u nás, byť s několikaletým zpožděním. Dobrá zpráva tudíž je, že kdo chce znát českou politickou budoucnost, nemusí chodit ani ke kartářce, ani dlouze civět do křišťálové koule. Stačí se místo toho důkladně podívat, co se odehrává v Bratislavě.

Tuzemskou politikou obchází strašidlo – strašidlo chvilkařských demonstrací. Nebo spíš už jen takové malé strašidýlko. Jenže situace se nám v toku času změnila a role se obrátily. Ti, kteří ještě před čtyřmi lety stáli na pódiu vedle samozvaného spasitele v hnědém svetru, jsou dnes najednou těmi, proti nimž se demonstruje.

Divadelní hra Marka Grigorijeviče Rozovského s názvem Koncert V vznikla ve druhé polovině 80. let a patří k předním dílům ruské satirické tvorby. S úspěchem ji nastudovalo legendární brněnské divadlo Husa na provázku, kde se hrála ještě krátce po revoluci. Přestože se Rozovského kus odehrává za časů reálného socialismu, je aktuální dodnes. Jak moc aktuální, to nám ukázala kauza zrušeného pražského koncertu operní divy Anny Nětrebkové.

„Sliby splníme. Prosadíme korespondenční volbu pro Čechy v zahraničí, přestože víme, že nás to bude stát hodiny obstrukcí,“ prohlásil před pár dny Vít Rakušan. Je hezké, když chce politik také jednou plnit své předvolební sliby. Méně hezké už je, pokud to dělá jen proto, aby si zachránil holou... existenci.

Horká kauza posledních dní by se dala shrnout celkem stručně: prezident se škraloupem z minulosti navrhl na ústavního soudce muže se škraloupem z minulosti. Takové hodnocení sice není k oběma aktérům zrovna laskavé, to je pravda. Ale bohužel pro ně, je věcně zcela správné. A bohužel pro nás – díky této kauze jsme se o našich politických představitelích něco moc zajímavého dozvěděli.

Je to scénář, který celkem důvěrně známe z jiných oblastí společenského nebo politického života: na počátku stojí dobrá, či dokonce šlechetná myšlenka. Ta se ale po čase v rukou fanatických aktivistů škaredě zvrhne a potvrdí pravdivost rčení o tom, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Na konci pak zůstane už jen pachuť z toho, že něco, co bylo myšleno dobře a mělo pomoci (v tomto případě obětem sexuálního násilí), vlastně spíš uškodilo a žádné zadostiučinění nepřineslo. Nejnovějším takovým příkladem je kampaň Me Too, kvůli které byl roky vláčen bahnem herec Kevin Spacey. Ale nejen on...

Dvě procenta hlasů. Přesně tolik lidovcům přisoudil aktuální průzkum společnosti Median, čímž se tato strana zařadila po bok irelevantních a často obskurních politických straniček, věčně neúspěšných čekatelů na vstup do Sněmovny. Když máte z jedné strany Šlachtovu Přísahu a z druhé Rajchlovo PRO, tak vám náladu nevylepší ani relaxační jízda na traktoru, a asi nezbývá než se dát na modlení. U etablované strany s dlouhou historií je to samo o sobě velký špatný. Ještě větší špatný je to pak u strany, která je součástí vlády. Tohle velký špatný má ale své jasné příčiny a lidovci si na ně zadělali úplně sami.

Pozor, pozor! V našich zeměpisných šířkách se objevil nový živočišný druh – Asinus twitterus neboli hlupák twitterový. Hojně se vyskytuje na sociálních sítích, nejvíce aktivní je v noci a na Twitteru. Na první pohled působí legračně, někdy až zmateně, ale dokáže být i velmi nebezpečný. Místo racionálního úsudku totiž používá emoce a svojí činností škodí nejen svému okolí, ale i sám sobě. Ačkoli to často neví... Poznávací znamení: je členem vlády, ale najdeme ho také v Poslanecké sněmovně a Senátu. Pokud se s hlupákem twitterovým v kyberprostoru setkáte, platí jednoduché pravidlo: nehladit, nekrmit, zasmát se a zaťukat si na čelo. A vše si řádně zapamatovat. Protože volby se blíží.