KOMENTÁŘ: Stane se Elon Musk novým Kissingerem?
Během nostalgické rozlučky prezidentů Bidena a Si na summitu zemí Asia-Pacific Economic Cooperation(APEC) na konci minulého týdne v Limě vyjádřila čínská hlava státu obavy z růstu jednostranných kroků, protekcionismu a z rozdrobení světové ekonomiky, zatímco Biden prohlásil, že svět je v momentu významných politických změn.
Takovým „momentem změn“ je i návrat Donalda Trumpa, pokoušejícího se v čele republikánů anulovat mnohé z toho, co do mezinárodní politiky od časů Billa Clintona vnášeli demokratičtí prezidenti. Avšak ani v republikánské straně nepanuje ohledně cesty vedoucí k návratu „k veliké Americe“ shoda. A tak Trumpův vznikající tým vlaje mezi dvěma diametrálně odlišnými zahraničněpolitickými směry.
ČTĚTE TAKÉ: Trump si vybral historicky nejmladší mluvčí, bude jí 27letá Leavittová
Krajní konzervativce s tvrdou a „intervenční“ linií zastupuje budoucí ministr zahraničí Marco Rubio, syn kubánských emigrantů, který všechny komunistické režimy pravděpodobně vidí jen jako varianty nenáviděné castrovské Kuby.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Jeho nominace proto vzbudila na Tchaj-wanu vysoká očekávání, zatímco v Číně úzkost. Vždyť Rubio kritizoval Čínu dávno předtím, než se to stalo ve Washingtonu trendem. Jako nejtvrdší kritik dostal dokonce i zákaz vstupu do Číny, což může vést k zajímavým technickým potížím při státních návštěvách. Rubiovy vyhraněné postoje vůči Číně, Tchaj-wanu a Hongkongu sdílí i Pete Hegseth, navržený na ministra obrany a Mike Waltz, budoucí poradce pro národní bezpečnost.
Vzhledem k „transakčnímu“ stylu prezidenta Trumpa, který se jako pragmatický byznysmen dokáže dohodnout s kýmkoliv, však lze čekat, že bude tyto „radikály“ užívat více jako beranidlo k otevírání bran či k prosazení svých cílů. Vlastní zahraniční politiku by přitom mohl dotvářet spíš s umírněnými republikány, vždyť i Rubia dovedl k prohlášení, že „USA vstupují do éry pragmatické zahraniční politiky“, a Rubio pod Trumpovým vlivem dokonce náhle změnil kdysi jednoznačné postoje, třeba v nutnosti podpory Ukrajiny.
Dohoda s autokratickými režimy?
V táboře umírněnců vyčnívá o hlavu nad všemi Trumpovo „libero“, podnikatel a „přítel východních vládců“ Elon Musk. Trump jeho neoficiální roli potvrdil před pár dny, když jej nasadil k jednání o snížení napětí s íránským ambasadorem v OSN. I když oslaben, je Írán stále klíčovým blízkovýchodním hráčem a podporou proxy milicí destabilizuje nejen celý region, ale přes jemenské Hútíe zasahuje i globální rudomořskou trasu, která zneklidňuje všechny od Madridu po Helsinky.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Kdo je Trumpova nová ministryně školství?
Musk je zatím Trumpův nejoblíbenější poradce. Během vítězného projevu jej označil za „supergénia“, zatímco si ještě můžete vzpomenout na někdejší Trumpovo cejchování Rubia v primárkách 2016: „Jednou nervák, vždycky nervák“. Muska také přibral k prvnímu povolebnímu telefonátu s ukrajinským prezidentem Zelenským. Trump sice Muska spolu s dalším miliardářem Vivekem Ramaswamym ze vzdělané bráhmanské rodiny jmenoval společným šéfem nového Ministerstva pro vládní efektivitu, ale v globální politice bude určitě Muskovi pozorně naslouchat.
Ve vztahu k Tchaj-wanu vyvolává Musk otázky, neboť kromě silného obchodního propojení s Čínou a osobního vztahu s prezidentem Si ještě prohlásil, že Tchaj-wan by měl jednoduše přijmout hongkongský model „jedna země, dva systémy“. Stejně jako mnoho republikánů ani Musk nevidí velký smysl v podpoře dočasných ohnisek napětí, jako jsou Tchaj-wan či Ukrajina, ale stabilizujícím faktorem jsou pro něj dohody s klíčovými autokratickými vůdci. Tím Musk vytváří dojem, že by mohl jako nový „Kissinger“ zprostředkovat dohodu USA s Čínou, a nakonec i s dalšími autokratickými režimy, do kterých má často otevřené dveře.
Indonésii není radno podceňovat
V Trumpově týmu jsou i další kritici současné zahraniční politiky v Asii. Z jiného soudku je bezpečnostní stratég a poradce Elbridge Colby. Ten vyčíslil náročné podmínky, po jejichž splnění bude Tchaj-wan teprve hoden americké pomoci. Příležitostně se dokonce nechal slyšet, že v případě konfliktu s Čínou by USA měly zvážit preventivní bombardování tchajwanské výroby polovodičů firmy TSMC.
Čtěte také
Zcela ve stínu amerických voleb zůstala první zahraniční cesta nového indonéského prezidenta Prawobo Subianta, vedoucí do Pekingu a hned následně do Washingtonu. V Číně byla jednání tradičně velmi vstřícná, pozorovatele ale zarazil podpis společného prohlášení o Jihočínském moři, ze kterého se mohlo zdát, že Prawobo uznává čínskou „linii devíti čar“, zasahující do nároků hned několika indonéských sousedů. Nejspíš ale šlo jen o přehmat nového ministra zahraničí Sugiona a diskuse o Jihočínském moři zůstává beze změn. Uvidíme.
Vedle celkem rutinního jednání s Joe Bidenem ve Washingtonu zaujal Prawobův telefonát Donaldu Trumpovi: „Rád bych vám osobně zavolal, ať jste kdekoli. Jsem ochoten letět, abych vám poblahopřál osobně, pane.“ Je považován za vyjádření politické priority, kterou Prawobo přikládá staronovému americkému spojenci.
Nový indonéský prezident, bývalý generál a zarytý nacionalista, se podle všech známek chystá Indonésii více zviditelnit na globální scéně než jeho předchůdce Jokowi. Prioritou jsou mu vztahy s Čínou, USA a západní Evropou, ale jeho politika mnoha azimutů zahrnuje i Rusko, se kterým Indonésie před dvěma týdny realizovala první společné vojenské cvičení v Jávském moři. Indonésii není radno podceňovat. I když je to země nám vzdálená, se čtvrt miliardou obyvatel platí za čtvrtý nejlidnatější stát světa s nemalými ambicemi.
Zítřek budeme znát až pozítří
Také další země „více azimutů“, Indie, vidí formování Trumpova týmu pozitivně. Dva z nejvyšších představitelů jsou známí svými proindickými postoji a současně tvrdostí k Číně. Senátor Rubio hájil i dříve hlubší partnerství s Indií a v červenci představil v Senátu návrh Zákona o obranné spolupráci obou zemí, s možností podpory Indie při reakci na rostoucí hrozby vůči její územní celistvosti, a to s poskytnutím nezbytné bezpečnostní pomoci k odstrašení protivníků a podobně. Indie by také získala stejný status jako spojenecké Japonsko, Izrael, Korea a členské země NATO, zejména pokud jde o transfery technologií. Indií je vítán i floridský kongresman Mike Waltz, bývalý plukovník Zelených baretů a protičínský jestřáb, který současně předsedá indickému výboru ve Sněmovně reprezentantů.
Čtěte také
Další asijský postup prezidenta Trumpa, zejména vůči Číně, zůstává přesto velmi nejasný. Ačkoli Trump slibuje drastická opatření zasahující Čínu masivními cly až ve výši 60 %, stále není jasné, co po převzetí úřadu za dva měsíce opravdu udělá. Není zřejmé ani to, zda vidí Tchaj-wan jako spojence hodného společné obrany, nebo jen další nástroj pro vyjednávání s Čínou, což vyvolává obavy zejména u vládnoucí Demokratické pokrokové strany Tchaj-wanu.
Prezident Si prohlásil v Limě, už spíše pro tým prezidenta Trumpa, že „čínský cíl, kterým jsou stabilní, zdravé a udržitelné čínsko-americké vztahy, zůstává nezměněn“. Současně upozornil, že pouhé soupeření se snahou druhého poškodit může rozvrátit vzájemné vztahy obou zemí a vrátit je do neradostné minulosti.
Zda se Trump nakonec v americko-čínských vztazích přikloní spíše k radikálům nebo umírněným, to ukáží až první měsíce příštího roku. Začátek americko-čínské komunikace v nové sestavě bude nejspíše jen těžko horší než v březnu 2021 v aljašském Anchorage, kde tehdy nový Bidenův tandem Blinken – Sullivan dokonce odmítl označit jednání za dialog, protože šlo jen „… o ujasnění vzájemných stanovisek a problémů“. A tak se teprve uvidí. Jak praví čínské přísloví: „Zítřek budeme znát až pozítří“. Něco na tom je.
VIDEO: Kontroverzní Trumpův tým
