Martin Fuksa: Nést českou vlajku pro mě byla neuvěřitelná čest. A jak se teď cítím?

Martine, v první řadě moc gratulujeme k obrovskému úspěchu, který jste pro Česko v Paříži zajistil. Jak se cítíte jako čerstvý zlatý olympijský vítěz?

Přiznám se, že pokaždé, když mi to někdo takhle řekne nebo si to přečtu, zní opravdu krásně, ale úplně upřímně? Já si to asi neuvědomuji. Přijde mi, že se vlastně nic nezměnilo, “jen” jsem vyhrá závod v Paříží a zrovna to bylo na olympiádě. Je to ale fakt skvělý pocit, možná jsem si tohle ani nevysnil. Když jsem s kanoistikou začínal, přál jsem si získat medaili na olympiádě, ale asi jsem nikdy nevěřil, že bych mohl získat zlatou a být olympijský vítěz. Ale je to skvělé a jsem moc rád, že to přišlo, protože jsem k tomu dlouhé roky směřoval. Věděl jsem, že na to mám a teď jsem to konečně prodal.

Co vás napadlo jako první, když jste dojel do cíle? Dají se vůbec popsat tyto pocity euforie?

Musím říct, že jsem měl v hlavě úplně prázdno. Byl jsem šťastný, ale mně se tak jako spíš ulevilo, protože o získání medaile jsem usiloval potřetí. Dvakrát mi to nevyšlo, ale jinak všechny ty závody mezitím jsem medaile sbíral. Věděl jsem, že letošní olympiáda může být klidně i jedna z posledních šancí, i když samozřejmě doufám, že olympiáda v Los Angeles se mě ještě týkat bude. Ale u sportovce po třicítce nikdy nevíte, který závod může být tím posledním. Jsem moc rád, že to klaplo. Fyzicky se cítím možná nejlépe v životě, a to platí i pro mentální stránku. Je to pro mě takové zadostiučinění. Tak jsem si oddychl, že jsem to na olympiádě dokázal.

Jak jste si atmosféru Českého domu v Paříži a vůbec celé olympijské dění užíval? Včetně zakončovacího ceremoniálu, kdy jste spolu s bronzovou oštěpařkou Nikolou Ogrodníkovou nesli českou vlajku.

Já jsem upřímně olympiádu moc neřešil. Nebydleli jsme s týmem ani v olympijské vesnici, byli jsme odříznutí, protože jsem se chtěl opravdu 100% soustředit na svůj výkon. Vlastně jsem ani nechtěl zažívat olympiádu tak, abych si ji jakkoliv víc připouštěl. Říkal jsem si, že jsem “jen” na klasickém závodě, na který jsem zvyklý, kde chci prodat svůj nejlepší výsledek. Myslím, že to, že jsem olympijskou atmosféru necítil, pro mě bylo jenom dobře. Pak jsem si vše ale vynahradil po závodě v Českém domě, kde jsem si atmosféru vychutnal plnými doušky. A bylo to fantastické. Jsem moc rád, že v Paříži bylo tolik českých fanoušků. Jak se na medaili čekalo delší dobu, byla to strašná euforie. Moc jsme si celý večer užili  s rodinou, přáteli a samozřejmě také fanoušky. Když mi Martin Doktor hned po vítězném finále řekl, jestli bych byl vlajkonošem na zakončovacím ceremoniálu olympijských her, přijal jsem to s velkou radostí. Byla to pro mě obrovská čest.

Kromě zlaté medaile samozřejmě, co si z Paříže odnášíte za nejsilnější zážitek?

Celý ten páteční den se povedl. Semifinále i finále byly super. I to, jakým stylem jsem závod vyhrál. V tu chvíli na mě prostě nikdo neměl. Všechno si to krásně sedlo. Když jsem stál na stupni vítězů, viděl jsem svou rodinu a fanoušky a hrála česká hymna. Na to nikdy v životě nezapomenu.

Jak vypadaly vaše dny v Paříži před závody? Měl jste třeba čas zajít se podívat na ostatní sporty jako divák?

Vůbec ne. My jsme s týmem do Paříže přijeli těsně před závody. Přesně tak, jak jsme zvyklí před jakýmkoliv jiným závodem v Evropě. Nechtěl jsem se v Paříži zbytečně stresovat, než nastane můj den. Takhle jsem mohl aspoň v klidu trénovat doma a pak do Paříže přijet a ukázat to nejlepší, co ve mně je. A to se ukázalo jako dobrá varianta, soustředit se jen na sebe. Maximálně jsem se sem tam podíval doma u televize na nějaké sportovní klání.

Máte před závody speciální rituály? Jste pověrčivý?

Rituálů mám nespočet. Ať už je to například to, na jaké straně naskakuji na vodu, jaké nosím oblečení, jak si utírám loď. Je toho dost. Vždy když se mi nějaký závod povede, tak to přenáším i do těch dalších a to jsou vlastně i mé “olympijské” nalakované nehty, se kterými jsem do Paříže odlétal. Prostě sportovec rituály má, je pověrčivý a já jsem jeden z nich.

Jaké vás čekalo doma přivítání?

Přivítání mě čekalo neskutečné. Na náměstí v Nymburce se sešlo několik stovek lidí a přivítali mě skutečně velkolepě, bylo úplně plné. Neskutečná nádhera, nečekal jsem to. Můj příjezd se ohlásil v pondělí ráno a večer se vše uskutečnilo. Vážím si, že jsem lidem stál za to, aby přišli a užili si tu radost na nymburské náměstí se mnou.

Máte vůbec čas si maličko oddychnout, zrelaxovat?

Po olympiádě jsem byl týden doma, plnil jsem spoustu mediálních povinností a do toho jsem se snažil trénovat. Tréninky ale byly v neobvyklé časy - buď brzy ráno nebo pozdě večer, kdy mi povinnosti dovolily. Odpočinku tedy zatím moc nebylo, protože jsem nyní na závodech v Uzbekistánu. Hned po nich už jsem si ale opravdu slíbil relax. Těším se, až s rodinkou podnikeme výlety. Vezmeme auto, jezdím Toyotou RAV4, která je velmi praktická, a dojedeme na hezké místo, kde se dobře najíme a užijeme si, že jsme spolu. Umím odpočívat i sám. V autě třeba rád poslouchám nahlas písničky nebo poslouchám různé podcasty a prostě “vypnu” hlavu.

Co dalšího vás v nejbližší době čeká?

Momentálně jsem na mistrovství světa v Uzbekistánu, kde mě v neděli čeká finále. Bude to poslední zápas sezóny, na 500 metrů na neolympijské trati. Zde se jezdí jen neolympijské tratě, žádný kilometr. Pak mě pořád čeká spousta mediálních povinností, a to až do září. A do toho už plánujeme právě ty rodinné výlety s mýma holkama, abych jim vynahradil čas, kdy jsem s nimi nemohl být. Moc se na to těším, na chvíli půjde kánoi stranou. Maximálně se pojedu projet na kole, to mám poslední dobou rád, loni mě to dost chytlo a baví mě to.

(pozn. redakce: na mistrovství světa v Uzbekistánu získal Martin Fuksa stříbrnou medaili)