Žije v Hodoníně, ve čtvrtek ale musel na odpolední směnu do firmy Groz-Beckert v Lužicích. Do jedné ze čtyř obcí, které zdevastovalo ničivé tornádo. Do fabriky dojíždí patnáct let, z Hodonína to má jen čtyři kilometry. „To se ani nevyplatilo havarijní pojištění, tak jsem si ho nezařizoval. Auta přece nelítají vzduchem,“ říká s lehkou ironií u zničené fabie, která teď připomíná pomačkanou plechovku od sardinek.
Od pojišťovny proto žádnou náhradu nedostane. „Co se dá dělat, hlavně, že jsme to přežili,“ usměje se na přítelkyni, která měla ve čtvrtek ve stejné fabrice ranní směnu. „Jedno auto nám proto zůstalo,“ říkají. Štěstí v neštěstí. V pátek odpoledne přijeli z Hodonína do Lužice, aby vypátrali, co vlastně tornádo provedlo s jejich fabií.
Tanec s tornádem
Napřed vůz hledali na velkém firemním parkovišti, ale tam ho nenašli. Tornádo automobil nadzvedlo, jako by šlo o autíčko z lega, a několikrát s ním zřejmě praštilo o zem, načež ho posadilo sto metrů od parkoviště. A to s ním ještě prolétlo hradbou vzrostlých stromů, z nichž nadělalo třísky.
Muselo to být hodně divoké tango, načež tornádo odválo k nebesům a fabii ponechalo ležet na asfaltu jak kostlivce. „No nic, už to auto mohu tak jedině odhlásit,“ obhlíží vrak majitel. A ze zásuvky v palubní desce si odnáší pár osobních věcí.
Napřed jen foukalo
„Začínalo to přitom nevinně – trochu větřík, prostě foukalo,“ popisuje, jak si během šichty všiml změny počasí. „Ještě jsme si v práci říkali, že z toho zas nic nebude, žádná bouřka ani déšť.“ Bylo z toho tornádo! Kdyby seděl v autě, asi by mu přírodní živel nedal šanci. „Stalo se to po osmé večer, naštěstí jsem byl u strojů,“ líčí.
Firma Groz-Beckert vyrábí v obci Lužice jehly do pletacích strojů. Hlavní hala je sice poškozena, zaměstnanci v ní ale tornádo přečkali bez újmy na zdraví. Mnohem hůř dopadla protější hala Moravských naftových dolů, ta se zřítila jako domeček z karet. Tornádo tam naštěstí nenašlo ani živáčka.
Hledání vraků
Auta z parkoviště firmy Groz-Beckert běsnící živel rozházel do okolí sta a více metrů. A proto i další zaměstnanci, na které vyšla ve čtvrtek odpolední směna, teď pátrají po svých vozech. Většina z nich přitom nebydlela v žádné ze čtyř postižených obcí, vesměs do práce dojížděli z Hodonína i odjinud.
Tohle byl zkrátka ukázkový příklad českého rčení: Být v nepravou chvíli na nepravém místě.
