reportáž

Ne vždy stojí diplomacie na nudných jednáních u stolu a formálních večeřích, občas dobře poslouží i veselé lidové písně. Přinejmenším česká delegace prezidenta Petra Pavla se rozhodla překvapit maorský kmen Ngāti Whātua na Novém Zélandu svým vlastním pěveckým vystoupením, které neočekávali ani členové novinářského doprovodu. „Vysoký jalovec, vysoký jako já, přeskoč ho má milá, rovnýma nohama!“ znělo sborově maorskou obřadní síní Ōrākei Marae. A reakce potomků původních novozélandských obyvatel? Nadšení – byť netušili, o čem písnička je.

Tataráčky, bramborový salát, ale také steak či guláš z klokaního masa. I takhle může vypadat česko-slovenská večeře v australském Sydney. Právě ve společnosti svých krajanů odstartoval prezident Petr Pavel dvoutýdenní návštěvu Austrálie a Nového Zélandu, kam česká hlava státu oficiálně zavítala naposledy před 30 lety. Dočkal se proto nejen vřelého přivítání, ale také ochutnávky tradičních pokrmů z exotických surovin. „Velký králík, který chutná jako hovězí,“ okomentoval klokaní specialitu prezident Pavel o den později na dotaz novinářů, jak mu v neděli chutnalo.

Na první pohled vypadá La Grange jako každé jiné městečko v americkém Texasu. Farmičky se skotem, pily plné nařezaného dřeva, zarostlí muži s tetováním. Jeden z nich na mě zamával, ať jdu blíž – a měl na sobě moravský kroj. „Vítejte v USA, jmenuji se Ian Homola. Berte si kolache, berte si,“ nabádal mě i další reportéry. La Grange totiž není ledajaké městečko – právě sem v 19. století zamířili čeští přistěhovalci. Češtině už sice tolik nevládnou jako jejich dávní předci, na své středoevropské kořeny ale nezanevřeli.

Reportérku Kristínu Kövešovou napadli v Trnavě. Za útokem mají stát lidé, o kterých točila reportáž pro TV Markízu. Žena skončila se zlomeným nosem, naraženou páteří a otřesem mozku v nemocnici. O incidentu informovala slovenská média, včetně stanice TV Markíza.

Slovensko křižoval proruský motorkářský gang Brat za Brata, který prodává trička se státním znakem Ruské federace a netají se úzkou spoluprací s ruskou ambasádou. I to byla součást oslav 80. výročí Slovenského národního povstání (SNP), které u východních sousedů trvaly dva měsíce a skončily poslední říjnový víkend (povstalecká Banská Bystrica padla 27. října 1944). K bizarnímu průběhu přispěli kromě motorkářů hlavně někdejší poslanci extremistické strany Mariana Kotleby, kteří SNP uctili z pozice ministrů či tajemníků v kabinetu Roberta Fica. „Na Slovensku na celé čáře zvítězil oportunismus. Pro Kotlebovu stranu přitom klerofašistické válečné Slovensko představovalo vzor, na který s hrdostí navazovala,“ říká historik Jan B. Uhlíř, jenž v roce 2020 svědčil při procesu s Kotlebou z pozice soudního znalce.

Dětský kočárek, kuchyňské hodiny, matrace, noční stolek i mrtví potkani. Milion kilogramů odpadu. Právě tolik věcí zatím skončilo na povodňové skládce ve Městě Albrechticích na Krnovsku, obec má přitom jen pár tisíc obyvatel. A vyklízí se tam dál, vnitřnosti domů, bytů, sklepů, garáží či hospodářských budov i měsíc po záplavách stále míří na smetiště. „Doma mě ještě čekají vodou prolité sklepy i zahradní domek, to všechno také skončí na skládce,“ vypráví starostka městečka Jana Murová.

Bagr se měsíc po ničivé záplavě stále zakusuje do baráků označených písmeny XX, což je ve vyplaveném Jeseníku znamení smrti. I pro usedlosti, které v Šumperské ulici stály třeba 150 let a přežily stoleté povodně v roce 1903 a 1997. „Ty letošní byly nejsilnější v novodobé historii,“ srovnává Tomáš Svoboda, učitel dějepisu na jesenickém gymnáziu. „Z těch se budeme ještě dlouho vzpamatovávat,“ posteskne si nad korytem řeky Bělá, která bořila domy a s automobily si hrála jako s dětskými lodičkami ve vaně.

Stojí u otevřeného okna na nábřeží Opavice, která před čtyřmi týdny zničila její byt. Před řekou utíká marně. „Při povodních v roce 1997 jsem přišla o dům v Holčovicích, voda ho zbourala. A teď mi Opavice vyplavila byt tady ve Městě Albrechticích. Potřetí už nic takového nechci zažít,“ modlí se v okně 82letá důchodkyně Magdaléna Metzlová.

Jedna vyplavená restaurace vedle druhé. Bahnem obalené sudy s pivním mokem stojí ve vytopeném pivním baru Mexicana v Opavě i tři týdny po záplavách. „Voda sahala po strop, prostě bazén. V pivovaru slíbili, že bečky odkoupí zpět, ale ještě si pro ně nepřijeli,“ říká provozní Patrik Andrejka. Ve stejné ulici proud řeky Opavy prorazil skleněné výlohy restaurace U Draka a metr vody natekl i do pivnice Na Rožku, ve které se chmelovina čepuje více než 130 let.

Romové z východoslovenských Rožkovan obývají stejné chýše, v jakých jejich předkové žili před sto i více lety. Reportér CNN Prima NEWS přijel do osady s unikátními historickými snímky, které tu pořizoval fotograf Jozef Kolarčík-Fintický ve třicátých letech minulého století. Stísněná roubená obydlí bez vody či elektřiny se od té doby moc nezměnila, středověké poměry jen doplnil plech anebo lepenka. Reálný život v dnešní osadě je ovšem jiný než třeba v roce 1934, zmizeli koně a ubylo úsměvů. A v osadě je doma neskutečná bída, většina Romů přežívá na sociální dávce 85 eur (2 137 korun) měsíčně.

Učitel David Honěk ze slezského Děhylova právě dokončoval rodinný dům nedaleko řeky Opavy, chyběla jen terasa a plot. Čtvrt století také aktivně chrání ohrožené přírodní lokality či živočichy, mimo jiné i vzácné mokřady nebo obojživelníky. Vodní živel teď ale novostavbu, ve které už bydlel s partnerkou Hanou, prakticky zničil.

Povodeň připravila o domov asi 30 stálých obyvatel garáží v ostravských Mariánských Horách. Včetně otce Radka Filipiho, současného partnera zpěvačky Lucie Bílé. Favela u někdejší koksovny Jan Šverma je po záplavách zčásti srovnaná se zemí. Z několika desítek příbytků záplavy strhaly střechy, u dalších pobořily i stěny. O poslední útočiště přišla také 52letá vdova Dagmar Paláková, jejíž živoření v garáži sleduje reportér CNN Prima NEWS od roku 2021. „Vyhnali nás odtud policajti, když jsem měla v garáži asi 20 centimetrů vody,“ líčí Paláková. „Teď nemám kde bydlet.“