Na jihovýchod USA pronikli obří jedovatí pavouci. Zdroj: CNN
Jihovýchod Spojených států se stává o něco horším místem pro všechny, kdo trpí strachem z pavouků. Podle vědců se tu během posledního desetiletí zabydlela nefila kyjovitá (Trichonephila clavata), jehož původní domovinou jsou Japonské ostrovy, Korejský poloostrov, Čína a Tchaj-wan. A tento jedovatý pavouk dorůstající délky až deseti centimetrů se může dál šířit i na severovýchod USA, uvádějí autoři studie, které citoval zpravodajský web CNN.
Pavouci nefila mají dlouhé nohy a nápadně černo-žluto-šedě pruhované břicho. Jihovýchod Spojených států jim svědčí díky teplému podnebí, uvedl spoluautor studie Benjamin Frick z Georgijské univerzity. Během svého výzkumu ale zjistil, že nefila je schopná přežít i v chladnějším podnebí, a proto je možné, že se bude dál šířit směrem na severovýchod.
Podle Fricka nefila kyjovitá nepředstavuje hrozbu a neexistují žádné údaje, které by dokazovaly, že je škodlivá pro prostředí, do kterého se jako invazní druh rozšířila. „Vzhledem k tomu by se lidé neměli pouštět do pavoučí genocidy – jediné, čeho by tím dosáhli, je zbytečné zabíjení krásného zvířete,“ řekl.
Nikdo přesně neví, jak se tito pavouci dostali přes polovinu světa z jihovýchodní Asie na jihovýchod Spojených států, ale podle Fricka je nejpravděpodobnější, že se jako černí pasažéři svezli v nějakém přepravním kontejneru se zbožím pocházejícím z jejich původní domoviny.
Pavouk dokáže otrávit hmyz
Nefily jsou schopné také samy létat vzduchem. Čerstvě vylíhlí pavoučci vytvoří tenká vlákna, na kterých se nechají unášet větrem do vzdálenosti až několika kilometrů. S lidmi jsou jejich možnosti dopravy prakticky neomezené.
„Občas vzbudí pozornost pavouk, který se najde v nějakém zboží. Ale skutečnost je taková, že na každého pavouka, kterého uvidíme, připadá pravděpodobně dalších deset, kteří uniknou odhalení,“ řekl Frick.
Podle Pauly Cushingové, vedoucí kurátorky oddělení bezobratlých v Přírodovědném muzeu v Denveru, jsou nefily kyjovité jedovaté. To znamená, že mohou otrávit některé tvory, například hmyz, který tvoří jejich potravu, uvedla Cushingová, která se na studii nepodílela.
Pavoučí tesáky však prakticky nejsou schopné proniknout lidskou kůží, uvedl Frick. Jediný případ, kdy mohou člověka nebo domácího mazlíčka kousnout, je, když jsou aktivně omezováni – například, když je někdo omylem přimáčkne.
Spíš než ohrožující jsou nefily jen na obtíž, protože si staví velké, trojrozměrné sítě na volných místech, kterými mohou být například turistické nebo cyklistické stezky. „Největší nebezpečí pro člověka spočívá v tom, že když projde jejich pavučinou, může mít obličej plný krásných zlatých hedvábných vláken,“ uvedla Cushingová.
Nefily kyjovité se hojně množí, takže lidé na jihovýchodě by měli počítat s tím, že s nimi přijdou do těsného kontaktu, ať už chtějí, nebo ne, dodal Frick. Předpokládá ale, že se časem přizpůsobí svému novému životnímu prostředí a naučí se žít po boku lidí tak, aby se navzájem co nejméně obtěžovali.
