Z území Česka a Slovenska možná lidé ze soboty na neděli spatří polární záře. Řekl to astronom Petr Horálek ze Slezské univerzity v Opavě s odkazem na informace amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru. Úkaz by se mohl objevit už po setmění, podmínky pro pozorování budou dobré. Záře jsou důsledkem interakce hustého oblaku nabitých částic se zemskou atmosférou.
„Pokud bude geomagnetická bouře tak silná, jak astronomové předpovídají, budou záře pozorovatelné z našich končin nízko nad severním obzorem s největší pravděpodobností už po setmění. Pozorovat se ale vyplatí v průběhu celé noci,“ uvedl. Předpověď počasí je podle něj zatím dobrá, pozorování nemá rušit ani Měsíc, který vyjde až ve druhé půlce noci.
Astronom upozornil, že pro pozorování je třeba najít místo s dokonalým výhledem k severu bez světelného znečištění. „A průběžně sledovat nějaký on-line aurorální monitor, například SolarHam,“ dodal.
Polární záře lze podle Horálka v podmínkách ČR statisticky pozorovat tak jednou do roka. „Ale jsou roky, kdy se nic neděje, a pak jsou roky, kdy jsou třeba čtyři v jednom roce. Zpravidla v době okolo maxima jedenáctiletého cyklu sluneční aktivity – maximum se blíží, odehraje se v roce 2025,“ uvedl. Poslední výraznou polární záři lidé spatřili z území Česka v březnu 2015.
Polární záře podle Horálka vznikají díky interakci nabitých částic, které putují kontinuálně ze Slunce, s molekulami a atomy vzduchu ve vysoké atmosféře Země. Běžně se vyskytují mezi 80 až 150 kilometry nad zemským povrchem. Za vzájemným působením stojí protony, elektrony a tzv. alfa částice, tedy jádra helia se dvěma protony a dvěma neutrony, které Slunce většinou produkuje během silných erupcí v magneticky uzavřených oblacích.
„Země má svůj přirozený magnetický štít, díky němuž je většina tohoto životu nebezpečného záření odkloněna. Část tohoto slunečního materiálu se ale uvězní v oblastech okolo zemských magnetických pólů, kde siločáry magnetického pole Země, a tedy i částice, proniknou do naší atmosféry. Tam pak díky srážkám s atomy a molekulami vzduchu dochází k excitaci i ionizaci a následnému vyzáření v podobě viditelného světla,“ popsal. „Tak vlastně sledujeme v zemské atmosféře doutnavý výboj, jehož odstíny odpovídají konkrétním hodnotám vyzářené energie,“ uzavřel.
